Posbírala jsem veškerou svou energii na to, abych byla plně soustředěná, aby mnou nelomcovaly bolestné pocity, abych si byla jistá sama sebou a měla na mysli neustále jen to, že všechno dobře dopadne.Několik týdnů před dnem D jsem praktikovala více než obvykle. I třebas víckrát denně. Sice třebas jen 20 min, ale jakmile mě přemohl strach, ocitla jsem se na podložce. Více než kdy jindy jsem praktikovala sarvangásanu a širšásanu. Uklidnit, nabrat sílu, získat sebedůvěru…

Mluvím rozvážně a pevně. Za každým svým vyřčeným slovem si stojím. Strach nemá šanci. Na chvíli zavírám oči a vzpomenu si na včerejší širšásanu… Bylo mi v této pozici dobře, cítila jsem se odhodlaně, silně. Nemám proč se bát… Jde jen o pravdu, která ze mě padá jako z bezedné studny.

„Dýchej!!!“ Otvírám oči…

Stojím před soudem a děkuju svému právníkovi. Je to za mnou… Vybojovala jsem to! Děti zůstanou v mé péči. Ulevilo se mi, tolik se mi ulevilo! Nedokážu si představit, že by děti měly mít střídavou péči, pomalu by je to zabíjelo zaživa. Celý jejich čtyřletý život jsme se od sebe nehnuli déle než na dva dny a jsou na mě hodně fixované. Mám pocit, že mi spadl obrovský kámen ze srdce… Zachránila jsem je a dodržela slib, že bude všechno v pořádku. Nechtějí spávat v domě svého otce. Kvůli bubákům… Kvůli tomu, že se tam necítí dobře… Kvůli… Řekly mi plno důvodů… Přesto tam spinkat občas musí. Každý druhý víkend, na dvě noci. Také Štědrý den, Velikonoce, narozeniny, prázdniny jsou rozdělené. Děti musí občas pendlovat, a ač to vidím nerada, musí někam, kde být nechtějí. Pro mámu strašný pocit vidět své děti se trápit…

Letos budou na Štědrý den bez mámy. Naštěstí jsou ještě malinké a data neznají, takže pro ně bude Štědrý den i 25. 12., až jim ho s přítelem vytvoříme. Ale co já? Jak mám strávit den, kdy má být rodina pohromadě, o samotě? Nejdříve mě ta myšlenka trápila. Pár dnů jsem si s ní hrála a koukala na ni ze všech úhlů pohledu. Pak jsem si začala hledat pozitiva. Dostala jsem několik návrhů, jak strávit 24. 12. Mohla jsem za svými rodiči, mohla jsem k dědečkovi svého partnera. A já si vybrala den s jógou. Najednou mi to přišlo jako dobrý nápad praktikovat v tento výjimečný den jógu. Tak jako ji praktikuji šest dnů v týdnu. Proč ne? Udělám si hezký den se sebou samou. I tohle mi udělá radost. Mám pro sebe přece minimum času. Tak proč se na „smutné“ nepodívat jinýma očima? Proč nenajít pozitiva i na něčem, co se zprvu zdálo tak depresivní?

Užijte si Vánoce. Ať už je strávíte se svou rodinou, nebo o samotě, ať už se těšíte, nebo netěšíte, užijte si Štědrý den se sebou. Ve své společnosti. Můžete přece rozjímat, meditovat. Můžete i praktikovat. Můžete se ponořit do sebe, bilancovat. Vánoce nejsou o datu. Vánoce jsou o pocitech. Ve Vás… Tak je zkuste strávit radostně, beze stresu, klidně, a především šťastně. Jde přece především o Vás.

• autor: Veronika Fojtíková
• foto: Shutterstock.com