Na józe mám ráda tu svobodu, kterou mi dává. To, jak se při praxi cítím, a to, jak se cítím, když se mi podaří v praxi zůstat, nevystoupit. Lehkost bytí samotného o sobě, bytí povýšeného na vědomé žití duchem, kterého do něj vdechujeme my. Jóga je pro mě chvilkou, kdy mohu být sama se sebou, kdy mohu poznávat své nitro i své tělo, což mne činí celkově pružnější (a rozhodně ne pouze fyzicky) a schopnější zvládat různé životní situace.

Sám sobě rádcem i učitelem

Jóga mi zároveň pomáhá uvědomit si, že toho nejlepšího rádce mám uvnitř sebe a že jím není nikdo jiný než právě já. Na všechny nezodpovězené otázky totiž odpovědi ve skutečnosti známe a víme, jak se v té či oné situaci máme nebo nemáme zachovat. Stačí si to jen uvědomit a k tomu zase potřebujeme vůli a odhodlání pravidelně praktikovat, udržovat kontakt se sebou, žít vědomě, přiznaně a otevřeně, nic nezastírat a nepovyšovat se nad nic a nad nikoho – ani, a zejména ne, nad sebe samého.

Rovnováha vůle a odevzdání se

Je tohle všechno harmonie, rovnováha, stabilita, balanc? Ano i ne. Každý jej může vnímat a popsat jinak. Ale v zásadě se to, jak jej pociťujeme, popisuje jako obrovská úleva a pocit, že jsme našli pevnou půdu pod nohama. To se vysvětluje různě. Mne tentokráte zaujal popis nastíněný v knize Jóga – anatomie od Leslie Kaminoff a Amy Matthews. Zmiňovaní autoři tvrdí, že k ocenění pravé podstaty dechu a páteře ve cvičení vůle je potřeba především rovnováha vůle a odevzdání se. Jinými slovy: důvěra v sebe sama a v cosi vyššího, co všechny a všechno převyšuje, čeho jsme všichni součástí a co zaručuje, že vždy dostaneme v životě – na podložce i mimo ni – naloženo jen tolik, kolik v dané chvíli zvládneme, jak říkala i moje jógová učitelka Míša Svatošová. Řečeno slovníkem jamy a nijamy – neulpívat, pustit a odevzdat se, být spokojený s tím, co je, a respektovat neměnné zákony a principy, které utvářejí svět.

Držela by páteř i bez svalstva?

Kaminoff a Matthews uvádějí, že i kdybychom odstranili všechny svaly připojené k páteři, ta by stále držela a nezřítila se. Vysvětlením je ona hledaná, objevovaná a opěvovaná vnitřní rovnováha. Právě ona je konceptem objasňujícím, proč je páteř samostatnou strukturou a zároveň proč každý její pohyb vytváří potencionální energii, která ji vrací zpět do neutrální polohy. Stejné uspořádání existuje i v hrudním koši a v pánvi, které u sebe, podobně jako páteř, drží mechanickým tlakem. A největší uvolnění nastává právě tehdy, když jsou omezeny síly, které těmto změnám brání – patří sem i hluboká vrstva vestavěné opory středu těla, která není závislá na svalovém úsilí, protože vychází ze vztahů mezi nestažitelnými tkáněmi chrupavky, vaziva a kosti. Když se tato opora prosadí, důvodem je, že nějaká vnější svalová struktura ji nedokázala zastavit.

Osvobozená energie

Neustálé nevědomé svalové úsilí vznikající vlivem gravitace vyžaduje ohromné množství energie. A tak, když se jej podaří uvolnit, dostaví se pocity osvobozené energie. Právě tehdy totiž můžeme pocítit skutečnou vnitřní rovnováhu, která je nám daná od přirozenosti, která je jako taková zdrojem vnitřní energie, a její objevení je proto spojováno s hlubokým pocitem zvýšené vitality v těle a toho, že všechno zvládneme a dokážeme. Vnitřní rovnováha a energie v nás tedy je a nesejde na tom, jak a proč, důležité je, že víme, že je, a známe prostředky, jak ji objevovat – skrze dech a dráhu, kterou v těle vykonává. Vzpomeňte si, jak se cítíte při balančních polohách, kde se dokážete dokonale uvolnit, a přesto jste stabilní, ani nevíte jak. Modelový příklad je širšásana, kde André van Lysebeth zdůrazňuje důležitost nalezení nultého neboli neutrálního bodu, který dovolí vše uvolnit a jen „být“. S tím souvisí odvaha hledat a trpělivost vytrvat. To vše nabízí jóga. Neváhejme a začněme.

• autor: Kateřina Hájková
• foto: Shutterstock.com