Poloha prkna, rotace, záklony, předklony. Chceme-li dané polohy vykonávat správně, je nutné, abychom byli patřičně pevní. Pevní a volní zároveň. Vezměme si jako modelový příklad polohu prkna. Je velmi oblíbená. V nesčetných variacích se provádí na většině různých lekcí – od jógy přes pilates až po kruhový trénink, TRX a další silové nebo kardio lekce. Je také hlavní součástí mnoha „výzev“, které jsou dnes velmi populární – jedete podle určitého harmonogramu a každý den přidáváte sekundy, kdy v prknu vydržíte déle a déle. Vypadá to tedy, že prkno je nedílnou součástí našich životů. Co je na tom smutné a děsivé zároveň? Že jen velmi málo jedinců jej umí vykonat správně. Neumí totiž správně zapojit ani střed těla. A to jsme u jedné polohy, jednoho cviku.

Cvičení s duší

Jóga je úžasná v tom, že představuje spojení těla a mysli, a je tak cvičením nejen fyzickým, ale především vnitřním, z něhož to fyzické přímo vychází. Nebo je to naopak? Nebo půl tak a půl tak? Ať už je to, jak chce, faktem je, že při józe pracuje jak mysl, tak i fyzické tělo. A neděje-li se to, pak nelze mluvit o józe, ale o jakémkoliv jiném fyzickém cvičení. Jóga je totiž cvičení těla i mysli, cvičení, které má duši. Tím je jedinečná. Pomáhá zaměřit se na sebe, pochopit sebe sama a skrze sebe sama chápat ostatní a svět. V kontextu pevného středu těla si při józe můžeme skvěle uvědomit, jak jej zapojit, aby bylo vykonávání poloh správné. Přeneseme-li potom tyto principy do jiných cvičení, nemůžeme šlápnout vedle.

Klid, z něhož vychází pevnost

Jak tedy na to? Na začátku jsme mluvili o zklidnění pohybů mysli a spolu s ní i středu těla. Také o pevnosti a volnosti zároveň. Vodítkem bude kontakt těla se zemí. Začněme od základů – od chodidel a třech bodů opory, které na nich máme. Zaujměte polohu hory, tadásany – postavte se s chodidly u sebe, pažemi podél těla. Zavřete oči, nadechněte se a s výdechem se odtlačte chodidly od země, jako kdybyste se od ní chtěli odlepit. Vnímejte kontakt chodidel se zemí, co dělá s vaším tělem. Udržte vědomí tohoto kontaktu se zemí, udržte jemný tlak do země a dýchejte volně.

Dech a dráha, kterou v těle vykonává

Za zavřenýma očima sledujte dráhu, kterou dech v těle vykonává. Nadechněte se od pánevního dna, do břicha, do stran, do hrudníku a klíčních kostí. Vydechněte a zatlačte spodní žebra dolů a k sobě. Všímejte si, jak se od chodidel celé tělo srovnává – ve spojení s dechem. Kostrč zajíždí mezi paty, pánev je v neutrální poloze ve spojení se spodními žebry, ramena jsou dole a rozprostřena do stran, brada v pravém úhlu vůči krku, za temenem hlavy rostete vzhůru za světlem a poznáním sattvy.

Pevní jako strom odolávající větru

Jste strom, který koření nohama v zemi a z té vyrůstá směrem k nebi. Jste pevní a vaše postavení nerozhodí ani ten nejsilnější vítr. Cítíte vnitřní pevnost a volnost zároveň? Vyrovnání páteře? Nemáte přeci podsazenou pánev, břicho stažené, abyste vypadali štíhle, ale přesto cítíte sílu a pevnost, přes níž ale můžete volně dýchat. Staženost není pevnost. Staženost neaktivuje a neposílí střed těla. Staženost je mechanická, je to pozice, ne poloha.

Aktivní kontakt se zemí

A nyní si stejný princip vyzkoušejte v poloze kočky. Přejděte na všechny čtyři – dlaně pod rameny, kolena pod kyčlemi. Nadechněte se a s výdechem se odtlačte od dlaní, holení a nártů. Stejně jako v poloze tadásany od chodidel. Vnímejte, co to dělá s vaším tělem, s jeho středem. Dýchejte volně. Co se děje na úrovní pánevního dna? Vykonejte v tomto duchu několik dechových kol a poté vždy s výdechem zvedněte kolena lehce nad zem. Abyste to mohli provést, opřete se o palce od nohou. Stále udržujte aktivní kontakt těla se zemí. V horní poloze se párkrát nadechněte, vraťte se dolů a zopakujte alespoň pětkrát. Odpočiňte si v poloze dítěte a poté zaujměte polohu prkna.

Správné vyrovnání páteře

V poloze prkna se soustřeďte na kontakt těla se zemí. Odtlačujte se od dlaní a od palců od nohou – to jsou v této poloze vaše body opory. Od nich se odvíjí správné vyrovnání páteře a zapojení středu těla. Udržujete-li aktivní kontakt se zemí, neprohnete se v bederní oblasti, ale ani nebudete mít tendenci podsazovat pánev a stahovat hýždě, abyste se zpevnili. Nebudete se také propadat ani hrbit v mezilopatkové oblasti. Nedívejte se dolů pod sebe, hlava je v prodloužení páteře – za jejím temenem se vytahujete do dálky. Dýchejte volně a přejděte na předloktí. Vraťte se na dlaně a odtlačte se od nich do střechy. Prodýchejte v poloze, vraťte se do prkna a potřebujete-li, odpočiňte si v dítěti. Sestavu zopakujte pětkrát. Závěrem si odpočiňte v poloze dítěte, přejděte ještě do kočky a uvolněte páteř hrbením se a prohýbáním. Zakončete polohou zajíce a poté přejděte do polohy mrtvoly, šavásany, kde v sobě nechte doznít pocity z uplynulé praxe.

• autor: Kateřina Hájková
• foto: Shutterstock.com