Vítr ve vlasech, láska v srdci...

12. 08. 2017


Užívám si to takovým způsobem jako nikdy předtím. Jenom já, příroda, ticho, ptáci, obilí kolem mě, šplíchající voda. Ihned poté má jóga, má podložka, můj dech, mé soustředění, má praxe, mé drishti, má mysl....

Běžím, nevnímám. Běhám od svých 17 let pravidelně i nepravidelně. Proto, abych cítila čerstvý ranní vzduch. Abych poslouchala zpěv ptáků a slyšela tekoucí řeku nebo potok. Běhám, abych nasávala ten klid, který panuje všude kolem mě, když vstanu hodně brzy ráno a vyrazím v době, kdy ještě téměř všichni spí. Nepotkávám na své trase nikoho, jednou za dlouhou dobu snad nějakého běžce, který miluje taková rána. Nemůžu se nabažit pocitu, kdy mi vítr čechrá vlasy a já nechám proplouvat své myšlenky. Tolik voňavých květin kolem mě! Tolik prostoru a tolik svobody. Ty stavy euforie, kdy nasloucháte svému dechu v pravidelném tepu, který je v souladu s každým jednotlivým krokem, který uběhnete. Miluju rána všeobecně, a pokud mám možnost udělat si jedno takové krásnější díky přírodě, jsem maximálně spokojená.

Takováto rána jsem si tvořila poslední dva tři týdny, kdy jsem nemusela spěchat do práce. Kdykoli jsem měla šanci zpříjemnit si den čerstvým vzduchem hned po ránu, kdy nepanovala ta úmorná vedra, vyběhla jsem na slabou hodinku ven, abych se hezky protáhla a připravila tělo na svou praxi aštanga jógy. Tohle pro mě byly dokonalé dny. Čerstvý vzduch, příroda, ticho a bezprostředně poté postavení se na podložku, abych mohla dopřát odpočinek a relax své duši a své mysli. To je pro mě dokonalý den a dokonalé spojení. Příroda a jóga. Žádní lidé kolem, žádné „nečisté“ a otravné myšlenky. Vím, že ráno – v době, kdy si dopřávám svou dávku jógy – mě nebudou rušit žádné telefonáty. Kdy nebudu myslet na žádné povinnosti. Mám čas pro sebe, kdy nemusím spěchat a myslet na to, co všechno bych měla nebo musela zvládnout. Dopřávám si plnými doušky prostor jen pro sebe. Nedýchám rychle, „abych to měla za sebou a utíkala do práce“, ale naopak, dýchám plynule, jemně, dlouze. Přidávám Nadi šódhana, která teď přináší veliký klid do mé mysli. Prodýchávám se až k těm nejhlubším pocitům, které v sobě nosím. Nemyslím, nepřemýšlím, neřeším. Jen dýchám. Nevnímám žádné zvuky kolem mě, dokonce nevnímám ani to ticho. Dostávám se do stavu „beztíže“, které nelze popisovat. Je to stav, kde nejste nic, a přitom jste všechno. Kde nemáte nic, a přitom máte všechno. Nazvala bych to NIC, a přitom VŠECHNO. Ukončuji svou dnešní lekci pránájámou, která je nesmírně důležitá. Není dobré na ni zapomínat, ačkoliv kvůli časovému tlaku ji zkracujeme všichni. Jakmile máte čas, zkuste dýchat tak dlouho, jak potřebujete a chcete. Má to přínosy, které poznáte velmi brzy po pravidelné praxi.

Všechno je tak, jak má být. Já mám po letech možnost nespěchat, nehonit se a nestresovat se tím, co MUSÍM a co bych MĚLA. Krásný pocit, který by si měl čas od času dopřát každý. Vím, že ne všichni máme tu možnost, ale zkusme žít občas tak, jako bychom nemuseli nic jiného než plynout, dýchat, žít a být. Jsem velmi vděčná za to, že já teď takhle žít můžu. Užívám si to takovým způsobem jako nikdy předtím. Jenom já, příroda, ticho, ptáci, obilí kolem mě, šplíchající voda. Ihned poté má jóga, má podložka, můj dech, mé soustředění, má praxe, mé drishti, má mysl. Všechno tohle tvoří mé otevřené srdce. Srdce plné lásky…

 

  • autor: Veronika Nadymáčková
  • zdroj fotky: Shutterstock.com

Jóga Dnes Konference
Energy Studio jd
JógaMarket