Spokojenost je v jednoduchosti

18. 11. 2019


Rozhovor s Vaškem Krejčíkem, nejen o jeho nové knize Indická ulice, ale také o plánech, relaxaci, volném čase a domovu. 

Říká Vašek Krejčík, autor knihy Indická ulice aneb Hledání štěstí. O cestování, józe, vášni k psaní, ale také syndromu vyhoření, který se nevyhýbá ani jógovým instruktorům, jsem si s ním povídala ve dnech, kdy se vrátil ze své další cesty. Kde hledá klid a naopak inspiraci pro své knihy? Proč nemá rád slovo duchovno a jeho mottem je již mnoho let „jóga na pohodu“?

Je tu podzim a s ním i doba zklidnění, uzemnění, příprava na zimní odpočinek. Co tě, Vašku, na podzim čeká? Budeš odpočívat nebo máš před sebou nějaké zajímavé události?

Já odpočívám, tedy maximálně vypínám, na dovolených, které si do svého diáře zařazuji jako první. Bez plánování dovolených bych nezvládl chod firmy a také svou osobní pohodu. Proto nejdříve plánuji dovolené a jógové retreaty, pak dám můj sdílený diář k dispozici kanceláři a každý už následně plánuje mé akce do studií a vzdělávací akademie. Na podzim jsem mohl být součástí krásných jógových akcí, dokončuji své turné Weleda Žijte jógu 2019 a křty mé nové knihy Indická ulice aneb Hledání štěstí. Školím instruktory jógy a opět jsem se vrátil na své lekce do Energy Studií. Docela hodně akcí, ale vše je vyváženo procházkami v lese s mým loveckým kámošem Akim a cestováním. A odpočinek – ten klasický – mám prostě večer. Zavřu se doma, povídáme si s partnerem nebo se díváme na filmy. Mám pocit, že toto je pro mě rovnováha.

Zmínil jsi cestu do Indie. Po kolikáté se tam již chystáš? A jaká byla vlastně tvá první cesta do Indie?

V Indii jsem byl pětkrát a v únoru 2020 se chystám znovu. Má první Indie byla zcela transformační, divoká, smutná, veselá, hnusná a krásná. A zanechala ve mně velkou stopu. Vábí mě. Jsem jí fascinován. Rád ji navštěvuji a také se velice rád vracím do Prahy, domů, což bych za nic jiného na světě nevyměnil. Ač hodně cestuji a mám svá milovaná místa, kam se stále rád vracím, tak doma je doma, a to je pro mě Česko a Praha.

V souvislosti s Indií musím zmínit i tvou novou knihu, která v těchto dnech vychází. O čem je?

Kniha je o hledání štěstí v slzách a úsměvech na rtech. Je o cestování, tipech na cestu do Indie, józe bez podložky, mytologii a symbolech na indické ulici. Je také o vývoji jógy až do současnosti, který je ověřen vědeckým zkoumáním poukazujícím na tradici jógy v mysli. Je o radosti a kráse indické ulice, lidí a také o mnohých mých příbězích a emocích, které jsem v Indii zažil.

Kde hledáš inspiraci pro své knihy, deníky a vůbec vše, co děláš a tvoříš?

Já miluji psaní. Stále si něco píšu. Zcela nejraději bych popisoval tisíce sešitků, diářů a notýsků stejným počtem per, tužek a pastelek. Prostě já miluji papír, diáře a krásná pera či tužky. Nebo také poznámkové bloky v hotelech. Každý má nějakou „úchylku“. Píšu tedy mnoho, ale nejvíce asi do PC, iPadu či telefonu. Je pak pracné přepisovat vše z papírové formy, a tak prostě píšu, píšu a píšu kdykoliv a kdekoliv – nejraději v letadle, blízko oblakům.

Cestuješ po celém světě. Kde se cítíš nejlépe?

Už jsem zmínil, že miluji Česko. Když tedy budu hovořit o cestování – Indie je má láska, Ramsau am Dachstein, to je můj druhý domov, a Havaj fascinace. Zbožňuji Paříž a Nice, vábí mě stále Tokio a Japonsko. A těším se na každou novou cestu.

Vím, že příští rok tě čeká cesta s jógou do Japonska a Peru. Do Japonska se chystáš už po druhé, co tě na něm nejvíc uchvátilo? Jaké Japonsko je? Já ho mám stále spojené s rychlostí, hektičností a velkou ambiciózností. Jak to jde dohromady s jógou?

