BLESKOVĚ
Žijte jógu blog 01. 05. 2020 PDF Tisk

Ve vleku

Doba, do které jsme dospěli, je lékem. Je lékem na duši každého z nás a vede nás k návratu k sobě samému vícenež kdykoliv předtím. Každý z nás se dostal jako švihnutím biče do přítomnosti a je v ní a také si tu přítomnost uvědomuje.

Ve vleku

Jsme svědky doby, kterou jsme zažívali jen ve filmech, a ani náhodou nás nenapadlo, že film se může stát realitou. Jsme její součástí a plně si ji uvědomujeme, protože ji žijeme. S tím v naší mysli problikávají silné emoce, které jak na centrifuze přicházejí a odcházejí. Jóga v jógových centrech prozatím skončila a nejreálnější jóga nastala právě teď a tady – v běžném životě. Ani jsme netušili, když jsme cvičili jógu, na co se připravujeme. Vše bylo hypotetické. S nástupem „třesku“ a otevřením „brány“ jsme tomu stále nevěřili. V průběhu jsme se možná bouřili, vztekali, brečeli a panicky se smáli, schovali se a pak se opět objevili, nebo zůstali schovaní – prostě prošli jsme životní transformací, jak když bičem mrskne.

Najednou to je! Dostali jsme se a dostáváme se až na dřeň. Cítíme sebe sama a zajímáme se o běžné věci, které nás vrací k jednoduchosti a často také k animálnosti nekontrolovatelných emocí. Buď naříkáme a lamentujeme, jací jsme chudáci, nebo jsme ve vleku událostí a emocí jiných lidí, kteří si je realizují právě na nás, a nebo naopak prožíváme vnitřní radost, která je nezávislá na okolních podmínkách. Do toho se míchají pokyny a vládní nařízení, ze kterých já osobně nejsem nadšený, ale přijímám a respektuji je, protože v systému žiji, ale souhlasit s některými i tak nemusím. Spíš jde o názory a emoce, které tato „přikázání“ a zbavování nás svobody a odpovědnosti vyvolávají. Hovořím o strachu, který paralyzoval mnohé životy. Člověk se bojí a vládní garnitura pod nátlakem zdraví a bezpečnosti přichází s negativními zprávami každý den, a když např. křivka nákazy začne klesat, jsou z toho smutní. Nikdo z těch, kteří jsou u moci, svůj lid nepodpoří a nedá jim naději. Straší dál a dál, jaká apokalypsa přijde, a přitom ona se už odehrává na úrovni každého z nás kvůli negaci, ve které žijeme.

Co je více alarmující, že lidé zmítající se strachem ztrácí sebe sama více, než je třeba. Strach paralyzoval a zbavuje soudnosti i reálného uvažování. Člověk se bojí o život, protože je mu řečeno, že o něj jde. Já toto nezlehčuji, lidé umírají, ale podle spousty zpráv a prohlášení jsou daleko nebezpečnější mnohé jiné okolnosti, za kterých také lidé umírají, a jim se nikdo nevěnuje s takovou „vládní“ i kolektivní pozorností. Vyvolávaný a neustále živený strach ve společnosti všemu tomu napomáhá. Strach rozvíjí i nepřejícnost a zlobu. Dostáváme se do vleku emocí a názorů druhých a to je pro mě „zvednutý prst“! Lidem se neodpouští dobrá nálada, protože ve velké části populace není – a je vlastně „krize“, a tak krizi musí zažívat každý, když to vládní nařízení určují. Berou nám svobodu a pod maskou „zdraví“ a rychle šířícího se viru jsme strašeni dál a dál, abychom poslouchali a v nouzovém režimu se pak s námi lépe pracovalo.

Probuďme se! Jděme dovnitř sebe sama, kde pravá podstata sídlí. Hýčkejme ji, ať její síla vyjde na povrch, začne zářit a negaci, která ve světě je, ovlivní, promění a změní. To je „TO“, k čemu jsme v průběhu jógové praxe směřovali a co jsme rozvíjeli. Nakažme každého radostí z toho, že může být. Dělejme jógu, která mění stav mysli, a šiřme to dál, i když nyní třeba jen LIVE. Vypněme zprávy, nepouštějme TV, nečtěme vládou ovládaná specifická hlavní média, buďme na slunci, sundejme si roušku, když jsme sami, a radujme se, že můžeme zažívat sebe sama. Že v událostech extrémních změn v mnoha životech objevujeme novou cestu, jak jít dál, a motivujme své okolí v tom, že úsměv k životu patří víc než manipulační úsilí dostat nás do vleku a díky vleku podrobit naši mysl většímu strachu, než je třeba. Vše se děje tak, jak má, a my jako lidé máme schopnost odstoupit a nenechat se polapit emocemi druhých, kteří rádi přenáší svoje problémy na ostatní nebo rádi využívají moc a sílu k manipulaci s jinými.

Každý stojíme na svých nohou. Zatím jsme svobodní, a tak můžeme dělat to, co cítíme. Buďme naplno, možná jinak, ale buďme a buďme s plným vědomím. V tom jsme se dostali mílovými kroky vpřed. Věřme v uzdravení společnosti a posun, ale především žijme hlavně teď tím, co je. Přirozeně se snažíme dostat ze situace, ve které jsme, ale ona prostě je a my ji máme pochopit a s odstupem hledat řešení. Je jedno, jaké to bylo a jaké to bude (což nechce člověk slyšet, protože se chce mít dobře – i já), ALE teď je teď.

Žijte jógu – pro mě píše nové kapitoly a navzdory bolestivým a úzkostným stavům můžeme být a tvořit svůj přítomný okamžik – mile, s úctou k životu a radostně v „Já“.