Týden dvacátý – Fish Lake, Ashland a zkouška odolnosti materiálu

19. 09. 2019


Od konce dubna 2019 se stane na pár měsíců naším domovem západní pobřeží Spojených států. Pacifická hřebenovka. Pokusíme se ji projít z jihu na sever, tedy z Mexika až do Kanady.“ – sledujte příbeh Dany Mackové.

Před sebou máme poslední dvě kratší etapy do Ashlandu, naší poslední oregonské zastávky. Oregonskou výzvu, která znamená projití Oregonu za dva týdny, jsme si po prvních dvou dnech rozmysleli. Jednak proto, že nesoutěžíme ani sami se sebou, a také proto, že nám posledních deset dní není dobře. Z toho důvodu jsme v Shelter Cove zůstali jeden den s přáním nabrat nové síly. To, že zůstalo nenaplněným, se ukázalo další den po necelých deseti mílích chůze. Jako by uplynulé tři měsíce vůbec nebyly a my šli s batohem poprvé. „Asi jsem stará,“ říkám si, „prostě je to dlouhý.“ V následujících dnech se únava ještě zhoršuje. Ráno po ujití několika málo mil mám pocit, že jdu a spím. Několikrát dokonce musíme v poledne postavit stan a jít si na dvě hodiny lehnout, ale ani to nepomůže. Komáři jsou na rozdíl od nás aktivní až až, a tak je naše klopýtání doprovázeno vytrvalou snahou nás sežrat. Už ani nemáme sílu je odhánět.

Nepomáhá ani více spánku, ani kávy, ani odpočinku. Jako bonus nás dva dni před Fish Lake, resortem, kde máme další balík s jídlem, stihne během čtyřiadvaceti hodin dvakrát bouřka doprovázená centimetrovými kroupami. „Co tě nezabije, to tě posílí,“ ale opravdu musíme být silní tak moc? Oba dva máme dost velké trávicí obtíže a nějak není v týmu nikdo, kdo by zvedal morálku. Do Fish Lake dojdeme za vytrvalého deště úplně vyřízení. K našemu nemilému zjištění jsou všechny chatky vyprodané, a nám tak nám nezbývá nic jiného než jít stavět za lijáku mokrý stan. Naštěstí je tu prádelna, a tak alespoň vypereme a vysušíme věci, včetně spacáků. Večer konečně přestává pršet a předpověď na příští dny je příznivá. 

Ráno vycházíme s dobrou náladou, ale přetrvávající špatnou formou. Nechci si ani představit, že v tomto stavu, kdy mne odpoledne bolí břicho tak, že nemůžu mít zapnutý bederní pás, půjdu zbytek cesty. Vidina brzkého konce komářího pekla nás přece jen sune dopředu. Za pár dní přicházíme do Ashlandu, kde se sejdeme s naším kamarádem, se kterým se známe již od začátku trailu. Na rozdíl od nás šel přímo, a tak si máme o čem povídat. Trochu si stěžuji na obtíže, které nás poslední dva týdny sužují, a Honza říká, že přesně tyto příznaky měl on, když tu dostal antibiotika na diagnózu Giardia. Obávaná bakterie obývající trávicí trakt je zde dosti rozšířená a společně s komáry a medvědy byla jednou z věcí, které jsem se chtěla vyhnout. Byla jsem přesvědčená o tom, že onemocnění musí provázet horečky a stav skoro na umření, ale po rychlém pročtení příznaků si uvědomuji, že všechny do jednoho máme naprosto ukázkové.

Ač se ani jednomu z nás nechce, nazítří místo na procházky a kávu jdeme k doktorovi. Návštěva, včetně komunikace s českou pojišťovnou a její americkou pobočkou, zabere téměř celý den, ale po několika hovorech s americkou kanceláří se mi podaří zařídit, že nám vyšetření bude zaplacenou rovnou z karty pojišťovny. To dost významně pomůže našemu rozpočtu, protože jen vstup do místní ordinace je v ceně jídla na dva měsíce cesty. Mé obavy jsou potvrzeny a my si večer můžeme vyzvednout v lékárně jednorázovou dávku antibiotik, která by možná zabila i koně, ale v tuto chvíli jsem nucena odložit svoji nechuť k lékům a jsem za ně vděčná.

Druhý den si cestu k lékaři ještě zopakujeme, abychom si vyzvedli lékařskou zprávu a mohli ji odeslat do pojišťovny. Dva volné dni v Ashlandu jsem si opravdu představovala jinak. Ashland je známý svými Shakespearovskými slavnostmi, které probíhají celé léto, a já jsem v koutku duše doufala, že zvládneme nějaké divadelní představení. Místo toho byla na programu hra o dvou hercích a jedné bakterii, ale říkám si, že alespoň budeme mít důvod se sem někdy vrátit, protože Ashland mě nadchnul. Kde jinde běhají srnky s mladými přímo v centru města kolem příjemných kaváren s opravdovou kávou místo černého motorového oleje, kterému se zde říká „brew“ a probudil by polovinu hřbitova.

Pár dnů klidu bychom oba uvítali, ale musíme jít dál jak z časových, tak finančních důvodů. Další etapu do Etny vezmeme výletně, zpomalíme na dvacet, maximálně pětadvacet mil denně a budeme doufat, že největší komplikace jsou snad už za námi.

 

  • Dana Macková
  • Instagram: @seafox_yoga
  • foto: Dana Macková
DSC02941.JPG
DSC03026.JPG
DSC03027.JPG
DSC03029.JPG
DSC03067.JPG

Jóga Dnes Konference
Energy Studio jd
JógaMarket