Všechno to, co píšeš. Je hektické, divoké, klidné, rigidní, nesvobodné, jedinečné, extravagantní i uniformované. Je dokonale organizované, což mně, člověku narozeném ve znamení Panny, vyhovuje. Ale současně si myslím, že tam chybí svoboda lidské bytosti v projevení se. Já jsem dříve studoval japonštinu a hlásil se na japanologii – což nedopadlo pozitivně. I přesto ve mně zůstává stále japonská touha a fascinace. A věřím tomu, že ji začnu rozvíjet. Do Peru se chystám a vůbec nemám očekávání. Jsem zvědavý. Jógový retreat bude však putovní, a tak uvidíme docela kus země. Stejně tomu bylo v Japonsku. Jóga přišla vždy kolem poledne v parku, do kterého jsme došli, zacvičili si – protáhli se a zregenerovali z cestování po celém Japonsku. Bylo to náročné a současně neskutečně krásné a silné. A tak v říjnu 2020 opět s jógou do Japonska a nyní i s menší změnou – poslední tři dny strávíme na ostrově Okinawa, kde necháme doznívat poznávání Japonska a odpočineme si. A mimochodem, šinkanzen – to je neskutečný zážitek. To opravdu stojí za to.

Jak vlastně probíhají tyto cestovatelské jógové cesty? Kde a jak často cvičíte?

Jsou-li to evropské destinace, cvičíme ráno a večer, třetí večer je volný, aby lidé zregenerovali. Přeci jenom ne všichni jsou zvyklí cvičit pravidelně 2krát denně a ono to prostě je znát. Třetí večer tedy odpočíváme a pak opět praktikujeme jógu, pránájámu, meditace. Poznávací zájezdy jsou trochu jiné. Když už jedeme tak daleko, jóga je společníkem na cestě a pomáhá k regeneraci. Proto je jógová praxe jednou denně a pak poznávací program v dané zemi. Docela to funguje a jsem rád, že ve společnosti jógy můžu poznávat různé země a kultury a také lidi, kteří s námi jezdí. Z mnohých jsou nyní přátelé a pravidelně se setkáváme buď na jógových pobytech anebo i v soukromí.

Celou tvou životní cestu provází motto „jóga na pohodu“. Co vše za těmi třemi slovy je?

Pochopení, že ke spokojenosti mi stačí z jógových pozic například bojovník 2 a nepotřebuji pozice, kdy obtáčíte své nohy okolo krku, stojíte na jedné ruce a pijete u toho kávu – přeháním a žertuji, to je jasné, ale je to vlastně pravda. V jednoduchosti je krása a k tomu jsem dospěl svou praxí, věkem a zkušenostmi. Jsem za to moc rád, protože i když cvičím 18 let jógu, stále mě baví. Prošel jsem sice krátkými vyhořeními, což si myslím, že je přirozené. Naučil se na tom hodně, ale – zatím – jsem se vždy vrátil, protože mi jóga chyběla. Právě jednoduché pozice mě fascinují svou obtížností, když je třeba skloubit dech, pohyb těla a jeho zastavení a především zastavení, spíš tedy korekci obsahů, mysli. Jóga je o tom zkoušet v té hlavě nastolit klid a pohodu. O pozice nejde, i když v období mého mládí a začátků powerjógy šlo právě o pozice. A to je přirozené. Dostal jsem se ale někam – nechci říci dál (nevím, co to znamená) – k sobě a hledání spokojenosti v jednoduchosti. To je pro mě prostě… „jóga na pohodu“.

Úplně na závěr, kdybys měl říct, zda ti jóga pomáhá více fyzicky, či duchovně, co by to bylo? Co je těžší? Cvičit, nebo hledat její duchovní podstatu?

Jsem trochu háklivý na slovo duchovní. Mnoho lidí to definuje, prezentuje se tím a myslím si, že to není třeba. Pro mě je duchovnost intimitou lidskosti. K ní se dostávám přes fyzické tělo, které je pro toto základ. Pečuji o něj. Snažím se a ne vždy mi to jde. A duchovno… jsem věřící, ale formu víry nemám. Víra je pro mě svoboda a ne svazování. Je to jemnost našeho cítění a respektování sebe sama jako podstaty celku. Jak mi jeden taxikář v Indii řekl: „Bůh je až za mnou muslimem a mým kámošem hinduistou. Všechny formy jsou jen prostředky, skrz které komunikujeme s jednotou, bohem, láskou, vesmírem.“ Já seděl k sedadlu jak přikovaný, protože jsem zrovna v danou chvíli tuto otázku měl v hlavě. Místo taxametru a vyřknutí ceny jsem dostal tuto odpověď. A možná tak odpovím i já na tvou otázku o duchovnosti. A navíc budu rád, když duchovnost nebude marketingovým tahem nebo hodnocením, kdo je dobrý a kdo je špatný, ale opravdu intimitou bez přívlastků – dobrý versus špatný, jednoduchý versus složitý, duchovní versus komerční apod. Myslím si, že člověk je zvyšující se dokonalost a má rozvíjet svůj vnitřní život s úctou ke všemu okolo někoho, i když mu to zrovna nevoní. Ono za čas se ukáže, že vše je pomíjivé a neustále se proměňující. A to je krásné na tomto světě. Slovo nikdy nebo vyjadřování extrémní pravdy a jediné správnosti vždy smrdí.

 

Rozhovor vedla: Pavla Maříková

foto: archiv Vaška Krejčíka

IMG_5871
IMG_6056

Jóga Dnes Konference
Energy Studio jd
JógaMarket