Výživa kojenců
Strava kojenců je horké téma. Pediatři spolu s odborníky na výživu se mezi sebou neustále rozcházejí v názorech, kdy je nejlepší zařadit tu a onu potravinu (zejména se řeší lepek), jak dlouho kojit, jakou případnou kojeneckou výživu zvolit apod. Na mně nyní je vám poskytnout svůj osobní názor.

Na úvod je třeba říci, že každé novorozeně je individuální osobností a narodí se s určitými genetickými predispozicemi. Pokud odborná veřejnost předkládá tvrzení typu „nekojené děti trpí alergiemi“, pak tato tvrzení nemůžeme brát obecně, ale jen jako pozorované souvislosti. Mrzí mě, že jsou matky, které nemohou kojit, viděny jako „špatné matky“, na druhé straně mě ale také mrzí to, že mnoho matek vzdá snahu o plné kojení již v začátcích, po pár dnech neúspěchu. Pokud je to možné, doporučuji výhradně kojení dětí do šestého měsíce věku. Po ukončeném šestém měsíci by pak dle mého názoru měly být postupně zaváděny potraviny primárně ze skupiny zeleniny a ovoce (a to samozřejmě v co nejvyšší kvalitě), jako je dýně, mrkev či cuketa, jablko, hruška či meruňka. Ideální formou je povařené pyré či šťáva. Čistě syrové ovoce a zelenina by měly ještě počkat. Během 7.–8. měsíce je také čas zavést základní bezlepkové obiloviny, ideálně v podobě kaší (rýžová, jáhlová apod.).

Kdy zařadit kojencům do stravy lepek? Poslední dobou pediatři často doporučují zavádět lepek v tzv. „imunologickém okně“ v období 4.–6. měsíce. Myslím si, že teorie se zde od praxe liší a od tohoto přesvědčení se maličko ustupuje. Dle mého názoru by se lepek ve stravě kojence měl objevit v období mezi 6.–12. měsícem, a to postupným přimícháváním malého množství lepkových obilovin do bezlepkových – např. lžíce špaldové kaše do pohankové. Jako naprosto nevhodné vidím strčit do ruky dětem rohlík či piškoty. Období 6.–12. měsíce je také vhodné pro zavedení první luštěniny (doporučuji červenou čočku), prvního druhu masa (klidně se nebojím tvrdit, že trošku kvalitního hovězího masa může být lepší než maso kuřecí) či mléčných výrobků a másla. Do ukončeného roku dětem hlavně pokrmy vůbec nesolíme a ani nedoslazujeme.

Je třeba zdůraznit, že plně kojené dítě je neustále zásobováno protilátkami, které pomáhají organismu vytvářet silnou imunitu, která se pak snáze vypořádá s podanými potenciálními alergeny. Kojenecká výživa mateřské protilátky neobsahuje, což je nejpodstatnější rozdíl v porovnání s mateřským mlékem. Pokud to je jen trochu možné, doporučuji kojit minimálně do 12. měsíce věku kojence. Kojenec, který je plně kojen do jednoho roku a zároveň od 6. měsíce postupně přikrmován, má pak velmi dobré vyhlídky na silnou toleranční imunitu.

„Taktická“ výživa dětí
Dokud je dítě odkázáno na mateřské mléko či kojeneckou výživu a základní příkrmy, je částečně chráněno od nástrah, které moderní výživa nabízí. Výzva pro rodiče nastává v momentě, kdy se začíná dítě stravovat již s nimi a není omezováno povahou stravy. Nastává kritické období přemlouvání, taktického vyjednávání, a hlavně důslednosti, kdy je třeba nepolevit a držet se alespoň základních zásad. Pokud necháte dítě navyknout na to, že vždy ve finále dosáhne svého, budete zažívat perné chvilky. Primárně je třeba si uvědomit již výše zmíněné – děti napodobují. Když tatínek pije pravidelně sladké žluté nápoje, dítě je bude chtít také. Když si rodiče pravidelně ke každému teplému jídlu přidávají kečup na dochucení, bude ho dítě chtít také apod. Samozřejmě je nepřirozené, aby dítě od útlého věku s chutí jedlo rybu s brokolicí (i když výjimky se najdou...). Pouze systematickým vedením k co do složení čisté stravě bude považovat dítě domácí stravu za „normální“ a stravu ve školní jídelně, na táboře apod. za příležitostnou. V žádném případě se nesnažte dětem vyloženě nutit zdravé potraviny s důrazem na to, že nejsou sice moc chutné, ale jsou zdravé. Jistě má každý z vás nejméně jeden „blok“ z dětství vůči některé potravině, která vám byla nějakým způsoben předkládána či nucena. Nesnažte se přisuzovat stravě před dětmi až moc velký význam (i když ho má...), dítě to může obrátit proti vám jako nástroj. Dle jedné studie je potřeba dítěti předložit potravinu alespoň 11x (!), než přijmete fakt, že mu nechutná. Po několika neúspěších to tedy nevzdávejte a obrňte se trpělivostí.

