Život, nejlepší náš učitel

30. 01. 2015


Jsme-li na něco zvyklí, stále to vyhledáváme a obklopujeme se tím. Dává nám to pocit jistoty. Ale v podmínkách bez komfortu (jistot) dochází k vnitřnímu probuzení a transformací na základě konfrontace sebe sama, nových podmínek, představ a očekávání.

Mnoho lidí cestuje po světě a hledá něco, co lze nazvat vnitřním klidem, mírem nebo harmonií. Vhodným způsobem pro hledání je velká změna v tomto případě kulturní, geografická a také sociální. Pro člověka „západního“ (moderního) světa je nejúčinnější navštívit zcela rozdílnou zemi. Nejčastějšími destinacemi pro objevování jsou země vzdáleného východu, jako je Tibet, Nepál, Srí Lanka, Indie, nebo Thajsko a Bali. Jsou to exotické destinace, kdy vždy ve chvílích adaptování, pronikání a splývání s tamější kulturou dochází k rozvíření a otevření cítění a vnímání skrz naprostou „jinakost“, která s naší kulturou naprosto nesouvisí. Jsme-li na něco zvyklí, stále to vyhledáváme a obklopujeme se tím. Dává nám to pocit jistoty. Ale v podmínkách bez komfortu (jistot) dochází k vnitřnímu probuzení a transformací na základě konfrontace sebe sama, nových podmínek, představ a očekávání. Je to malá (velká) prověrka (zkouška) sebe sama. Možná to zprvu ani nevnímáme a nečekáme (necestujeme proto), ale tyto podmínky přirozeně vedou k revitalizaci hodnot a uvažování. V myšlení, prioritách a existenčních otázkách se takováto návštěva „východní exotiky“ zcela projeví.

A tak se pro poznání sebe sama člověk nechává např. zavřít do místnosti, ve které je tma. Podnikne pobyt s mlčením, navštíví místa, kam lidské nohy těžce dojdou, anebo vyhledá chrám, ášram, ve kterém stráví určitý čas. Již staré kultury stavěly honosná sídla, kostely nebo chrámy, ve kterých docházelo k vnitřním rozmluvám s bohem, a skrz něj sám se sebou. Byla to útočiště na cestě k vykoupení se od hříchů, nebo k posunu k lepšímu životu současnému, ale většinou spíše budoucímu (východní vnímání). Kleknutí na kolena, sed se zkříženýma nohama a v něm setrvávání, opakování (cykličnost) manter, poklon a poskakování jsou jednoduché rituály vedoucí člověka na cestě poznávání. Touha po poznání je základním způsobem duchovního rozvoje a ten přichází ve chvílích připravenosti. Někdo hledá a někdo nehledá. Obé je správné. Ten, kdo hledá, se ocitá na cestě vědomé mentální aktivity, která s sebou přináší právě hledané poznání.

Člověk však nemusí podléhat askezi, aby došlo k poznání. To by byla mylná představa. Člověk může žít v našich podmínkách a obklopovat se vyhledávanými věcmi, ale pravděpodobnost proniknutí skrz klamný (mája) jevový svět, je malá. Možnost však existuje. Ale omezení běžných podmínek, které člověk pro život má, je jedním z hlubokých učitelů, který pomáhá jemné schopnosti rozlišování.

 

 


Jóga Dnes Konference
Energy Studio jd
JógaMarket