Jóga a duchovní praxe nás přivádí k sobě, učí nás poznání o sobě, a to nám mnohdy může ukázat či přinést uvědomění vystavěných iluzí toho, že víme, kým jsme, co chceme a rozhodujeme se za sebe. 

Cítíme to však? Celkový obraz bytí totiž mnohdy vychází z konceptu společenských norem.

Moderní život, společnost a prostředí, ve kterém se nacházíme, mohou udávat směr, který vytváří dojem logického smyslu, a myslí jsme schopni chápat.

Proč se však děje často to, že cítíme něco jiného, než si myslíme? Říká se, že moudrost našich těl všechno ví a že není třeba nic přidávat, naopak zkoumat to dosavadní. To, co je již k dispozici.

Ze starých textů a duchovních učení, praktik a spojení vnímáme jediné – praxí je jakési „čištění“ či zbavování se přebytečného a doslova vytváření prostoru pro nové.

Nové v tomto pojetí vnímám jako čisté, a tím je láska.

Prostor, který se odemkne a vyčistí, slouží k tomu, aby se do něj rozlila láska a světlo.

Tedy duchovní cestou a její praxí se učíme o sobě, poznáváme se v hlubinách a pouze až v tu chvíli, kdy máme zkušenosti se sebezkoumáním a skutečným prožíváním Já, si troufáme vnímat skutečnost, kým jsme či jen že JSME.

Skutečné momenty, kdy se setkáváme se sebou v ryzosti prožívání, nás posouvají na úrovni vědomí a také nám dovolují poznat se na úrovních, kde se skutečnost potkává s každodenností, a v těchto momentech můžeme přebírat zodpovědnost za sebe a za své zdraví.

Vnímáme-li sebe dostatečně, jsme schopni volby a za volbu neseme zodpovědnost, a to nás činí dospělým člověkem.

Nejsme závislí na rozhodování ostatních ani na pokynech, které s námi nesouzní.

Tím tedy tvoříme svou realitu.

Domnívat se, že jsme tvůrci všeho, by hraničilo s pastičkou pro ego. Avšak pokud chápeme přirozené cykly přírody a spojení veškerenstva, kdy jedno pojí druhé, je nám zřejmé, že přirozený tok událostí je předem určen či dán, mění se však dle našich voleb, rozhodnutí.

Je tedy na každém dospělém člověku, aby si byl vědom, že má možnost volby a svobodnou vůli.

Vnímá-li tuto skutečnost, přijímá tak zodpovědnost za své rozhodnutí.

Každý den se rozhodujeme pro jednu či druhou variantu, volíme, co budeme jíst, jakým způsobem se dopravíme do zaměstnání, jestli půjdeme běhat do lesa či na procházku.

Volíme také, jaké vztahy si zveme do svých životů, s kým se stýkáme a koho u sebe necháváme.

Naše volby tvoří náš příběh.

Je tedy důležité uvědomit si, že zodpovědnost máme za své volby a že každým rozhodnutím píšeme příběh svého života, který ovlivňuje budoucí kroky až po nové generace.

Je tedy zřejmé, že praxi duchovního charakteru, kde skutečně poznáváme sebe sama a učíme se vnímat a cítit svá těla, svou duši, používat mysl v prospěšném nastavení a dovolujeme si se skutečně prožívat, skutečně volíme z podstaty, ze srdce a z lásky.

Vnímáme-li sebe z podstaty, kdy jsme láskou a skutečně milujeme Já, jsme schopni také činit volby, které jsou v souladu a v harmonii.

Tvoříme tedy harmonický vztah k přírodě a k sobě sama. Zde vnímám skutečnou zodpovědnost za své zdraví.

Jak se na sebe naladit:

• Kultivací vnitřního zkoumání
• Stále se ptát a klást si otázky
• Praktikovat meditační praxi
• Praxí jógy
• Chodit do přírody a zkoumat přírodu
• Prací se zrcadlem
• Uvolnit se, radovat se
• Nechat se inspirovat ostatními (inspirovat, znamená ponouknout ke zkoumání, bez okamžitého naskočení na názor či myšlenky druhých)