Vánoce miluji odjakživa. Volný čas s rodinou, žádné povinnosti s prací, školkou (dnes už školou), žádné hádky ani napětí. Ačkoliv kolem sebe vidím spoustu tváří, ve kterých se zračí únava, vyčerpání, občas dokonce smutek, vyhoření, bolest, nenechávám se tím strhnout. Jakmile se dostanete pod tlak, mezi lidi, kteří se cítí opravdu mizerně a uhoněně, protože přece musí sehnat ještě těch 55 zbývajících dárečků pod stromeček, svádí to k tomu nechat se do toho zatáhnout. Nedejte se… Místo běhání po městě a vymýšlení, co ještě dokoupit, aby měl druhý radost, si lehněte na podložku a vypněte svou mysl. Prospěje to vám i ostatním. Vánoční dny nejsou přece o tom, kdo dostane dražší či lepší dáreček. Jsou o cukroví, radosti, dětské naivitě a víře v Ježíška… Nedávno se mě dcera ptala, jestli existuje Ježíšek, nebo dárky nosíme my. „Jistěže je nosí Ježíšek,“ odpovídám jí a ani na chvíli nezaváhám. Lež, ano… Satja – pravdivost. Ale tohle počítám do těch lží, za které nebudu potrestána.

Před nějakým časem jsem si dala přestávku od své jógové praxe. Těhotenství dává zabrat a přiznávám, že i ta kila navíc dělají s mým tělem svoje. V podstatě nezvládnu ani lotosový sed – já, která byla pružná a ohebná, nemůžu zvládnout ani základní ásanu. Chvilku mě to trápilo, jenomže ono stačí pak při meditaci nebo chvilce ticha zabřednout hluboko do svého nitra a trošku si tam vyčistit a srovnat priority. Vzhledem k tomu, že teď před Vánoci na svou jógovou podložku ve skříni pravidelně koukám každý večer jen ze své postele, nemohlo mě nenapadnout, jak si s námi život hraje. Máte chuť praktikovat, máte chuť se protáhnout, hlavně v období velkého stresu, který na nás je masově vyvíjen různými obchodníky a marketingovými strategiemi v období Vánoc. Jenomže když to z nějakého důvodu nejde? Nezbývá než se přesunout z fyzické praxe alespoň na tu duchovní či meditativní praxi.

Letošní Vánoce budou pro mě osobně jiné. Jednak první s novým členem rodiny, no a taky trošku chaotické, neobvyklé a v jakési bublině. Neřeším každoroční hon za dokonale uklizeným bytem, za dokonale zabalenými dárky či pečení co nejvíce druhů cukroví. Řeším vůni čerstvě narozeného miminka, svou rodinu, kterou bych nevyměnila za nic na světě, i když je život se třemi dětmi hodně v poklusu. Řeším svůj pupík, který se pomalu dostává do normální velikosti, a připravuji své měnící se tělo opět na to, že začne s jógou, tak jako začínalo před lety, kdy pro mě slovo jóga neměla žádný hlubší význam.

Všichni, kteří se necháváme ovlivňovat každoročním stresem v období Vánoc, zkusme to letos opravdu jinak. Zkusme se více zastavovat nad tím, co vytváří naše mysl, a vědomě si vytvářet uklidňující vzorce ve své hlavě. Pojďme udělat cokoli pro zklidnění, navštivme více lekcí jógy, pokud máme jistotu, že nás to přivede do stavu uvolňující beztíže. Uvařme si po příjemně strávené hodince v sále teplý ájurvédský čaj, zobejme k tomu cukroví bez výčitek, že to škodí našemu tělu. Pojďme letošní Vánoce zkusit vzít za jiný konec než ty každoročně uspěchané dny plné „rychle, rychle“. Je to přece a jen o hesle „Jaké si to uděláme, takové to máme.“

• autor: Veronika Nadymáčková
• foto: Shutterstock.com