Jakožto rodiče, kterým záleží na zdraví svých dětí dbejte na tyto tři základní zásady:

• Cíleně omezujte konzumaci sladkostí a slazení jako takové. Pokud si dítě odmalička zvykne na příliš sladkou chuť, bude ji neustále vyžadovat a obyčejná voda k pití mu jistě stačit nebude.
• Do tří let věku dítěte hlídejte solení a solte minimálně. Ledviny malých dětí nejsou uzpůsobeny na filtraci velkého množství sodíku. Myslete na to, že hodně soli obsahuje i obyčejné pečivo.
• Nepředkládejte dětem smažená jídla (řízek, smažený sýr, nugetky apod.), dochucovadla (tatarka, kečup, omáčky), barevné nápoje a sladkosti, slazené mléčné výrobky (kupované pudinky a smetanové deserty) a sladké nápoje.

Kolik energie a živin?
Obecně platí, že s věkem potřeba energie u dětí na kilogram hmotnosti klesá. Zatímco kojenec potřebuje okolo 100 kcal/kg, patnáctileté dítě už jen okolo 50 kcal/kg. To vše samozřejmě záleží na pohlaví, pohybové aktivitě (zastoupení svalové tkáně) a dalších individuálních faktorech. Složení stravy by mělo být hlavě pestré a rozmanité. Rodiče by neměli nechat děti přejídat (ať už sladkostmi, nebo vyloženým nucením velkého množství jídla), ale ani hladovět. Zavedený režim matky, kdy je zvyklá své dítě krmit pětkrát denně přes den, může být snadno narušeno pouhým pobytem v horách, kde je řidší vzduch a dítě se více hýbe. Je tedy dobré být flexibilní a vnímat zvýšené nároky dítěte na jídlo, které se mohou změnit doslova ze dne na den. Velmi důležité jsou kvalitní zdroje bílkovin a vápníku, díky kterým může dětský organismus růst a sílit – libové maso, včetně ryb, luštěniny, pseudoobiloviny a obiloviny nebo ořechy a semínka.

Doporučené denní dávky jednotlivých živin, vitamínů a mikroprvků pro různá období vývoje dítěte samozřejmě existují, v praxi ale neznám rodiče, který by to počítal a s tabulkami porovnával. Důležité je, aby děti jedly hlavně pravidelně v rámci celého dne.

Teorie versus praxe
Teorie je sice hezká a často užitečná věc, praxe je ale potřebná. Stejně jako u sebe byste měli dětem naslouchat a nechat jim do jisté míry trochu volnosti. Když se zpětně podívám na svůj jídelníček v dětství, také to nebylo vždy ideální (i když musím říct, že v naší rodině jsme vždy jedli převážně zdravě). Školní snídaně v podobě housky namazané nutelou, období, kdy polovina mého jídelníčku tvořilo pečivo namazané máslem, sem tam párek v rohlíku či žužu had plný cukru... A hle, nyní nejsem závislá na cukru, nevážím metrák, jsem zdravá a jsem tam, kde jsem. Opět se tedy nabízí zakončit článek mým motem – přistupujte k dětské výživě se zdravým selským rozumem a ponechte dětem sem tam i to, co jste jistě zažili i vy. Ony to zvládnou.

• autor: Michaela Bebová
• www.biochemicka.cz
• zdroj fotky: Shutterstock.com