pátek 19. 4. 2024
Japonsko dalo světu mnoho inspirace a myšlenek. Ať se jedná třeba o tradiční čajový obřad, zenovou filozofii, nebo naopak špičkové technologie dneška. A právě z této země přichází také připomenutí, že nemáme očekávat příliš – a to nejen od sebe samých.
Wabi-sabi je myšlenkový koncept poukazující na přirozenost a plynutí času. Vše, čím jsme obklopeni, je jedinečné, a to jak v procesu svého vzniku, tak v rámci životního cyklu. Ani dva sériově vyráběné produkty nebudou nikdy zcela identické. Jednak s ohledem na drobné odchylky, ke kterým nevyhnutelně dochází při samotné výrobě, a také proto, že s nimi různě zachází jejich majitelky či majitelé. O to více se to týká entit vzniklých přirozeně, živých bytostí, rostlin nebo třeba přírodních úkazů. Je to příběh psaný nejprve zrozením a pak žitím. My bychom měli být otevřeni takovým známkám života a času, a namísto hledání dokonalosti umět ocenit dobrý příběh.
Hledání dokonalosti je totiž marnou misí už z podstaty, je to jako po cestě neustále vyhlížet její konec – a tudíž si ji samotnou neužít. Dokonalost je stav, který se dále nevyvíjí, nemá prostě kam. Skončil, je dokonaný. Stejně jako jóga nás vede k prožívání přítomného okamžiku, wabi-sabi nám připomíná, že čas je právě teď. Poškrábaný stůl v sobě nese příběh rodiny, která u něj tráví společné chvíle a všechny přísliby příštích okamžiků – a to se spojuje v právě v momentě, kdy vnímáme stůl samotný, kdy na něj hledíme a rozpoznáváme jeho jedinečnost.
Do našich životů i domovů wabi-sabi přináší jednoduchost. Ostatně „moudrost přirozené jednoduchosti“ je jedním z popisů tohoto fenoménu. Staví příběh do centra dění, a přednost tak dostává osobitost a vlastní rukopis. Jistěže je možné (a obchodní řetězce nás k tomu vyloženě nabádají) mít například každou sezónu hned několik nových šál, ale vlastnoručně upletený kousek budeme vnímat jinak. Třeba protože je dárkem z lásky a připomene každé očko natažené na jehlici, dobrý film, u kterého vznikala, a chybu ve vzoru v patnácté řadě. Tu sice nikdy nikdo na první pohled nerozpozná, ale vždy tu bude jako námět k rozhovoru nebo vzpomínka na příliš živou diskusi, která nepozornost způsobila.
Wabi-sabi jako koncept tuto nedokonalost povznáší až na umění, ovlivňuje zejména design a architekturu, která pak zdůrazňuje přirozenou strukturu a původ věcí a zastarávání včleňuje do jejich životního cyklu. Poukazuje na asymetrii, nepřesnosti i vady. Ani západnímu stylu takové myšlení není cizí, skuteční znalci vždy uměli ocenit patinu a například drobné kazy mohly hodnotu některých objektů (třeba poštovních známek) vyhnat až do závratné výše. Jednoduchá řešení (na principu Occamovy břitvy) hledají umělci i vědci, a třeba Leonardo da Vinci jistě nebyl prvním, kdo prohlásil, že jednoduchost je nejvyšší forma moudrosti. Přímo v Japonsku se s wabi-sabi setkáme mimo jiné v drobných nedokonalostech dekorací nebo často užívaných předmětů. Majitel otlučeného čajového šálku nepoběží ihned koupit nový, naopak poutavě při obřadném podávání vylíčí historii kousku, který nese nápoj. Asymetrie se ale vyskytuje i v arabských vzorech (zejména koberců), kde připomíná, že dokonalý je pouze stvořitel. Jóga nedokonalost respektuje třeba v jedinečnosti provádění jednotlivých ásan, kdy učitel je spíše průvodcem než vzorem na adeptově cestě za poznáním svého těla, duše i mysli.
Wabi-sabi každému z nás může připomenout, že mnohem cennější než honit se za hromaděním věcí a současně jejich nestálým nahrazováním novinkami, je schopnost vidět krásu v tom, čím jsme obklopeni. V probíhající chvíli, za konkrétních okolností, týkající se konkrétních bytostí. Každý jsme koneckonců autorem či autorkou svého příběhu. Co v něm bude, jak bude vyprávěn, to je opravdu jen na nás. Můžeme si ho udělat zajímavý bez ohledu na nejrůznější uklouznutí, nedokonalosti a přehmaty. Protože právě tak je originální.
Objednat předplatné
