Děti vnímají. Učí se. Cítí. Berou. Dávají. Sají energii, ale taky ji dobíjejí. Děti si všímají a pociťují veškeré emoce z rodičů i okolí. Děti jsou jako houby. Nasávají všechno, co nasát jde. Negativní i pozitivní. Nejsou rády, když je do něčeho tlačíme. Milují rituály. Snaží se napodobovat. Učí se od všech kolem. Dokáží říct, co se jim líbí a co ne. Dokáží procítit veškeré emoce, které kolem nich proplouvají a vibrují. Vždy, když se má dvojčata koukají večer na pohádku a já si dopřávám svou lekci jógy, pociťuji nesmírný vděk za to, že mi tohle dopřávají. Pamatuji na doby, kdy jsem se od nich nehnula na krok a trávila s nimi 24 hodin denně. Jógu se mi nepodařilo začlenit na déle než 15 min v mém přeplněném dni. Dnes, kdy je dětem 5 let a já praktikuji, nezapomenu poděkovat za alespoň 45 min lekce, kterou stihnu. V takových chvílích děkuji Vesmíru, že mi tyhle děti poslal. Ve dnech, kdy si naplno uvědomuji, co mi dala jóga, mi dochází také to, jak vědomě mě naučila žít. Vážit každé slovo. Pozorovat každou myšlenku. Protože kdyby se jóga neobjevila v mém životě, asi bych své děti nedokázala vnímat tak, jak je vnímám dnes. Dokážu vnímat jejich slzy. Jejich bolesti. Jejich nálady. Dokážu vnímat jejich upřímnou a nefalšovanou radost. Dokážu přemýšlet nad jejich slzami, když je v nitru něco trápí. Není to jen o intuitivním a přímém napojení mámy na děti. Je to o schopnosti zamyslet se nad jednáním dětí a jejich chováním. Jestliže děti něco trápí, snažím se to řešit. Ptát se. Přemýšlet nad tím a pozorovat. Jóga mě naučila hodně pozorovat. Je, sebe, nitra, myšlenky, emoční vzorce. Čeká nás náročné období, které jsem zažívala před rokem. Boj o děti. O jejich vnitřní klid, harmonii, rovnováhu. Tak jako začínám více praktikovat, tak začínám znova více vnímat. Klást otázky, dostávat odpovědi.

Děti se chtějí učit jógu. Chtějí se mnou sdílet podložku a učit se různé ásany. Vybíráme jednodušší varianty pozic tak, aby to děti bavilo a motivovalo. Často přijdou a samy si vymyslí nějakou pozici, dokonce si ji i pojmenují. Nejoblíbenější je však balásana – pozice dítěte. Před každým večerním usínáním dcera balásanu vyžaduje. I mně se líbí jemné masírování jejích zádíček, kdy cítím krásně poddajnou, pružnou a zdravou páteř pod svýma rukama. Cítím její emoce. Stejně jako u syna.

Jóga mi pomáhá rozumět. Dětem, ostatním, sobě. Dodává mi sílu děti chránit před vším, co jim ubližuje, psychicky škodí, co jim přináší smutek. Jóga mi pomáhá najít sílu zvládat to těžké, co přichází. Co už jednou bylo a zřejmě nastane znova. Objevila jsem Kuberovu mudru. Mudra, kdy spojíte první tři prsty na ruce a malíček s prostředníčkem srolujete do dlaně. Potom si jen přejete a zaséváte semínko do své hlavy. Necháte ho klíčit. Přejte si, praktikujte, dýchejte…

• autor: Veronika Nadymáčková
• zdroj fotky: Shutterstock.com