Slovo „terapie“ dnes podle Karolíny Straus Idris dobře prodává, proto pokud máte zájem o skutečnou jógovou terapii, měli byste si svého terapeuta nejprve pořádně „proklepnout“. Jak poznat terapeutickou jógu? „Terapeutický přístup není dogmatický, není vázaný na určitou filozofii a nevnucuje jednu formuli na všechno,“ vysvětluje Karolína. Povídaly jsme si i o dalších hlubokých jógových záležitostech.

Jako malá jste snila o tom, že z vás bude lékařka, která bude pomáhat lidem. Proč zrovna lékařka?

Od mala mě fascinoval film o lvici Else. A do toho se připletl obří dobročinný projekt Live Aid Boba Geldofa. Hltala jsem zprávy o tom, jak se v Africe pomáhá prací lékařů. Tady to nejspíš začalo. Dnes si sama sebe nedokážu představit jako lékařku, která by byla vyslána do zapadlých končin světa. Ale ta chuť objevovat nové horizonty zeměkoule a možnosti nejen fyzického těla mi zůstala.

Studovala jste v USA, pracovala v Praze v mezinárodních reklamních agenturách. Když toho začalo být moc, našla jste si cestu k józe. Jak vypadalo první setkání?

První setkání proběhlo v prehistorických dobách, kdy v Praze neexistovalo jediné jógové studio (úsměv). Úplně první dotek přišel skrze obal knihy o józe a mně hlavou problesklo: „Jak je možné, že ta stará paní vypadá tak dobře v takovém lesklém overalu?“ Později jsem zjistila, že se na obalu jednalo o poměrně známou lektorku Vimlu Lalvani, které v té době bylo cca 45 let. Schválně sem dávám odkaz na knihu, která se teď prodává už jen v antikvariátech.

Čím si vás jóga získala a proč jste u ní vydržela?

No upřímně – zkoušela jsem ty cviky z knihy a nepřišly mi nijak zvlášť zajímavé. Významný ponor do hatha jógy jsem zažila až skrze náhodné setkání s Arunou Čumpelíkovou o rok později. Psal se nějaký rok 1999. Nějakých pět let jsem se józe věnovala, ale do cesty se mi plnou silou vrátil tanec. Od té doby se tyto dva světy ve mně neustále prolínají a občas i perou o pozornost. Jsem za to ale ráda. Věřím a vím, že je pro tělo i hlavu přínosné pohyb různě střídat. Jóga si mě nejspíš získala hlavně svým přesahem do hlubin lidského psyché.

Zmínila jste lásku k tanci – věnujete se tanci orientálnímu a dokonce jógovému. Co má podle vás tanec společného s jógou a v čem tkví největší výhody jejich spojení?

Z mého úhlu pohledu se jóga a tanec krásně doplňují. Když to zjednoduším – jóga navádí k pohledu dovnitř a podporuje interocepci, kdežto tanec navádí pozornost směrem ven, kultivuje orientaci v prostoru a podporuje exterocepci.

To jako by korespondovalo s vaším rčením, že „cesta dovnitř vede ven“. Co tím vlastně konkrétně myslíte?

Význam těchto slov mi ukázal právě tanec a jóga. Tělo totiž nikdy nelže, na rozdíl od naší hlavy (úsměv). Vždy vydává signály, které značí „běž do toho“ nebo naopak „brzdi“. Jenže také je pravdou, že tato cesta vyžaduje určitou kultivaci všímavosti a pochopení vlastního příběhu, který je v těle zapsaný. Tento pohled dovnitř pak umožní udělat správné rozhodnutí, vykročit správným směrem.

Vy sama jste se potýkala s autoimunitním onemocněním. A pomohla jste si jógou. Takže máte bohaté zkušenosti s tím, jak moc může být jóga silná…

Ano, jóga může být mocný nástroj, jak si poskytnout oporu v momentech oslabení, kdy se připravujete na léčbu, v rekonvalescenci. V dobách, kdy u mě propukla nemoc, zhruba před 17 lety, pojem o jógové terapii nebyl rozšířený. A já si myslela, že abych ze sebe vypudila problémy, potřebuju se vypotit, vyždímat. Takže jsem sáhla po dynamických stylech jógy. A světe div se – nepomohlo to, bylo mi vlastně hůř.

A jak to bylo dál?

