Zdraví 18. 12. 2019 PDF Tisk

Vánočně prostřeno ve veganském stylu

Veganské Vánoce již nehalí opar exotiky a nevšednosti jako před pár lety. Milovníků rostlinné kuchyně přibývá, podobně jako receptů, tipů a rad, jak tento životní styl praktikovat snadno, zdravě a hravě. Přesně takové mohou být i veganské Vánoce – ve skutečnosti se od těch tradičních v mnohém neliší.

Vánočně prostřeno ve veganském stylu

K přechodu na rostlinnou stravu může vést mnoho důvodů. U mne to byla v první řadě láska ke zvířatům, z níž od malička plynulo i nechutenství, které ve mně vyvolávaly masné výrobky. Produkty z mléka a vajec jsem ráda měla a jedla jsem je poměrně často, postupem času jsem je však vysadila kvůli zdravotním důvodům a cítila jsem se tak dobře – na těle i vnitřně, že jsem zůstala u čistě rostlinné stravy a stala se veganem. Pokud se tedy někdo zeptá, proč jsem vegan, odpovím, že se u mne jedná o kombinaci přesvědčení a zdraví – celkově se s veganstvím ztotožňuji a vnímám jej jako cestu, která je pro mě přirozená.

O toleranci, respektu a vzájemné lásce

Veganství je cesta, která je přirozená pro mě. Zároveň ale chápu a respektuji, že pro ostatní může být tou pravou cestou něco jiného. Nechci dnes mluvit o obžerství, jímž se v mnoha směrech současná společnost vyznačuje a s nímž souvisí i zbytečně vysoká konzumace živočišných surovin a nelidské chování ke zvířatům, které bylo našim předkům cizí. Chci mluvit o tom, že lidé by se měli vzájemně respektovat a tolerovat a netlačit se do něčeho, na co se sami necítí. Stejně jako já nemám ráda, když mne někdo přesvědčuje o tom, že na veganství se nedá přežít, chápu, že každému nemusí být příjemné, když mu budu znechucovat oblíbený steak. Můj manžel maso jí, není vegetarián, a přesto žijeme ve spokojené a láskyplné domácnosti. On respektuje mne, já respektuji jeho. On jí veganská jídla a hovoří v rodině i s přáteli o tom, jak jsou dobrá, já mu s láskou ráda připravím jídlo masové, když vím, že si jej vychutná.

Rostlinná kuchyně je chutná a plnohodnotná

Jelikož je veganství pro mě přirozené, nevnímám jej jako omezení a nepotýkám se s potížemi souvisejícími s tím, že by mi maso nebo mléčné výrobky chyběly. Na překvapené reakce a dotazy, „co že to tedy vlastně jím“, jsem proto někdy již poněkud „alergická“, protože z mého pohledu je veganství velmi pestré a představitelné i pro běžného konzumenta. Ovoce, zelenina, luštěniny, obiloviny, ořechy, semínka. To je málo? S přihlédnutím k tomu, co všechno se pod danými skupinami potravin skrývá, rozhodně ne. Z čistě rostlinných surovin se pohodlně dá leccos připravit, a tak ani na Vánoce my vegani „netratíme“ a můžeme si je vychutnat zcela plnohodnotně. Můj manžel by to jistě potvrdil. Jediné cukroví, které není veganské a které na Vánoce peču, jsou perníčky – jeho nejoblíbenější – a jinak máme vše ryze rostlinné. U mnohých druhů není poznat rozdíl, o vánočce a bramborovém salátu ani nemluvím. Mé cukroví a vánočka chutná i dalším rodinným příslušníkům, dokonce i tatínkovi, který je velkým milovníkem masa a často o sobě tvrdí, že by byl schopen přežít na mase, zelenině a chlebu (což mohu potvrdit).

Záleží na záměru jednání a způsobu jeho předložení

Máme Vánoce, a tak se v souvislosti s veganstvím a „neveganstvím“ nemohu ubránit myšlence, že záleží především na záměrech, s nimiž se tomu a tomu věnujeme, a na způsobu, jímž to a to tomu a tomu předložíme. Tatínek ze svého „masožravého“ pohledu nechápe, jak mohu bez masa žít, a snad mu to připadá i trochu pošetilé. Nepře se však se mnou a respektuje moje rozhodnutí, a dokonce se snaží mi připravit rostlinnou alternativu pokrmu, když mne očekává na oběd či večeři. U maminky je takové jednání samozřejmostí, protože ta, coby výborná kuchařka, se s touto mou „výstředností“ potýkala již řadu let, kdy jsem ještě žila pod otcovskou střechou (za což jí tímto upřímně děkuji). A sestra sama příliš maso nevyhledává, takže si v tomto směru poměrně notujeme. Dokážeme si vyhovět, vyjít vstříc, a ačkoliv se sebou nejednáme „v rukavičkách“, umíme se tolerovat a přijímat se takoví, jací jsme, a to se vším všudy. Někdy to jde lépe, někdy hůře, ale to je zkrátka život. A já jsem vděčná za to, že jej mohu žít tak, jak jej žiji, a s těmi, s nimiž jej žiji.

Závěrem bych pro inspiraci ráda poskytla jeden recept, který na Vánoce každoročně využívám a který se v mé rodině a mezi přáteli těší značné oblibě.

Říkávám mu „veganský vaječný koňak“, ale abych někoho nepobouřila, nazvu ho dnes „veganským vánočním likérem“. Je slaďoučký a skvěle chutná v kávě nebo samotný jen tak „na chuť“ místo sladké poobědové nebo povečeřové tečky.

Potřebovat budete:

  • 2 hrnky vanilkového sójového nápoje Alpro
  • 4 vanilkové pudinky Alpro
  • 2 lžíce třtinového cukru
  • 5 panáků rumu

Na mírném plamenu zahřejte pudinky a rozmíchejte v nich cukr. Přilijte sójový nápoj a rum. Zahřívejte velmi mírně, aby se neodpařil alkohol, potom odstavte a nechte vychladnout. Naplňte likérem nějakou pěknou láhev a uchovávejte v lednici. Potěší i jako originální a chutný dárek.

 

  • autor: Kateřina Hájková
  • foto: Shutterstock.com

Objednat předplatné