Lidé se mě stále ptají na názor na tu či onu potravinu nebo produkt – chtějí vědět, co je zdravé. Neumím jim dát jednoznačnou odpověď. Často říkám, že každá potravina a každá látka může být jedem, záleží na množství (jak praví slavná definice, jejímž autorem je Paracelsus). I vodou se lze předávkovat, ačkoliv je to pro lidský organismus esenciální látka. Každá potravina má své světlo, ale také svůj stín...

Na potraviny a výživu můžeme nahlížet dvěma způsoby. Ten první je obecnější a týká se typologie – všímá si, zda jíme okurku, nebo chleba se sádlem, zda konzumujeme převážně stravu živočišného, nebo rostlinného původu. Ale také jestli si dopřáváme vysoce technologicky zpracovanou mraženou pizzu, nebo pizzu připravenou doma, ze základních surovin. Dlouhá léta byla zdravá výživa klasifikována na základě toho, co zahrnuje. Denní doporučená dávka zeleniny je alespoň 300 gramů. Máme splněno? Položku si můžeme odškrtnout. Snažíme se vyhýbat produktům, které obsahují palmový tuk? Nekupujeme je, takže děláme něco pro své zdraví. Vyhýbáme se živočišným výrobkům? Ano, jíme převážně rostlinnou stravu, máme splněno. Je to ale opravdu tak jednoduché? Nabízí se totiž další, zcela jednoduché, přesto záludné otázky: Jsou jablka vždycky zdravější než plátek tlačenky? Můžu s určitostí říct, že hlávkový salát, který mám právě na talíři, mi prospívá víc než sladké mandle v čokoládě? A je v pořádku, když jím jen kuřecí maso, a na hovězí se ani nepodívám?

Na etiketách potravin často nalezneme složení, případně zemi původu, gramáž a další povinné či nepovinné údaje. Můžeme zkontrolovat „éčka“ a nekoupit výrobky, které obsahují přísady se „špatnou pověstí“. Můžeme si vybrat – etikety poskytují mnoho informací. Ale stále to není vše. Možná už trochu tušíte, na co narážím: Na potraviny se lze dívat i „mikropohledem“ a sledovat reálný obsah živin a chemických látek. Je to podobné jako v józe. Při praxi také nezáleží jen na tom, jestli proplujeme všemi ásanami a můžeme si je odškrtnout. Záleží na správném provedení, prodýchání a přítomném okamžiku. A o totéž by nám mělo jít i v jídle – i tam hraje roli mysl a vědomí.

Když si zadáte do internetového prohlížeče slovo jablko, objeví se vám tabulka nutričních hodnot včetně obsahu základních vitaminů a minerálních látek. Už nikde však nenaleznete seznam látek – třeba i těch škodlivých –, které jsou v konkrétním jablku, jež držíte v ruce. Není žádným tajemstvím, že běžné potraviny obsahují zbytky pesticidů a dalších chemikálií, které se do plodin dostanou z půdy, z vody, nebo kvůli chemickému ošetření. Několik českých testů realizovaných chemickými laboratořemi opakovaně poukázalo na to, že v potravinách se objevují nejrůznější kombinace – takzvané koktejly – pesticidů. Maso je bráno jako důležitá složka výživy, která vyniká obsahem bílkovin. Pro mnoho lidí jsou masné výrobky každodenním pokrmem. Stejně jako u jablka můžeme na internetu nalézt přehlednou tabulku výživových hodnot. Co je ale reálně v masu, které mi leží na prkénku a hodlám ho upéct?

V zemědělství a potravinářském průmyslu už jsme dospěli tak daleko, že nemůžeme řešit jen druh potraviny, ale také její reálné složení a původ. Je potřeba se soustředit na to, z jakého zdroje potraviny pocházejí a jaké množství jich konzumujeme. Pak už tolik nemusíte řešit, jestli jste snědli koláč oslazený cukrem (cukr je prý jed, ne?) a nebo se zahřáli hovězím vývarem (co to hovězí maso?). A já si jdu namazat krajíc poctivého chleba máslem, protože svým zdrojům věřím.

• autor: Michaela Bebová
• www.biochemicka.cz
• foto: Shutterstock.com