Takové materiální zamyšlení

05. 04. 2016


Zdá se, že mnozí máme kdesi zabudovaný pocit, že spirit a matérie jaksi nejdou dohromady. Jsou jako dva protichůdné principy. Vlastně i v názvu vidíme – spirit jako (mužský) duch svatý a máter – matka (ženský princip). Dva principy jsou ale dvě podoby jedné reality. Jen jsme si zvykli oddělovat.

Pokud se člověk vydá na svou osobní cestu, někdy ho zavede i úplně mimo obor, kde pracoval. Moje cesta vedla od potravinářské technologie a biochemie přes práci v marketingu a produktovém managementu až po pocit vyhoření a velký slavný odchod z byznysu, nad kterým někteří kolegové žasli a jiní si ťukali na čelo. Když jsem odevzdávala své oblíbené firemní auto, se kterým jsme toho mnoho zažili, iPhone a super výkonný notebook a balila batoh s pár tričky do Indie, netušila jsem, co mě tam čeká. A vlastně ani o tom dnes nebudu psát. Spíš jde o to, že s tímhle velkým převratem z dobře vydělávající manažerky v studentku a poté lektorku jógy, ve snaze odpoutat se od své minulosti jsem jaksi odpoutala i tu matérii.

Do studií a také života v zemích, kde jsem pak učila, odputovala většina mých našetřených peněz, a i přes zajímavé práce v krásném jógovém oboru v Indii a Thajsku, jsem se přesunula k výdělku, se kterým jsem si mohla dovolit být leda low cost cestovatelkou v nejnižších třídách indických vlaků a při pobytu v Thajsku jsem si o příjemných klimatizovaných domečcích na thajských plážích mohla nechat jen zdát. Minimálně jsem si to myslela. A to zmůže mnohé. To (pod)vědomé odpojení od matérie v zájmu zachování ducha mi ale došlo až časem. Tak jako mnohým dalším hledačům spirituálna.

Zdá se, že mnozí máme kdesi zabudovaný pocit, že spirit a matérie jaksi nejdou dohromady. Jsou jako dva protichůdné principy. Vlastně i v názvu vidíme – spirit jako (mužský) duch svatý a máter – matka (ženský princip). Dva principy jsou ale dvě podoby jedné reality. Jen jsme si zvykli oddělovat. Jednomu chybí to a druhému ono. Málokdy se podaří obojí vyvážit. Jako by to bylo umění provazochodce na laně mezi mrakodrapy. Balancujeme a hledáme tu osobní rovnováhu.

A tak ji hledám i já. Po čtyřech letech slibné kariéry a nadprůměrného platu a po dalších čtyřech letech na cestách mezi Evropou a Asií je pro mě vlastně takový vhodný čas na bilancování. Jak je to tedy s tím nechat si zaplatit za to, že dělám to, co mě těší, a ještě ke všemu se to váže k duchovní práci?

Jak tak přemýšlím, opět mě trochu pošťouchl jeden mistr během odpovědí na podobně laděné anonymní otázky. Takže, co na to guru Sri Prem Baba?

Pokud myslíme jen na peníze či nám vydělávání peněz činí potíže, není něco úplně v souladu. Většina civilizace žije mechanicky – proto, aby zaplatila účty, a to je vše. Děláme-li něco, v čem není naše srdce, vlastně ani nežijeme – spíme. Takže první otázka zní: „Co mě probouzí a naplňuje energií?“ To je totiž ten oheň života. Ten nám ukazuje směr. Jenže abychom následovali volání srdce, musíme se oprostit od těch falešných představ o zabezpečení. Uvolnit se z té sítě, do které nás zaklestil systém se všemi těmi strachy a přesvědčeními, které nám úspěšně nasadili do hlavy. Kdo toto zkusil, ví, že to není snadné, protože všichni okolo, celé kolektivní vědomí, které má obrovskou sílu, žije v tomto stylu. Všichni lidé okolo na vás koukají a opakují ty staré osvědčené hlášky: co tě baví, to tě neuživí. Často jsou to naši nejbližší. Mají nás rádi a mají o nás strach. A my ho máme taky. Tak jest. Vyplout volně na moře za svým srdcem chce obrovskou odvahu.

