Jóga tradice 05. 09. 2020 PDF Tisk

Štědrému září naši předkové projevovali vděčnost

Vděčnost je mimořádná vlastnost. Nebo schopnost? Dá se pěstovat? Rozvíjet? Myslím, že ano. Pro naše předky bylo takovým „rozvíjejícím“ měsícem právě září, které přinášelo úrodu a sklizeň. S tím se pojilo mnoho oslav a rituálů, které v některých podobách přetrvávají do dnešních dní.

Štědrému září naši předkové projevovali vděčnost

Po svaté Anně jsou rána chladná, pomalu se prodlužují noci a zkracují dny. Večery přicházejí dříve než v červenci, sluníčko se za obzorem ztrácí ještě před devátou hodinou a tento čas se postupně stále více přibližuje hodině osmé. Vzduchem začínají poletovat jemné pavučinky, které se v nízkém slunci raného podzimu nádherně třpytí.

Radosti i starosti babího léta
Babí léto je zde a spolu s ním přichází povinnost (či radost nebo obojí?) sklidit to, na čem jsme v létě tak usilovně pracovali – každý, kdo má zahrádku nebo pole, jistě ví, o čem je řeč. Věděli to i naši předkové, kteří právě náročnou prací na polích trávili celé dny a září pro ně znamenalo zúročení vší té dřiny a oslavu toho, co dokázali, s rodinou, přáteli a celou vsí.

Den, kdy léto předá žezlo podzimu
Všechna znamení přicházejícího podzimu se nejjasněji vyjevují kolem podzimní rovnodennosti, po ní již se čas pomalu začíná přibližovat sychravosti jako předzvěsti nastávající zimy a třeskutých mrazů (alespoň v dobách našich předků, kteří nebyli zvyklí na mírné zimy posledních let). Termín „podzimní rovnodennost“ popisuje stav, kdy slunce přechází přes rovník, a den je proto stejně dlouhý jako noc. Každoročně vychází na 22. nebo 23. září a po ní už jsou noci jen delší a dnů stále ubývá až do prosincového zimního slunovratu, kdy se karta zase obrátí.

Podzim definitivně potvrdil až svatý Václav
Definitivní potvrzení podzimu ale přinášel až svátek svatého Václava, patrona a ochránce české země a také světce, kterého nechal zavraždit jeho vlastní bratr. Svátek svatého Václava nastává jen pár dní po podzimní rovnodennosti – připadá na 28. září – a v hospodářském roce znamenal významný předěl. Dobytek, který se do té doby pásl na horských pastvinách, se sháněl dolů do údolí a v obcích se vypouštěl na pastvu na obecní strniště. Svatý Václav, společně se svatým Urbanem, byl ale také světcem, který byl oslavován v rámci vinobraní jako patron vinařů.

Význam oslav tkvěl v projevech vděčnosti
Právě podzimní rovnodennost a svátek svatého Václava totiž znamenaly završení letního období a nadnesení důvodu k hodům, oslavám a posvícením. Ty se svým charakterem podobaly dožínkám a podávaly se při nich produkty z čerstvě sklizených plodin – tedy z jablek a dalšího ovoce, nové mouky a vína. Tradice spojené s vinobraním se dodržují dodneška, kdy se v místech, v nichž se víno pěstuje, pořádají slavnosti doprovázené průvody v typických krojích a spojované s ochutnáváním a prodejem nového vína. S podzimními hody souvisely také kvasy, během nichž se sklizené plody nakládaly, nechávaly kvasit, sušily a zkrátka všemožně zpracovávaly a vytvářely zásoby na zimu. Významem hodů však nebyla sama o sobě konzumace, jednalo se spíše o symbolické vyjádření vděčnosti za bohatství úrody, kterou se během léta podařilo sklidit.

  • autor: Kateřina Hájková
  • foto: Shutterstock.com

Objednat předplatné