Pevná a zároveň pohodlná. To je charakteristika ásany. Jógové polohy. Aby byla polohou, a ne pozicí, měl by v ní být člověk schopen bez vynaložení fyzického úsilí vytrvat alespoň 3 minuty. Jak ale může být bez vynaložení fyzického úsilí ásana pevná? Pohodlná ano, ale pevná? Například šíršásana, stoj na hlavě. André van Lysebeth, belgický učitel jógy a její velký propagátor v západním světě, učí, že jakmile jí dosáhneme a dosáhneme neutrálního bodu stability, je nezbytné soustředit se na uvolnění všeho svalstva. Jak to lze vykonat a nespadnout? Jak je možné se uvolnit, a přesto zůstat pevný? Odpověď najdeme uvnitř sebe. Skrze dech.

Plný jógový dech

S nádechem se do stran otevírá pánevní dno, dechová vlna postupuje do stran přes břicho a hrudník až do klíčních kostí ven a zpátky. Tělo se s nádechem otevírá, rozpíná a s výdechem, kdy jdou spodní žebra dolů a k sobě, zavírá, smršťuje. Plný jógový dech společně s koncentrací na kontakt těla se zemí zajištuje onu pevnost, která dává sílu a stabilitu bez toho, aniž bychom museli mít křečovitě zatnuté svalstvo. V tom tkví velké unikum a tajemství jógy. Jste pevní, ale ne stažení. Svaly jsou aktivní, ale ne zatnuté. Díky tomu můžete vykonávat ásany a budovat při nich sílu i pružnost současně. Těla i mysli.

Tělo a mysl musí spolupracovat

Nezbytnou součástí toho všeho je ale také ukázněná mysl, která musí sledovat dech a vnímat kontakt těla se zemí. Uzemnění, ukotvení. Je-li totiž mysl rozlítaná, nezkrotná a divoce přeskakuje od jednoho k druhému, stabilitu a pevnost se nacházet nedaří. Zkuste to třeba v poloze stromu. Stačí jedna zbloudilá myšlenka, která naruší soustředěnost, a polohu už nezachrání ani vědomé stažení svalstva. Zbortí se jako domeček z karet. Mysl a tělo musí kooperovat. Vzájemně spolupracovat. To, co je spojuje, je dech. Rozpojí-li se, polohy nefungují, a ani fungovat nemohou. Na podložce ani v životě. Stávají se pozicemi. Uměle drženými, nepohodlnými a nepříjemnými. Neodpočinete si, ale přetížíte se.

Sthira a sukha

Ve všech živých organismech je stabilita tím, co vyvažuje propustnost. To lze aplikovat na cokoliv. Jóga pro tyto polarity užívá sanskrtských termínů sthira a sukha. Výraz sthira znamená pevný, tvrdý, kompaktní, solidní, silný, trvanlivý, dlouhotrvající a trvalý. Slovo sukha zase odráží význam termínů snadný, milý, sympatický, jemný a mírný. Je odvozeno od dvou kořenů – suk označující dobrý a khavy jadřující prostor. Doslovný předklad by tedy zněl dobrý prostor. Což mimo jiné odkazuje ke klidnému životu bez překážek, tzv. kleshas, což znamená to, co způsobuje utrpení či bolest. Sukha také znamená mající dobrý střed. Což vyjadřuje prostor v centru, který umožňuje funkci. Představte si kolo. I člověk potřebuje mít, podobně jako ono, prostor ve svém středu, jinak by nebylo možné funkční spojení.

Dobrý prostor, z něhož vychází pevnost

Aplikujeme-li tuto filosofii na ásany, pak sukha je prostor, střed, který znamená spojení těla i mysli skrze dech, skrze vnitřní příbytek, kam nás dech při praxi zavádí. Pokud by tento střed nefungoval, pokud by tělo a mysl nespolupracovaly, pokud by nebyla vědomá koncentrace na dech, pokud bychom nenalezli cestu do vnitřního příbytku, nemohla by být sukha splněna. A nebyla by to ani pravá sthira. Protože pevnost vychází z pohodlnosti. Sthira vychází ze sukhy. Sukha vdechuje sthiře život. Není-li sukhy, není ani sthiry. Proto není jógu možné považovat za sport v pravém slova smyslu. Jóga je práce sama se sebou. Cvičení těla i mysli. Na druhé straně, principy uplatňované v józe, můžete přenést do jakéhokoliv sportu, vlastně do jakékoliv činnosti či oblasti života, a významně tím zvýšit její kvalitu.

• autor: Kateřina Hájková
• foto: Shutterstock.com