úterý 8. 10. 2024
Pro každého z nás znamenají Velikonoce něco jiného. Pro někoho je to svátek jara, pro jiné příjemné dny volna, které může strávit se svou rodinou. Pro křesťany jde o nejdůležitější církevní svátek, který je spojován se vzkříšením Ježíše Krista.
Podle církevní historie připadlo Kristovo utrpení na dobu, jež následovala po jarní rovnodennosti, a současně mu předcházel jarní měsíční úplněk. Proto nemají Velikonoce pevné datum, ale velikonoční neděle se stanoví vždy na první neděli po prvním jarním úplňku. A tak v letošním roce slavíme tyto svátky až ve druhé půlce dubna.
Sazometná středa
Vymetají se saze z příbytků, čistí se domy, lidé uklízejí a připravují se na svátky. Podle lidových tradic se nesmíte škaredit a mračit, jinak tak budete činit každou středu po celý rok – odtud také její další název – Škaredá středa.
Zelený čtvrtek
Zelený je pravděpodobně dle toho, že se v tento den měla jíst jen zelená strava (zelenina). Lidé vstávali časně, omývali se rosou, aby jim vydrželo zdraví. Hospodyně vynášeli smetí ze světnice na křižovatku cest, což mělo zajistit dům bez blech. Pekly se jidáše, které se potíraly medem a zaručovaly ochranu před uštknutím hadů a před píchnutím vosích žihadel. Při večerní mši naposledy zvoní zvony, které pak „odlétají do Říma“ a až do Bílé soboty jsou nahrazeny řehtačkami a klapačkami.
Velký pátek
Velký pátek je den smrti a ukřižování Ježíše Krista, proto je prožíván jako den smutku, rozjímání a postu (nejí se maso). Na Velký pátek se nesmělo prát prádlo (aby se nenamáčelo do Kristovy krve místo do vody), nesmělo se pracovat na poli ani v sadech (aby se nehýbalo se zemí), nesmělo se nic půjčovat (aby půjčená věc nebyla očarovaná a nehrozilo uhranutí) a nesmělo se s nikým hádat (aby se vám hádky vyhnuly a vy prožili klidný rok).
Bílá sobota
Tato sobota je tzv. aliturgickým dnem, kdy se neslaví mše svatá ani neprobíhají žádné další svátosti (snad kromě pomazání nemocných). Skončením Bílé soboty také končí dlouhotrvající půst. Dříve lidé z ohořelých dřívek vytvářeli křížky a nosili je na pole, aby zajistili dobrou úrodu, někde bylo zvykem dávat uhlíky za trám do domu, čímž ho chránili před vznikem požáru. V sobotu se uklízelo, bílilo, vše se připravovalo a chystalo na Boží hod velikonoční. Hospodyně pekly mazance, děvčata zdobila vajíčka a chlapci pletli z vrbového proutí pomlázky.
Boží hod velikonoční – velikonoční neděle
Kristus vstal za svítání z mrtvých, a tím tak dovršil Boží stvořitelské a vykupitelské dílo. Proto se křesťané v tento den pravidelně scházejí na tzv. „lámání chleba“ a tento den nazvali „dnem Páně“. Provádělo se svěcení velikonočních pokrmů – beránka, mazanců, vejce, chleba, vína, a ty pak byly nabízeny každému, kdo domácnost navštívil. Na Chodsku bylo dokonce zvykem jíst posvěcené jídlo ve stoje v kostele. Pečou se velikonoční beránci.
Velikonoční pondělí
Den pomlázky, koled a velikonočního hodování. Od rána chodí muži a chlapci dům od domu, koledují a šlehají ženy a dívky proutěnou pomlázkou, která má dívkám zajistit zdraví a plodnost po celý rok. Za odměnu pak dostávají malovaná vajíčka. Tradice se v různých oblastech mírně liší, někde mohou ženy mužům pomlázku „oplatit“ a odpoledne na ně vylívají kbelíky studené vody.
Bílá neděle
Druhá neděle velikonoční – novokřtěnci nosili toho dne naposledy bílé křestní roucho. Dnes je to často den slavnostního prvního svatého přijímání.