Všechny meditační techniky mají za cíl zkoncentrovat mysl a postupem času nás dovést k meditaci jako takové. Jednou z nejvíce přímých, jednoduchých a zároveň efektivních metod je technika „trátaka“, kterou je snadné naučit se i následně praktikovat. V našich končinách je známá jako „zírání do svíčky“ nebo „posilování očí“, ale to není její jediný význam. Může ji praktikovat každý a její přínosy jsou velké. Dokonce i začátečníci z ní mohou, s trochou snahy a vytrvalosti, vytěžit mnoho i za relativně krátkou dobu. A co je nejdůležitější – pravidelná praxe této techniky nás může dovést přímo až k meditaci.

Trátaka se vyučuje ve třech stupních, kdy k dalšímu stupni se přistupuje vždy až po zvládnutí stupně předchozího. Slovo „trátaka“ ve volném překladu znamená „stabilní upřený pohled“. Cvičení trátaky zahrnuje „soustředěný pohled“ na bod nebo předmět bez mrkání očima. Jedná se o metodu soustředění očí a zároveň mysli na jeden bod. Předmět soustředění může být vnější („bahir trátaka“) nebo vnitřní („antar trátaka“). S pomocí této metody je všechna pozornost a síla mysli směřována do jednoho kontinuálního proudu, který umožní skrytému potenciálu naší mysli spontánně vyvstat.

Trátaka je světoznámá technika, která se provádí v mnoha naukách či náboženstvích, ačkoliv je mnohdy nazývána různě. V tradičním hathajógovém textu Gheranda Samhita je zařazena jako jedna ze šesti očistných technik („šatkarma“). Prvních pět očistných technik se zaměřuje pouze na očistu těla (např. néti, naulí…) a trátaka je poslední, protože představuje jakýsi most mezi fyzicky orientovaným a duševním cvičením, které vede k vyššímu vědomí. V určitém slova smyslu lze považovat trátaku za přestup mezi hatha a rádža jógou.

V hinduismu je zásadní částí náboženské praxe sedět před sochou Krišny, Ramy, Šivy, symbolem AUM a jinými symboly. Toto může být vnímáno jako znak uctívání, a mnohdy tomu tak i je, ale rovněž jako forma trátaky (koncentrace na vnější božství). Navíc mnoho vyznavačů hinduismu má schopnost vnitřní vizualizace vnějších objektů a praktikují vnitřní trátaku.

V křesťanství dochází ke stejnému soustředění, ačkoliv méně nápadným způsobem. V kostelech jsou sochy Krista, svíčky a symbol kříže. Ačkoliv se koncentraci na objekt v křesťanské tradici trátaka neříká, její podstata je stejná. V tibetském buddhismu je trátaka prováděna soustředěním na různá božstva, Buddhu či geometrické objekty známé jako „jantry“ nebo „mandaly“. I zen buddhismus užívá trátaku, i když se jedná o její poněkud abstraktní verzi, jako například „upřený pohled na bílou zeď“. Je tedy více než jasné, že cvičení trátaky není spojeno pouze s jógou. Díky její jednoduchosti a síle je využívána mnoha systémy a náboženstvími jako prostředek k duchovnímu růstu.

Jak jsme již výše zmínili, trátaku je možné praktikovat soustředěním se na vnější či vnitřní předmět a pro lepší výsledky obě techniky kombinovat. Mnoho lidí dnešní doby svoji pozornost směřuje především k vnějšímu světu, což vede téměř k neschopnosti zavřít oči na více než několik vteřin, pokud se člověk zrovna nepokouší usnout. Právě v tomto případě je vhodné začít cvičení vnější koncentrací. Nejlepšího výsledku je možno dosáhnout, pokusí-li se člověk předmět koncentrace, poté co na něj dostatečně dlouhou dobu hleděl bez mrknutí oka, vizualizovat se zavřenýma očima ve své mysli.

Praktickému provedení trátaky se budeme věnovat příští týden. 

Literatura
Swami Satyananda Saraswati – Yoga and Kriya. Yoga Publications Trust, Munger, Bihar, India

• autor: Dana Macková
• foto: Shutterstock.com