Mám pocit, že se lidé dostávají do zajetí sociálních sítí snadněji a rychleji, než tomu bylo ještě před rokem. Jde o srovnávání, někdy motivaci, která vůbec není špatná. Motivace, kterou nám jiní ukazují prostřednictvím svých fotografií je naopak inspirující. Avšak někteří z takových profi dokonalých obrázků mohou mít deprese.

Stalo se mi to nedávno. Vidím lidi, kteří mají opravdu krásná těla, určují módní trendy oblečení vhodného na jógu a říkám si: „Páni, to je dokonalost.“ Jenomže já už nevidím, co se za touto fotkou skrývá. Kolik stojí za touto fotkou úsilí a dřiny. Vidím jen obrázek. A takhle to mají nejspíš i ostatní. Svět sociálních sítí je v tomhle neúprosný. Možná máme pocit, že stačí nohu otočit do správného úhlu, hezky si upravit vlasy, sladit oblečení a udělat cvak. A tento rádoby dokonalý obrázek pustit na síť, napsat k tomu vhodný komentář a čekat na lichotky, jak jsem dokonalý jogín.

Stejně jako téměř ve všem lidé soupeří. S možností ukazovat, co umíme, roste touha se předvádět. Jóga se stala fenoménem dnešní doby a lidé ji přestávají vnímat ve formě, ve které by měla být vnímána. Podložka jogínů je nedílnou součástí výbavy a my soutěžíme o to, kdo ji má hezčí či barevnější. Z jógy se stává obchod, a ne tradiční cvičení, které spojuje tělo s duší. Pokud se necháme pohltit všudypřítomným chvástáním se, může to dopadnout také tak, že k józe začneme cítit odpor. Protože přece nejsme tak ohební jako kamarádka na fotce. Zkusme se jako vždy obrátit do sebe a uvědomit si, čím pro nás jóga je, co pro nás znamená, jaký má v našem životě smysl. Věřím, že každý si najde své důvody, proč se několikrát do týdne na podložku postaví, a tím důvodem nebudou dobře upravené obrázky.

Nechci soudit ani polemizovat. To mně osobně se nelíbí sociální sítě, kde je plno dokonalosti a štěstí. A přitom jsem na sociálních sítích sama aktivní, ať už s jógou, nebo fotkami s rostoucím pupíkem. I já měla období, kdy jsem se tím nechala pohltit a pak po „probuzení“ se ptala sebe: „Jak to, že jsem to nechala zajít tak daleko?“ Je to totiž lákadlo. Ukazovat, předvádět, nechat se chválit. Možná to souvisí s tím, že sami sebe chválit neumíme, tak hledáme ve vnějším světě. Jenomže já stejně jako všichni ostatní, kteří se zabývají jógou více do hloubky, víme, že náš pocit štěstí a spokojenosti může přijít jen zevnitř. Naše vnitřní rozpoložení by se nemělo odvíjet podle toho, kolik dostaneme „like“ na sociální síti. Náš vnitřní stav by měl být nezávislý na okolnostech tam venku a kolem nás.

Určitě si každý dokáže vybavit pocity po lekci jógy. Emoce, které potřebujeme zpracovat, se vždy uvolní a vyplaví a my se smějeme či pláčeme. Takové emoce v nás žádná fotka nevyvolá. Tohle dokáže praxe na podložce, pránájáma a meditace. Všechno dohromady či každé zvlášť. Tak pojďme odložit mobily, vstaňme od svých počítačů a ponořme se do ticha, které je tolik uklidňující, a do praxe jógy, která pomáhá.

• autor: Veronika Nadymáčková
• foto: Shutterstock.com