Neočekávané volno, které způsobilo uzavření vysokých škol, mi umožnilo absolvovat pobyt ve tmě, ke kterému mě to již tři měsíce táhlo. Shodou řízených událostí, jsem se ocitla v zahradě meditačního centra Ordějov, poblíž Bystřice pod Lopeníkem, kde jsou speciálně pro tyto účely vybudované dva domečky slamáčky-Posvátná dvojčata-uplácané rukama z marocké hlíny, dřeva a slámy. Jeden je modrý v ženské energii a jeden červený v mužské energie, pro mě byl volný ten červený. Zvolila jsem, protože tmou budu procházet poprvé, 3-denní variantu.

První seznámení s domečkem proběhlo odpoledne. Přišel mi útulný s velmi jemnou, čistou a přívětivou energii. Poslední chvíle před začátkem pobytu jsem využila k procházce, protože okolo centra je krásná příroda a klid.

Navečer Radha (průvodkyně tmou, majitelka areálu, která se stará i o chod celého meditačního centra) přinesla první jídlo a vysvětlila mi, jak se ve tmě po domečku pohybovat, ale hlavně jak zde pracovat po mentální stránce, jak meditovat, jak zpracovávat myšlenky a věci, které budou vyplouvat a jak je selektovat a říká jak to zde většinou na ostatní působí. Zapálila čajovou svíčku, která umožní pozvolněji si přivykat na tmu a domek a odešla ven zabednit okno.

První večer jsem usnula celkem brzy. Vnímala jsem ticho a klid, které zde panují. Spala jsem dlouho, přijela jsem unavená. Dle domluvy v poledne Radha přinesla oběd (vlastně jídlo na celý den, chodí do domečku jednou denně kolem poledne). Jídlo chutnalo výborně, Radha ho připravuje sama v parním hrnci z převážně lokálních surovin od okolních farmářů. Chtěla jsem očistnou lehkou stravu, takže to byla vždy nějaká rýže, pohanka, bulgur se zeleninou připravenou v páře, většinou na másle, nějaké ovoce a čerstvá zelenina. Vše nedochucované, nedosolované prostě hodně lehké a energetické. Lepší jídlo k meditaci, pro pocit lehkosti těla a mysli jsem snad ještě neměla. K pití je v chatičce voda ze studánky (a čaje, nebo co si člověk přeje :-) ).

Druhý den jsem ještě lépe vnímala energii, která zde panuje, umožnilo mi to zpomalit mysl a plně relaxovat, také mnohem lépe vnímat své tělo a jednotlivé pocity-pohodu, teplo. Cítila jsem, jak se ve mně vše zklidňuje, není zde přísun žádných nových informací, naprosto mimo stres, shon a intenzitu denního života, jakoby nic neexistovalo, jen já a moje mysl. Až tady v izolaci jsem plně vnímala náročnost denního běžného režimu, množství vnějších podnětů, které denně přijímáme a došlo mi, jak opravdu moc důležité je umět vypnout a pozastavit vír myšlenek. Také se mi začaly, řekla bych že kvůli volbě domku v mužské energii, vyplavovat do mysli záležitosti z mých předešlých partnerských vztahů, i záležitosti, které jsem myslela, že už mám zpracované, vzala jsem šamanský buben (je v domečku spolu s tibetskou mísou k dispozici) a vybubnovávala vše, co mnou procházelo, znovu mě to vrátilo do některých situací, abych ještě více do hloubky zjistila, proč se to stalo a co mě to mělo naučit. Na konci jsem pocítila úlevu a jako bych byla zase o trochu lehčí a svobodnější. Na podporu uvolnění jsem si ještě večer zacvičila restorativní jógu.

Teprve třetí den jsem si uvědomila, že vlastně vůbec nevnímám, že je tma a že mi ani na chvíli nepřišlo na mysl, že bych se nudila. Od rána jsem meditovala nebo cvičila jógu (ráno a noc od sebe jsem rozeznala snadno, protože teprve až tady mimo město, světlo, ruch, zvuky, spojení se světem jsem vnímala, jak moc mají navzájem jiné energii). Už jsem přestala i hrát na nástroje (měla jsem sebou ještě tongue drum z Bali), jakoby mě tu každý zvuk rušil. Cítila jsem, že ještě není čas pobyt ukončit, tak se s Radhou domluvila, že si to tu o den prodloužím.

Čtvrtý den jsem si užila nejvíce, byla jsem již dost zrelaxovaná a tělo velmi rozvolněné a vláčné. Rozpustily se již veškeré zbytky stresu. Fyzicky jsem již adaptovala a jakoby teď vše teprve začínalo. Byla sem již v konstantním meditačním stavu, učila se jak lépe pracovat s myslí, chvíli se nabíjela energii, vizualizovala si různé věci, které bych si přála, harmonizovala si čakry, dělala si spoustu svých meditačních cvičení, rovnala a třídila si myšlenky, přišla mi spousta nových kreativních nápadů.

Radha před svítáním sundala bednění z okna, což umožnilo co možná nejplynulejší přechod do světla. Pozorovala jsem jak pomalu nastupuje světlo a začíná den. A začala svůj přechod do reality…

Pobyt byl pro mě způsobem k restartu, načerpání nové energie, hlubšímu poznání sebe a své mysli, k uvědomění si, že opravdu to hlavní na čem záleží je jen a pouze vnitřní nastavení. Ideální délku na příště cítím 7 dní.

Mé poděkování nakonec je pro Radhu, úžasnou laskavou ženu, která je zkušenou a obětavou průvodkyní tmou na jejíž milý hlas (a pokud je třeba i oporu, povzbuzení či konzultaci) se člověk opravdu těší. 

• autor: Žaneta Tvrdíková
• foto: archiv autorky, archiv meditačního centra