Roční období 09. 08. 2023 PDF Tisk

Srpen – měsíc zralosti, sklizně a vděčnosti

Konec léta se pro naše předky nesl ve znamení radosti i vyčerpání. Radosti, protože sklízeli plody dosavadního úsilí, vyčerpání, protože tato práce byla v mnohém náročná a vyžadovala zapojení celé rodiny nebo vesnice.

Srpen – měsíc zralosti, sklizně a vděčnosti

Generace před námi tak v tíze reality nacházely kouzlo blízkosti a vzájemnosti. Náročné období sklizní stmelovalo rodiny, utužovalo mezilidské vztahy a zvýrazňovalo význam pomoci. Děti se učily zapojovat do činností, kterým se měly v budoucnu věnovat, a mohly se tak již v raném věku rodičům a prarodičům odvděčit za péči, kterou jim od narození věnovali. Lidé si uvědomovali význam soudržnosti, rodiny a lásky.

Umění projevit vděk
Schopnost táhnout za jeden provaz, která byla pro naše předky typická a nezbytná, by mohla inspirovat i člověka současného. Zamysleme se, kdy jsme naposledy udělali něco pro všeobecné blaho, kdy jsme naposledy s něčím někomu pomohli. Že dnes již převážně nežijeme v několikageneračních domech a na vesnicích, ale v bytech a ve městech, neznamená, že rodinné a přátelské vazby a vztahy nemohou být stejně intenzivní jako tehdy, kdy byly existenčně potřebné. Ony totiž stále jsou existenčně potřebné, protože naši blízcí jsou naší součástí. Poděkujme jim za to, že je máme, a nebojme se společně s vděkem projevit i lásku.

Pomoc přináší radost
Zavolejme babičce a mamince a domluvme se s nimi na společném vaření džemů z letního ovoce, jako jsou jahody nebo meruňky. Slaví někdo z rodiny nebo přátel v létě narozeniny či svátek? Svolejme příbuzenstvo nebo kamarády a připravme oslavu společně. Umíchejme domácí dresingy a pomazánky, upečme domácí chléb, sežeňme zeleninu a ovoce od někoho ze zahrady, vyrobme domácí sirup nebo limonádu. Nebo jen mamince či babičce pomozme s prací na zahrádce a potom upečme buchtu z rybízu, který jsme načesali… Dělejme zkrátka věci společně a buďme vděční za to, že můžeme!

Vesničané děkovali za úrodu a prosili o úspěch při dalším pěstování
Vděk se projevoval i v lidových tradicích, které jsou pro srpen typické. V mnoha z nich děkovali vesničané právě za úrodu a možnost sklízet, co na jaře zaseli. Uvědomovali si, že zásoby, které nastřádají nyní, jim pomohou přečkat zimu a ve zdraví se dožít dalšího roku. Takže nejen děkovali, ale rovněž prosili i o stejný úspěch v nadcházejících obdobích. Jedny z nejdůležitějších oslav celého roku tak byly dožínky (také obvazná, dožatá či dovazná), které se konaly koncem srpna a byly završením dosavadní dřiny a poděkováním za všechno, co se urodilo i urodí. Pod názvem Lughnasad podobně, jen již v počátku srpna, slavili již staří Keltové, jejichž duchovní žehnal chlebu upečenému z mouky semleté z prvního obilí. Z toho potom každý dostal kousek. Oslavy trvaly několik dní a jejich součástí byly i trhy.

Dožínky jako závěr bohaté sklizně
Lidové oslavy dožínek se lišily kraj od kraje. Co se neměnilo, byla role prvního a posledního snopu obilí, které byly oslavovány a věnovány bohům úrody. Poslední snop se porůznu zdobil a na žebřiňáku ověšeném květinami byl v den poslední úrody slavnostně vyvážen z pole. Z klásků všech druhů obilí potom děvčata pletla dožínkové věnce, do nichž se zaplétalo i luční kvítí, myrta, jeřabiny, ovoce či koláčky. Oslavy potom začínaly tak, že nejkrásnější děvče předalo věnec hospodáři. Ten jej uchoval do Štědrého dne, kdy byl součástí slavnostní tabule. Večer se roztrhal, slámou se nakrmil dobytek a zrní z klasů se schovalo, aby se na jaře přidalo do osiva pro požehnání další úrodě. Po předání věnce následovaly oslavy, hodování a tancování na muziku.

  • autor: Kateřina Hájková
  • foto: Shutterstock.com

Objednat předplatné