Jóga jakožto pramen zdraví duševního i tělesného představuje kompletně ucelený systém zásad prakticky využitelných v našem každodenním životě. Jednotlivé polohy jsou fyziologicky nastaveny tak, aby uspokojily potřeby a nároky našeho těla. Přirozenou cestou protahují svaly zkrácené a posilují svaly ochablé. Základ celého jógového cvičení tkví v konceptu lotosu s hlízou pevně zakořeněnou v zemi. Protože nemáme-li pevně vybudované základy, nemůžeme se na ně spolehnout při další stavbě.

Stabilní základna

Jóga připodobňuje lidské tělo ke květině lotosu. Lotos je vznešená rostlina, která koření v zemi pod vodou. Zahnízděna je zde pevně a stabilně svou hlízou. Z ní vyrůstá stonek, který vyplouvá až nad vodní hladinu. Zde se uchytí jednak pomocí poupěte, jednak pomocí rozlézajících se zelených listů. S každým východem slunce se poupě otevře a rozvine, při západu slunka se opět zavírá a ukládá ke spánku.

Tříbodový systém opory

Stejně tak i lidské tělo – s nádechem se otevírá, s výdechem zavírá. Jako lotos jsme pevně ukotveni v zemi. V polohách v sedě je naší hlízou oblast sedacích kostí a hráze, ve stojných polohách nás drží chodidla a jejich trojúhelníkový systém. Systém třech bodů opory – kloub pod palcem, kloub pod malíkem a pata. Správné postavení těla i normální funkce kloubního a pohybového aparátu vychází z této oblasti. Tři body opory bychom měli mít vždy na zemi a využívat při chůzi celou plochu chodidla. Aktivujme a oživujme svá chodidla. Choďme bosí, masírujme je, hrajme si s nimi.

Jednoduché relaxační cvičení aktivující naše chodidla a tři body opory

Vyzkoušejte si s námi příjemnou sestavu, s jejíž pomocí postupně začneme oživovat své spojení se zemí – chodidla a jejich tříbodový systém opory. Představme si, že naše chodidla jsou kořeny, které květina lotosu zapouští do půdy a které udržují její spojení se zemí, její stabilitu a rovnováhu. Provádějme cvičení v čisté místnosti, kde máme dostatek klidu a ticha pro sebepoznávání.

• Ležíme na zádech, ruce volně podél těla daněmi dolů, nohy pokrčené na šíři pánve. Dýcháme volně, klidně, přirozeně a vnímáme proud dechu.
• Pozornost obrátíme do oblasti chodidel a uvědomíme si tři body opory – palec, malík, pata. Uvědomíme si jejich kontakt se zemí. Představíme si, že mezi hrudníkem a pupíkem máme svorku, kterou někdo stáhne, díky čemuž dostaneme pánev do neutrální polohy – cítíme bedra v dotyku s podložkou.
• Hluboký nádech. S výdechem se odtlačíme od chodidel, jako bychom chtěli po podložce odjet dozadu, ale dotyk horní části těla s podložkou nám to nedovolí. Hýždě jsou uvolněné. Vnímáme tři body opory a sílu vycházející z jejich dotyku se zemí. Zopakujeme celkem 4× (dohromady celý cvik 5×).
• Zakončíme v poloze šavásány, kde v sobě necháme doznít pocity z předchozího cvičení. 

Uvědomme si své spojení se zemí

V čemkoliv, co děláme, bychom si měli být vědomi svého spojení se zemí. To představují chodidla, na nichž se nachází cenný trojúhelníkový opěrný systém, který nám pomáhá držet balanc ve všech stojných polohách. To, jak moc jsme si spojení se zemí vědomi, se vyjevuje i v našem vnímání skutečnosti a světa. Pokud nemáme pevné ukotvení, cítíme nestálost a neklid, jsme zmítáni pochybnostmi a nejistotami. Věnujme proto více pozornosti chodidlům, která každý téměř celý den nesou tíhu našeho těla. Pečujme o ně a uvědomujme si je. Nezavírejme je do bot, když to není přímo nutné. Poslouchejme své tělo a starejme se o něj tak, aby se cítilo dobře a příjemně. Protože nedokážeme-li vyslyšet a reagovat na impulsy přicházející z hrubého fyzického těla, jak potom můžeme zvládnout reagovat na ty jemnější, přicházející přímo z našeho nitra?

• autor: Kateřina Lukášová
• www.sadhak.cz
• zdroj fotky: Shutterstock.com