Považujeme sami sebe za sádhaky?

A víte vlastně, kdo je sádhak?

Jako sádhak bývá zpravidla označován ten, kdo provádí sádhanu. Sádhana je pojmenováním pro metodu duchovního cvičení, které vede k dosažení dokonalosti. Vždy vyžaduje mnoho sebekázně, úsilí a odpoutanosti od požitků vnějšího světa.

Mohli bychom tedy říci, že sádhak je někdo, kdo se pomocí jógové praxe snaží dosáhnout změn pohybů mysli. Tedy se pokouší zkrotit roztěkanou mysl a pomocí tohoto zkrocení nastolit postupně stav vnitřního klidu a harmonie.

Jenže jak se dostat k mysli, když často nedokážeme zkrotit, ovládnout, nebo dokonce vyslyšet potřeby, které přicházejí z hrubého fyzického těla?

Jedním z prostředků, jak nastoupit na cestu sebepoznávání, je tapas. Třetí z Nijam, tedy součást Pataňdžaliho osmistupňové cesty jógy, která v konečném důsledku vede právě k sádhaně. Nijama představuje souhrn pěti upozornění na pozitivní aspekty lidské bytosti, které je třeba rozvíjet, chceme-li dojít k plnohodnotnému prožívání života.

Jedná se o pěstování sebekázně, která spočívá v překonávání nelibosti a připoutanosti k příjemnému.

Ten, kdo již má nějakou zkušenost s jógovou praxí, jistě ví, že základním předpokladem pro její provádění je sebekontrola. A nezáleží na tom, zda se jedná o praxi fyzickou, vnitřní, nebo kombinovanou – tedy spojenou.

Chceme-li kráčet cestou jógy, bez sebekázně se neobejdeme.

Tapas představuje možnost celkového zpevnění lidské osobnosti a jako takový je významným přínosem do všech oblastí lidské činnosti. Učí nás nevnímat problémy jako překážky, ale jako prostředky k seberůstu tím, že je překonáme a zaujmeme k nim nějaký postoj. Takové konání v sobě ukrývá i potenci přesvědčit se o vlastním vývoji porovnáváním toho, jak jsme na určité věci reagovali před zahájením praxe tapasu a jak po něm.

Tapas znamená psychické otužování pro zvládání nesnadných životních situací. Cvičí nás sebekázni a ovládání se v každodenním životě.

Vzpomeňme na začátek. Než se sádhak na své cestě za jógovým poznáním dostane k pozorování, identifikování a práci s pohyby mysli, musí se naučit najít si k ní cestu a umožnit si k ní přístup. Nejjednodušším způsobem se pro mnohé z nás může stát právě tapas. Tapas zocelí tělo i mysl a připraví je na to, co život předkládá.

Nejnázornějším a nejjednodušším příkladem pěstování sebekázně překonáváním silného pocitu nelibosti je pravidelná ranní ledová sprcha.

Ta zároveň představuje i první činnost, kterou by sádhak měl zahájit den ještě před tím, než se dostane k vlastní praxi. Jenže již ona sama sprcha je praxí.

Vyzkoušejte sami na sobě.

Ledová sprcha po ránu je velmi nepříjemná. Ale pocit, který přijde po ní, za to stojí. Ledová sprcha nás učí obrnit se proti tomu, co je nám nepříjemné, a učí nás s tím pracovat. Ukazuje nám silné stránky naší osobností a pomáhá objevovat naši odvahu a vytrvalost. Nepřistupujte k ní pro to, že se potom možná budete cítit dobře. Neulpívejte na výsledku, který bude následovat. Sprchujte se pro to, že se sprchujete. Pro onu studenou vodu, která okamžitě zbaví vaši mysl jakýchkoliv pohybů a umožní nastolit klid a harmonii.

Myslíte, že při sprchování se ledovou vodou budete myslet na to, co vás čeká, až ze sprchy vylezete?

Nebo na to, co budete vařit k večeři?

Na to, jaké sportovní aktivitě se budete věnovat po odchodu z práce?

Pokud si to myslíte, osprchujte se po ránu ledovou vodou a přesvědčte se o tom, že to tak skutečně není.

A pěstujte vytrvalost. Neberte studenou sprchu na lehkou váhu a nevynechejte jediný den. Každé ráno zahajte tím, že se osprchujete ledovou vodou. Pozorujte, jaké změny s vámi tento nový rituál provádí. Možná budou pomalé, ale pokud vytrváte, jistě se dostaví.

Sprchování ledovou vodou vám zřejmě nebude nikdy úplně příjemné.

Ale o čem je tapas?

O překonávání nelibosti a o odpoutávání se od ulpívání na příjemném.

Nuže?

Pojďme společně překonat lenost a sprchujme se každý den studenou vodou.

• autor: Kateřina Lukášová
• www.sadhak.cz
• foto: Shutterstock.com