Srovnat tělo, kleknout na všechny čtyři, zaujmout polohu kočky. Dlaně pod ramena, kolena pod kyčle. Zavřete oči. Do široka roztáhněte prsty, abyste mohli využít celou plochu dlaně. Hlava je v prodloužení páteře. S nádechem vedeme od kostrče pohyb, obratel po obratli, do prohnutí, hlava může jít lehce do záklonu. S výdechem, zase od kostrče, přesouváme obratel po obratli do vyhrbení, kde bradu lehce přitáhneme k hrudní kosti. Vnímejme dech a dráhu, kterou v těle vykonává. Podobně, jako když v šavásaně ležíme na zádech s rukama volně splývajícíma vedle těla, s dlaněmi obrácenými vzhůru. Všímejme si, jak dech proudí podél páteře, jak je pohyb slazen s dechem v jedné dokonale klidné nekonečné harmonii.

V hlavě jí stále zní klidný hlas učitelky, jehož tón rezonuje s jejím vnitřním rozpoložením a uvádí ji do stavu klidu a pohody. Neexistuje třída, podložka, chlad, stres, shon. Je jen ten hlas, ona a dech. Postupně se vytrácí i hlas. Zůstává dech. Proudí podél páteře, zcela slazen s pohybem, s nímž v těle vytváří jeden jediný kanál jedinečně proudící energie. Přestává se křečovitě držet průběhu událostí, je nestranným svědkem, který vidí a nehodnotí. Dostává se vně sebe, hledí na sebe seshora, odosobněně, prosta emocí. A přesto všechno si připadá neskutečně uvnitř, tak blízko sebe samé, jak se snad ještě nikdy nedostala. Prožívá pocit hlubokého naplnění, který jí ale nepřináší prudké výbuchy explozivního štěstí, ale pouze harmonické vědomí plynoucí skutečnosti, s nímž je spokojená tak, jak je.

Nechce nic měnit, nechce nikam jít. Chce pouze zůstat tak, jak je, a tam, kde se zrovna teď nachází. Je si plně vědoma krásy a neopakovatelnosti momentální přítomnosti a je si jistá, že je právě nyní cele sama sebou a se sebou, což jí připadá skutečnější než kdykoliv předtím. Fyzické tělo ztrácí pevné obrysy, které začínají kopírovat setrvalý pohyb. S nádechem od kostrče prohneme, s výdechem od kostrče vyhrbíme. Poloha věru kočičí a ona si teď jako kočka skutečně připadá. Její páteř je pružná a ohebná. Ví, že ať skočí kamkoliv, doskočí tam. Že ať se rozhodne vyšplhat na cokoliv, vyšplhá tam. Není závislá na materiálních statcích, na teplém místě na spaní, na potravě, kterou musí dostávat každý den v určitý čas. Cítí a vnímá svobodu, která se line ze středu hrudníku a hřejivými paprsky se dotýká vnitřního prostoru celého těla.

Je volná. Ne jako pták, ale jako kočka. Otevírá hrudník s nádechem a cítí, jak se s tímto otevřením fyzického těla otevírá i něco uvnitř. Vidí nové možnosti, nové cesty a nepřemýšlí, zda jich využije. Vnímá cestu a TO, že je vidí. Jasně a ostře, bez mlhy či jakéhokoliv zaslepení. Ví, že se může vydat kamkoliv, protože, když se něco nepovede, vyhrbí se, přitáhne bradu k hrudní kosti a bude se cítit zase bezpečně, dokud se znovu s nádechem neotevře a neukáže vnějšímu světu hlavu hrdě vztyčenou. Ví, že má na výběr, a to vědomí ji naplňuje nezměrnou radostí, která je setrvalá, stálá, konstantní a bez extrémních vychýlení tím či oním směrem.

Šelma v jejím nitru se probouzí k životu a je rozhodnuta svou sílu a potenciál vyslat směrem smysluplným pro její vnitřní rozvoj a sebekázeň. Ačkoliv umí vystrčit drápky a hájit své zájmy, vnímá, že to jde i jinak a že štěstí nedocílí násilím a výhružkami. Doslova cítí na kůži ostrý chlad hrubosti takového přístupu, který na ni naráží jako bičující déšť odrážející rozlícenou tvář nespoutané přírody. S nádechem otevírá hrudník, s výdechem se choulí do sebe. Cítí se bezpečně a pohodlně v obou rovinách polohy, nezavírá se do sebe ve smyslu úkrytu a strachu před otevřením se, nevztyčuje hlavu hrdě ve smyslu nadutosti. Je tím, čím je, a tak se také miluje. A tak miluje i ostatní. Všeobjímající láska jí prostupuje.

Dokončíme dechové kolo, vrátíme se do neutrální polohy a přesuneme se do polohy šavásany. Je pořád ve třídě. Na lekci. Hlas učitelky již znovu slyší, přichází z velké dálky. Kde to celou dobu byla? Hluboko. Z hodiny odchází svěží, čistá a odpočatá. S chutí se pustí do dalších dní dlouhého spokojeného kočičího života. Je volná a svobodná. Jako kočka.

• autor: Kateřina Lukášová
• foto: Shutterstock.com