Další díl podmíněně nevýdělečného koláče souvisí se vztekem. Mrknout na svůj vlastní vztek. Seznámit se s ním a zjistit, co je to za vztek, který nám brání dělat to, co chci, jít svou vlastní cestou. Na koho se vlastně zlobíme? Po kom následujeme předurčené kariéry nebo čí staré dobré osvědčené rady posloucháme, přijímáme a bojíme se je zpochybnit? Například já pocházím z vědecké rodiny, která si zakládá na kvalitních inženýrských genech a diplomech. Navíc mě školní psycholožka na gymnáziu řekla, že s mým paměťovým kvocientem nemám šanci stát se herečkou, což jaksi od dětství byl můj sen. Poradila mi jít studovat cokoli s matematikou – prý taková kvalita mužského mozku v ženském těle se musí využít. Tak jsem vyrazila na VŠCHT. Cesty osudu jsou ale nevyzpytatelné a nyní jeden z nejúspěšnějších projektů, na kterých se podílím, jsou jógová videa. ☺

Musím přiznat, že fakt, že jsem se tak snadno vzdala svého snu, mě mnoho let někde uvnitř stále hlodal. Došlo mi, že na vině není ani tak psycholožka a tlak vědeckého okolí, jako to, že jsem neměla odvahu si stát za svým cílem, a proto bylo snadnější vydat se cestou větší jistoty. Nejvíce jsem se totiž bála publika, pozornosti a hlavně selhání. Že to nedám. Když jsem pak o mnoho let později s motýly v žaludku stála poprvé před svými spolužáky jako budoucí lektorka jógy a ještě o kus později v bílém lektorském outfitu na stupínku s mikroportem před skoro stovkou studentů z celého světa, musela jsem se usmívat. Ta 19letá holka, co se tolik bála, by teď asi měla radost – nakonec se dostala na pódium. Že to bude před jógovými nadšenci, kteří dorazili na měsíční intenzivní kurz do thajské Agama Yogy, tenkrát ale asi ani nemohla tušit. ☺

Jak je to tedy s těmi penězi? Peníze jsou energie. Tak jako vše. Už na úrovni atomů vše pulsuje, vibruje, energie se šíří ve vlnách. I životní síla je forma energie. A strach a vztek nás od ní odděluje. Vztek na život, vztek za život, vztek na bohaté, chudé, předky, kasty. Cokoli, co jsme si naložili. Vztek nás odděluje od zdravého proudění té energie. A také pochopitelně naše finanční přesvědčení – ať už o čistotě, správnosti, nebo čemkoli jiném, co jsme si nakódovali (nebo nám bylo nakódováno) do systému. I strach z nedostatku je spojený s hodnocením peněz a našimi přesvědčeními. Někdy to bývá i čistá pomsta na životě. Boj se životem. Nechceme ho vzít tak, jak je.

Peníze jsou neutrální síla. Nejsou dobré ani špatné. Prostě jsou. Tak jako život sám. Polaritu získávají až podle toho, jakou jim dáme. A to si volíme sami. Někdo tvrdí, že se nad peníze už povznesl. Myslím si ale, že peníze si zaslouží respekt a péči – ještě stále je potřebujeme. Stojí za to nechovat se k nim povýšeně, ale ani z nich nedělat Boha. Navíc, možná už jste také zjistili, že i s penězi se dá komunikovat. Je to prostě živá energie v pohybu.

Můžeme se na to podívat i tak, že vše je božské. Jak spirit, tak matérie. Jen naše mysl neustále dělá rozdíly. Jsme přesně tam, kam se sami umístíme. Tak i naše situace je přesně taková, jakou si ji uděláme. Pokud jsme si navykli být odmítnutí, odmítat a mít závislost na odmítání a neúspěchu, snadno přicházejí tmavé pocity, myšlenky a padání do oběti. Je to opravdu návykové.
A jak se léčí závislosti? Pro začátek tím, že si uvědomím, že ji mám.

  • autor: Dagmar Volfová
  • www.simhayoga.cz
  • Inspirace k článku: satsang Sri Prem Baby v Rišikéši 29. 1. 2016
  • zdroj fotky: Shutterstock.com

Jóga Dnes Konference
Energy Studio jd
JógaMarket