Když si vybavím svoje učitele jógy a měla bych posoudit, kteří z těch, které jsem v životě potkala a měla možnost u nich studovat, byli těmi nejlepšími, tak by to byli ti, kteří byli nejvíce „nohama na zemi“.

Ti nejlepší učitelé jógy, které jsem potkala, jsou pokorní. Jako když se legenda aštanga jógy, věhlasný David Swenson, učitel s 40letou jógovou praxí před nás postavil a pravil: „Ahoj, já jsem David. Když budete potřebovat pomoci s nějakou pozicí, tak na mě zavolejte nebo mávněte, když vám půjdu asistovat a vy o mou pomoc nebudete stát, tak mě pošlete pryč. Jsem v podstatě něco jako číšník.“ Stáli jsme před ním v němém úžasu a nemohli věřit tomu, co tenhle velikán právě pravil. Myslel to naprosto vážně a získal si náš respekt a úctu od první minuty.

Ti nejlepší učitelé, které jsem v životě potkala, umějí přiznat, že něco nevědí. Když studuji s Kino MacGregor a jejím manželem Timem Feldmannem, nečiní jim problém poslat nás za tím druhým, když neznají odpověď na naše zvídavé otázky. Jeden se víc vyzná v anatomii a druhý v jógové filosofii, a tak když se ptáme na něco, co není jejich parketa, v pohodě to přiznají.

Ti nejlepší učitelé, které jsem v životě potkala, se umějí zasmát sami sobě. Vždycky když potkám někoho, koho považuji za svůj vzor, a pak zjistím, že se nebere příliš vážně, je to velká úleva. Díky tomu si mohu uvědomit, že ani já se nemusím brát přehnaně vážně, a jógovou praxi i život jako takový pak vnímám s větší lehkostí.

Bohužel to ale takhle nemá každý. Možná už jste potkali učitele, který to měl nastavené „tak trochu jinak“. Učitele, který vyžadoval, aby ho studenti oslovovali určitým titulem, učitele, který se nechtěl se studenty bavit mimo prostor určený na jógovou praxi, učitele, který vám dával najevo, že má vždy a ve všem pravdu. Nic z toho nemusí znamenat, že jde o nedobrého učitele, ale je důležité si uvědomit, že to, že někdo má určitý titul, že má mnoho následovníků, kteří jej obdivují, nebo to, že učí již mnoho let, nemusí vždy znamenat, že jde o někoho, koho byste měli následovat a řídit se jeho pokyny.

V poslední době se objevilo mnoho afér, jejichž společným jmenovatelem bylo zneužití moci. Mnoho žen (ale i mužů) se konečně přestalo bát se ozvat, když je někdo fyzicky nebo psychicky zneužil, a tahle doznání se stále častěji ozývají z prostředí jógových škol. Začalo se mluvit o učitelích, kteří sahají na své studenty způsobem, který pro ně v daný moment není příjemný a je často dokonce fyzicky nebo psychicky zraňující. O učitelích, kteří na své studenty sprostě křičí nebo vyžadují různé služby výměnou za to, že student může dál studovat v dané jógové škole nebo linii. Kde je ale pak ahimsa? Kde je pak satja? Kde je sauča? Kde je jóga?

Jako pozitivum těchto afér bych viděla fakt, že díky nim mnoha lidem dochází, že to, co je jim předáváno jako normální, jako něco, co „musí přetrpět“, aby se dostali k moudrosti a benefitům jógy, není vůbec nutné a už vůbec není v pořádku.

Jako studenti jógy směřujeme k „pravdě“. V tomhle kontextu to pak může znamenat, že se učíme si uvědomovat, kde jsou naše zdravé hranice. Učíme se přijímat sami sebe se vším, co k nám patří, a díky tomu tak dokážeme brát i všechny okolo sebe. Učitel jógy by (alespoň dle mého názoru) v tomhle měl být minimálně o jeden krok před námi, a tak by neměl mít potřebu se nad někoho povyšovat nebo si od studentů něco vynucovat, aby si tím dokázal svou sebehodnotu. Je na každém z nás, abychom se rozhodli, od koho se chceme učit. Je na každém z nás, abychom se rozhodli, komu věnujeme svůj čas a energii. Je na každém z nás, abychom posoudili, koho chceme následovat a řídit se jeho vzorem.

Je velice přínosné se čas od času sami sebe zeptat, kam jsme se pod vedením našeho vybraného učitele posunuli. Zeptat se sami sebe, jak se změnil náš pohled na sebe a na svět. Jak říká jedna z mých nejoblíbenějších učitelek jógy, zeptat se sami sebe, zda nám studium s tímhle učitelem dává, nebo bere mír. Čili zda se stáváme lidmi laskavějšími, chápavějšími, trpělivějšími a jsme víc v pohodě, nebo má náš vývoj spíše opačnou dynamiku.

Když jsem začala studovat před lety jógu, přišlo mi normální prostě jen dělat to, co mi učitel řekne, a neptat se na to proč. Časem, jak se hojil a zlepšoval můj vztah k sobě samé, jsem zjistila, že učitelé, kteří mi opravdu pomáhají najít vnitřní mír a klid, nemají s otázkou „Proč?“ žádný problém, a dokonce ji u svých studentů i podporují. Nikdy jsem se naštěstí nesetkala s učitelem, který by mi dával nevhodné návrhy, ale především na začátku své jógové cesty jsem měla tendenci slepě následovat instrukce učitelů, kteří vypadali, jako že vědí, co dělají, hlavně díky tomu, kolik lidí je následovalo. Pak bylo třeba začít hledat znovu. Ale co bylo a je důležité si uvědomit, je to, že přestože je učitel třeba nedobrý, pořád pro nás může být skvělá škola jógy, ke které patří. Můžeme tedy zůstat u systému, který nám dělá dobře. Není nutné vždy házet jógovou větev a učitele do jednoho pytle.

Dnes vše konzultuji se svým tělem, srdcem a duší. Nejde samozřejmě o to, pochybovat o každém slově vašeho učitele. Jde o to najít si učitele, který vás podpoří v tom, že půjdete pod povrch, a nebude se vás snažit přesvědčit, že je jen jediná správná cesta a to je ta jeho. Takových báječných učitelů je naštěstí mnoho a z těch, co jsem v životě potkala, je to rozhodně většina. Nakonec asi nejlépe poznáte dobrého učitele podle toho, že dělá to, co učí, a učí to, co dělá.

• autor: Kateřina Hilerová
• www.studiosedmenebe.cz
• foto: Shutterstock.com