Protože k tomu nejsou vedeny doma. A tak ačkoliv dnešní doba je charakteristická zvýšeným zájmem o zdravý životní styl, jsme nemocní více než generace před námi. Proč?„Já si myslím, že je to stresem,“ uhodila kadeřnice hřebíček na hlavičku. Zamyslela jsem se. Ano, je to skutečně tak. Stres vládne dnešku. Člověka, který nemá alespoň malinký stres, bychom hledali hodně dlouho a možná, že bychom ho nakonec ani nenašli. Rakovina bují. Říká se, že ji má v sobě každý, ale rozvine se jen u někoho. Rakovina je údajně nemocí stresu. Proto dnes napadá stále více lidí? Jaký život vlastně žijeme? Kam se vlastně ženeme?

Svoboda vnějšku utlačuje svobodu vnitřní

Rozhodně nechci říci, že generace před námi stres neměly. Ano, ony ho měly, jen ho neprožívaly tolik jako my. Byly tu dvě světové války, byl tu komunismus, a tak se nemohly zabývat malichernostmi, ale snažily se jednoduše přežít. To my dnes nemusíme. Naše doba na jednu stranu přináší ohromnou svobodu. Umíme s ní ale nakládat? Se svobodou vnějšku ztrácíme vnitřní svobodu. Jsme svazováni prací, v níž trávíme nezdravé množství času. Kvůli tomu nemáme čas na pravidelný pohyb, na rodinu, na přátele. A to nás trápí. Máme pocit, že nic nestíháme, že se nám všechno bortí pod rukama jako domeček z karet.

Kdo je původcem stresu? Jen my sami

Několik takových impulsů se nakonec slije v setrvalý stres, s nímž chodíme večer spát a ráno se s ním probouzíme. Protože dnes můžeme mít prakticky vše, na co si pomyslíme, a nemáme pořádně a jak za co bojovat, vytváříme domnělé problémy, s nimiž se můžeme potýkat. Výsledkem je neustálý tlak, který na sebe v konečném důsledku klademe jen my sami. My sami jsme původcem stresu, který pociťujeme. Nedokážeme se srovnat s tempem doby, bojíme se, že selžeme a zůstaneme bez prostředků. Kdo nás může uzdravit? Opět jen my sami. Na pomoc si ale můžeme vzít jógu.

Vnitřní dálnice plná proudících myšlenek

Cestou k nápravě je umění uvolnit se. Protože co je vlastně stres? Stažení. Stažení vnitřní, pocitové, někdy i svalové. U někoho je doprovázen různými doprovodnými jevy od nevolnosti a zvracení přes průjem až ke zvýšené teplotě. Tohle všechno dokáže vyprodukovat nevyrovnaná mysl. Taková, kterou neumíme ovládat a necháváme ji, aby si přebírala myšlenky, jak ji napadne. Není divu, že nám potom dělá potíže usnout nebo vydržet v šavásaně či jiné poloze. Ten, kdo by ležel v blízkosti dálnice, kde auta vytrvale jezdí tam a zpět, by také neusnul. A v takové divoké mysli myšlenky jezdí sem a tam úplně stejně jako ta auta na dálnici.

BUĎME v poloze, NEDRŽME pozici

Jenže jak se uvolnit? Umíme to ještě vůbec? Na počátku musí stát vědomé rozhodnutí: Já se uvolnit chci. Vezměme si jako příklad polohu hanumanásany, provaz. Poctivě praktikujete, zkoušíte, a když se do něj nakonec dostanete, necítíte se tam dobře. Dosednete na zem, ale nevnímáte to, protože to tak bolí! Stop. Zastavme myšlenky, zavřeme oči a uvolněme se. Pusťme stažené svalstvo a jen sledujme, jak hladce dosedneme na zem a jak se bolest zmírní nebo pomine. K tomu, abychom danou polohu udrželi, nemusíme být v napětí. Potom poloha nikdy nebude ásanou, ale pouhou pozicí, kterou zaujímáme za nějakým účelem. Uvolněme se a NEDRŽME pozici, BUĎME v poloze.

Jógová praxe v každodenním životě

Uvolněme i rozháranou mysl. Stejně jako stažené svalstvo. Když ležíme v šavásaně, přestaňme ta projíždějící auta sledovat. O jejich existenci víme. Víme, že tam jsou, ale nemusíme přeci vidět jejich barvy a SPZ. Nepřesvědčujme se úporně o tom, že si jich NESMÍME všímat. To by vedlo k pravému opaku a ke vzniku rozporu. Prostě se rozhodněme, že si jich všímat přestaneme. Obraťme pozornost k dechu a dráze, kterou v těle vykonává. Provádějme toto jednoduché cvičení kdekoliv a kdykoliv. Protože jógová praxe nenabývá účinnosti pouze na podložce, ale právě i ve skutečném životě, kde nám pomáhá zvládat každodenní problémy. Kde nám pomáhá uvolnit se.

• autor: Kateřina Lukášová
• www.sadhak.cz
• zdroj fotky: Shutterstock.com