Roční období 12. 02. 2020 PDF Tisk

Únor jako měsíc růstu, světla a lásky

Zima dosahuje vrcholu, do jara je ještě daleko. Nenechme se ovlivnit chladným počasím, neteskněme po slunečním svitu a zahřejme se zevnitř praxí, která bude vycházet z nás samých.

Únor jako měsíc růstu, světla a lásky

Zima plná sněhu a mrazu nebo naopak deště a lezavého vlhkého chladu může být pro někoho dlouhá a skličující. Leden, jako první měsíc nového roku, předal žezlo únoru, který ještě sice nese pochodeň a žezlo zimy, už se ale symbolicky chystá na jejich předání jaru. Únor je předzvěstí přicházejícího tepla a sílícího světla. Jak tuto skutečnost promítnout do praxe?

Nový život vyžaduje péči

Během ospalého ledna jsme mohli zasít semínka toho, co chceme během roku rozvíjet a sklízet. Ta dostávají v únoru první příležitosti začít klíčit. A nejedná se pouze o semínka, která můžete nechat klíčit na vatě nebo v klíčící misce a obohatit jimi stávající jídelníček. Když budeme hovořit o rovině vnitřní, jedná se o všechny naděje, nápady a odhodlání, jimž vědomě věnujeme pozornost a jež chceme rozvíjet. Příroda nám ukazuje dokonalý příměr péče o zázrak, jež chceme, aby prospíval. Ten se vyjevuje v obraze přicházejícího jara – symbolu nových začátků, zrodu nového života.

Co potřebuje semínko k životu? Vodu, světlo a teplo. Ty se starají o jeho prospívání a provádí jej cestou za růstem a proměnou v krásnou rostlinu plnou síly a vitality. S našimi touhami, cíli a sny je to stejné – jen jejich růst nezajistí příroda, musíme se o něj postarat my sami. Nechte tedy to, co jste v lednu zasadili (ať už se jedná o cokoliv), klíčit a růst a věnujte pozornost tomu, co chcete rozvíjet. Selský rozum káže jednoduché pravidlo, které platí od nepaměti: čemu věnujeme pozornost, to se rozvíjí. Platí to pro věci dobré, ale bohužel i pro ty špatné. Věnujme pozornost věcem dobrým a z těch špatných si berme ponaučení, které může posílit naše přesvědčení pečovat o dobré věci, které chceme, aby prospívaly a rostly.

Světlo jako zdroj bezpečí a tepla

Druhého února, na Hromnice, slavili naši předkové prodlužování dnů a zkracování nocí. Dávní Keltové v tomto období zapalovali před svými domy malé ohýnky, které je měly chránit před úderem blesků i zkázou krupobití. Světlo a oheň pro ně měly očistnou a ochrannou moc. Později se vyráběly svíčky, které se nechávaly v kostele vysvětit a byly potom následně v průběhu celého roku zapalovány o bouřkách, kdy lidé věřili, že je ochrání před běsněním rozlícených živlů. U jejich světla se modlili a prosili Boha, aby od nich odvedl všechny blesky. Vysvěceným svícím se tak dodnes říká hromničky.

Světlo jako symbol života a naděje v sobě nese každý z nás. Připomínejme si tuto skutečnost v období temného přechodu zimy a jara, kdy mnohým může scházet sluneční svit a způsobovat úzkosti a staženost. Zapalujme během praxe svíčky, hleďme do jejich uklidňujících plamenů a objevujme světlo, které svítí i v nás. Nechme se zahřívat teplem, které vyzařuje, a dovolme mu sálat ven a dál, aby potěšilo nejen nás, ale i ostatní, celý svět.

Místo pro lásku během celého roku

Čtrnáctého února se každoročně slaví svátek svatého Valentýna, který dnes máme většinou spojen s rozmáhající se komercí euroamerické kultury. Podstata tohoto svátku však leží pod hromadou všech valentýnek, přání a umělých blikajících srdcí. Oslavte svátek po svém a vyhněte se komerci, káže-li vám to vlastní přesvědčení. A naopak, neodsuzujte nikoho, kdo v ní nachází smysl – nikdy nemůžeme vědět, co pro koho co znamená a co kdo v čem objevuje. Poselství tohoto dne oslavuje lásku ve všech podobách, kterou si jako takovou můžeme připomínat každý den. Dělejme to!

Buďme vděční, že můžeme být, kde jsme, tím, kým jsme, a tak, jak jsme. Dopřejme si na svatého Valentýna radost, pěstujme ji v sobě a nechme ji v průběhu roku růst, až vyroste v krásný a silný pilíř, jenž nám bude připomínat vlastní úžasnost, za niž se jednoduše musíme milovat. Zeptejme se sami sebe, co nám brání praktikovat sebelásku, a rozpusťme všechny důvody a hlasy, které v našem nitru šeptají o opaku. Přijměme radost a lásku za životní filozofii, naučme se ji dávat sobě a potom i celému světu. Chvalme se, objímejme se, dopřávejme si, buďme na sebe hodní. Mějme ze života radost. Nejen na svatého Valentýna.

 

  • autor: Kateřina Hájková
  • foto: Shutterstock.com

Objednat předplatné