Hypnóza a hypnotický trans jsou objektem vědeckého zkoumání více než dvě stě let. Přesto však dodnes neznáme jejich podstatu. Víme, že hypnóza pomáhá, že má prokazatelné léčebné účinky. Víme, že hypnózou lze vyléčit migrénu i závislost na nikotinu, s pomocí hypnózy lze zhubnout, zbavit se strachu z létání, potíží v sexuální oblasti a mnoha dalších nelibých pocitů. Ale nevíme, proč tomu tak je. S jistotou dnes víme jen to, že hypnóza není spánek.

Hypnotický trans je změněný stav vědomí, který prožívá každý člověk jinak. A i ten samý člověk si z hypnotického transu může odnášet pokaždé jiný zážitek. Rozdíly mohou být v hloubce pohlcení do transu, v rozličnostech tělesné aktivity, ve slovním projevu. V hypnotickém transu dochází ke změnám smyslového vnímání a vnímání času, hypnotický trans přesměrovává pozornost člověka nečekaným směrem dle své vlastní „transové logiky“. Zdaleka v neposlední řadě, co se týče hypnotických jevů, můžeme mít na trans částečnou nebo i úplnou amnézii.

Pokud hovoříme o hypnotickém transu, musíme nutně hovořit také o dvou neodlučitelných fenoménech: vědomí a nevědomí. Vědomí je rigidní, omezené, komunikuje racionálně, logicky, lineárně a má zálibu v udržování problémů. V nevědomí oproti tomu jsou obsaženy nekonečné zdroje kreativity, intuice, pozitivních potenciálů pro změnu, nevědomí komunikuje cirkulárně, celostně, metaforicky a je schopno řešit problémy různého druhu. Změněný stav vědomí v hypnóze umožňuje přímý vstup do nevědomí, a aktivuje tak prostřednictvím hypnotického transu vnitřní (nevědomé) mechanismy, díky čemuž dochází k narušení „pevných“ životních vzorců a chybných přesvědčení a ke vzniku nové zkušenostní struktury, která pak přirozeně obsahuje řešení problému člověka.

„Vše, co jsem udělal, bylo, že jsem nabídl věrohodné očekávání. O co jde? Dítě se učí chodit. Ty víš, že se může naučit chodit, ale to dítě to neví. Nabízíš mu věrohodnou podporu na základě svého přesvědčení, že to dokáže,“ ozřejmil jednu ze zákonitostí své psychoterapeutické práce klasik hypnoterapie Milton H. Erickson. A tak stejně jako to dítě jsme se s manželem učili znovu spolu chodit, když jsme vyjeli po dvou letech na víkend s jógou s lektory Vaškem Krejčíkem a Kubou Šambergerem do rodinného penzionu Uko v Jizerských horách bez dítěte. Bez dítka jsme dlouze snídali, váleli se, četli si, saunovali se, procházeli se na sluníčku do kopce a s kopce, a prožívali tak nejen při cvičení jóga nidry a restorativní jógy (které mají s hypnózou mnohé společné prvky), ale po dobu celého víkendu náš nový „změněný stav vědomí“ plný nečekaných vhledů, ze kterých jsme těžili ještě několik týdnů po návratu a vlastně těžíme dodnes.

Jsou to právě symboly, příběhy, pohádky, metafory, ale i vtipy, které obcházejí naše vědomí a v kontaktu s nevědomím podněcují naši tvořivost i autonomii, aby po návratu z hypnotického transu s lehkostí svěžího vánku působily tak hluboce léčivě.

Že v tom není žádná věda? S vědou v psychologii to není vždy jednoznačné. „Nesnáším psychologii,“ prohlašuje v seriálu Sběratelé kostí soudní antropoložka doktorka Temperance Brennanová. „Já také ne. Aplikuje patinu vědy na něco, co je ve skutečnosti temná a složitá změť rozvířených nepoznatelných aspektů,“ odpovídá jí překvapivě psychiatr jejího kolegy agenta Bootha doktor Gordon Wyatt. Načež dodává, že přesto jim pomůže problém, se kterým za ním přišli, vyřešit a nastolí tak rovnováhu temnoty a světla ve vesmíru.

Jestli bude někdy podstata účinnosti toho zvláštního typu interakce dvou i více osob, kterým je hypnóza, vědecky vysvětlena, to nikdo netuší. A tak slovy psychologa PhDr. Jiřího Zíky: „Jsou věci mezi nebem a zemí, které existují, a je asi jedno, zda jim věříme, nebo nevěříme. Hypnóza je fenomén.“

• autor: Mgr. Alexandra Hrouzková
• www.mylifestudio.cz
• zdroj fotky: Shutterstock.com