Když jsem před pár lety začínala studovat tradiční čínskou medicínu, ani jsem netušila, co všechno se vlastně naučím. Měla jsem zdravotní problém v podobě nepřehlédnutelného ekzému. Bohužel lékaři si dlouhá léta nevěděli rady a jediným krátkodobým řešením se zdály být kortikoidy. Říkám řešením, ale šlo spíš o dočasné potlačení projevu a umlčení signálů těla volajícím po změně.

Tehdy jsem o jiných způsobech léčby ještě nevěděla, měla jsem čerstvě dostudovanou vysokou školu a soustředila se na práci, do níž jsem vkládala maximální úsilí a sbírala úspěchy. Přicházely kariérní postupy i peníze, ale já se přesto cítila nenaplněná a zdravotní potíže se projevovaly častěji a silněji. Ani si nevzpomínám, jak mě napadlo zkusit čínskou medicínu. Jednoho dne jsem prostě věděla, že tudy cesta vede a že mě to bude nejen bavit, ale zároveň mě dovede i k tomu naplnění.

Ekzému jsem se pomocí bylinek zbavila celkem rychle a přirozeně, což mě samozřejmě ohromně potěšilo a nadchlo. Ale zároveň jsem pochopila, že ten hlavní problém leží vespod. Uvnitř. Jako by má duše celou dobu volala „ZASTAV SE“ a já ji neslyšela. A tak začaly varovné signály přicházet vnějším projevem těla. Začala jsem se zajímat o pravou příčinu svých potíží a důvod, proč je mé tělo v nerovnováze. Přesně tohle lze pomocí tradiční čínské medicíny krásně pochopit. Je to neskutečně dokonale propracovaný a logický systém, který klade důraz na provázanost psychiky a fyzického těla a jejich spojení s přírodou. Chceme-li mít zdravé tělo, musíme uzdravit i svou duši.

Začala jsem vnímat své tělo i pocity, které jsem do té doby spíš potlačovala. Čím více jsem naslouchala sama sobě, tím více jsem cítila, že je potřeba udělat velkou změnu. Opravdu velkou změnu, která se týká nejen mého životního stylu, lidí, kterými jsem se obklopovala či způsobu využití volného času, ale především přístupu k sama sobě. Můj každodenní seznam úkolů plnily požadavky na kariérní úspěchy, hmotné statky, společenský život, jak se patří. Kladla jsem na sebe zbytečně vysoké nároky a snažila se být přijata a uznávaná druhými, místo abych v první řadě přijala sama sebe a byla vděčná za to, jak celistvá jsem na svět už vlastně přišla. Tehdejší dosažené úspěchy mi pocit štěstí přinášely jen na krátkou chvíli, mnohem více mi však působily bolest na duši i na těle a zanechávaly ve mně prohlubující se prázdnotu.

Dnes je pro mě čas sama se sebou nepostradatelný. Pravidelně naslouchám vlastnímu tělu i emocím. TČM mě dovedla k vlastnímu nitru a naučila mě vnímat své tělo i emoce. Pomohla mi pochopit jejich propojení a porozumět řeči, kterou ke mně denně promlouvají. Byl to skvělý začátek mé cesty, po které dál kráčím a neustále se učím a poznávám.

Existuje více metod či způsobů, které člověku pomohou navrátit se k sobě samému a pochopit svou vlastní podstatu – například jóga. Je tolik důležité umět si naslouchat a rozumět řeči svého těla i emocím. Být sám sebou. A mít se upřímně rád.

• autor: Zuzana Košařová
• foto: Shutterstock.com