Trvalo delší dobu, než jsem pochopila, že s tím, co se v životě děje, se nemusíme prát. Není vždy důležité jít za komfortní zónu. Naopak. Pro nastavení rovnováhy, pro podporu procesu léčení je ten klidný prostor naprosto stěžejní. A na této cestě je dobré mít někoho vedle sebe, kdo vás povede, ideálně jógového terapeuta. Já ho neměla, ale je to cesta, která mě nasměrovala k tomu stát se jógovým terapeutem.

Dnes je tedy jóga vaší obživou – věnujete se (mimo jiné) jógové terapii a trauma-sensitivní józe. Takže vlastně léčíte lidi… Má to něco společného s vaším dávným dětským snem?

Ano, taky mě nesčetněkrát napadlo, jestli mě na tuto cestu jógové terapie přivedl dětský sen. Je to možné, ale rozhodně to nebylo něco, za čím jsem vědomě šla. Jsem velice opatrná se slovem „léčit“. Cílený pohyb a terapeutický přístup pomáhají zpracovat nepříznivé situace, diagnózy a podpořit jedince na cestě k nastolení rovnováhy, která ale vůbec nemusí znamenat, že se člověk zbaví svých nemocí.

Co tedy nastolení rovnováhy může znamenat?

Že se člověk může naučit se svými nemocemi žít, objevit nový prostor v rámci toho, co ho potkalo. Odstranit návyky, které ho zatěžují. Krůček po krůčku. Jednoduše řečeno, cílem jógové terapie není vyléčit, ale nastolit rovnováhu, která je pro každého člověka individuální. Jen pro dokreslení, v Británii například začali používat jógovou terapii v paliativní péči.

Jógová terapie je vaší „specializací“, kterou mimo jiné učíte pro Power Yoga Akademii. Vy sama říkáte, že jógová terapie může mít mnoho podob – chůze, konverzace, praxe poloh, tanec…

Ano, jógová terapie má přesah mimo zavedené vzorce, jak správně provádět ásany nebo co je tradiční jóga. Je to prostor, kde se potkává pravěká jógová filozofie s poznatky moderní zdravovědy. Vstupují do něj i nasbírané schopnosti daného terapeuta.

Jak taková mnohočetná terapie funguje? 

Klíčová dovednost terapeuta je samozřejmě diagnostika pohybu, dechu a také cílená konverzace, která vede k hlubšímu pochopení na straně klienta i terapeuta. To vše napomáhá k nastavení souboru jógové terapie, která je klientovi šitá na míru. Ráda bych ale upozornila na jednu důležitou věc – nejen v našem prostředí se individuální lekce často automaticky považuje za jógovou terapii.

A to není pravda? Čili individuální lekce se nerovná jógová terapie?

Určitě ne. Také se objevuje jógová terapie, která je vázaná na specifický druh jógy. Jelikož je slovo „terapie“ často i nadužívané a ano, pomáhá „prodávat“, je dobré si s daným terapeutem nejprve popovídat, zjistit o něm něco, zejména o jeho kvalifikacích.

Jak byste čtenářům přiblížila trauma-sensitivní jógu?

Trauma-sensitivní jóga je specifický obor, jehož vzniku dali podnět velikáni mentálního zdraví a velcí roztleskávači jógy, jako je například Bessel van der Kolk, autor knihy „Tělo sčítá rány“. Jedná se o specifický přístup k jógovým formám, který byl vyvinut pro podporu jedinců s komplexní PTSD, post-traumatické syndromy. Na první pohled se cviky trauma-sensitivní jógy mohou zdát velmi nudné, tak jako projev samotného facilitátora. Ale v tom tkví síla tohoto přístupu – nevnucuje, zplnomocňuje a vede klienta k možnosti volby, o kterou byl svým životním příběhem připraven.

Píšete, že jedním z příznaků traumatu je odpojení se od vlastního těla. Jak se můžeme odpojit sami od sebe a jak se naučit se na sebe zase napojit? To je záměrem trauma-sensitivní jógy, s tímto pomoci?

Představte si jedince, který je celý život vystavený nežádoucí opakující se situaci, která zraňuje tělo, duši nebo obojí. Z této situace nemá úniku. Jediná obrana je odpojit se od sebe, od těch bolestivých vjemů. Trauma způsobuje změny v nervovém a hormonálním systému, na to existuje mnoho studií. Čím déle je jedinec vystavený nežádoucím situacím, tím důležitější je filtr trauma-sensitivního přístupu, který, jak už zde zaznělo, není direktivní, dává možnost volby, je inkluzivní. Malými kroky skrze fyzický pohyb v bezpečném prostoru se jedinec učí nacházet spojení sám se sebou, že tu možnost má.

autorka: Kateřina Hájková