Snění s jógou

06. 01. 2018


Pouštím relaxační hudbu a pročítám si článek. Ještě mám chvilku čas, než se začnou sbíhat lidé na svou pravidelnou lekci jógy. Listuji oblíbeným časopisem a vzhledem k tomu, že vím, že mám jen málo časového prostoru, vybírám nejpřitažlivější článek. Ten o Indii...

Miluji informace od těch, kteří Indii navštívili a lidskou formou dokáží popsat své zážitky. O Indii se samozřejmě dá dohledat strašná spousta informací, ale nejlepší – tedy dle mého – jsou právě příspěvky, které píše někdo přesně tak, jak momentální zážitky v daleké a tolik zajímavé zemi prožívá. Odkládám Jógu dnes a popustím uzdu své fantazii. Indie je můj sen. Prožít ji tak, jak ji prožívají místní. S veškerou (ne)čistotou, přelidněností. Zúčastnit se lekcí jógy přímo v ášramu, poznat tradiční jógové učení se vším všudy.

Dnes sedím v padmásaně na své podložce, u sebe doma. Nechávám plout myšlenky a v představách sedím na úplně jiném místě. Jen dech zůstává stejný, tělo zůstává stejné. Cítím pot a vlhko, představuji si, jací lidé jsou v mých snech kolem mě. Jaké by to asi bylo?

Znáte to nejspíš všichni. Občas se stane, že se zasníme. Tak moc, až přestaneme vnímat prostředí kolem. Možná se to stává v průběhu všedních dní, ale stává se to i v průběhu lekcí jógy? Nedávno jsem se zaměřila na studenty při balančních a rovnovážných pozicích. Při pozici dandayamana dhanurásana – luk ve stoji – lidé stáhli obličejové svaly. Tak urputně se začátečníci snažili do pozice napasovat, až u ní téměř zapomněli dýchat. Věřím, že v tu chvíli, kdy se musí soustředit na jeden pevný bod před sebou, nedokáží zároveň hodnotit své myšlenky. Rovnovážné pozice pomáhají do hlavy vehnat jen myšlenky na to, jak v ásaně vydržet alespoň pár nádechů a výdechů. Co třeba vrkšásana, pozice stromu, kdy chcete protáhnout ruce nad hlavu a vytvořit z nich pomyslnou korunu onoho stromu? Stromu, kterého jen tak něco neporazí, který se jen tak neohne. Dokážeme v tu chvíli myslet na něco jiného než na to, aby naše stojná noha byla pevná a my neztratili rovnováhu?

Pouštím z hlavy Indii. Přicházejí lidé a já se musím soustředit na ně. Vnímám energii, se kterou sem vchází. Někdo je zamračený, jiný přichází s krásným úsměvem a uvolněný. Myšlenky mi na pár vteřin odběhnou k rozečtenému článku, ale jakmile usadím obě sedací kosti do podložky, vnímám, jak jsem v tento moment zakořeněná do své podložky. Vnímám jen svůj dech, a stejně tak se snažím do tohoto stavu uvést i ostatní. Jakmile začnu mluvit, v hlavě zůstávají jen jednotlivé ásany, jednotliví lidé. Na nic ostatního nemá má mysl prostor.

Jak moc proudí naše myšlenky během dne, jak moc jsou hektické, nesmyslné, jedna předhání tu druhou? Dokážeme se občas zastavit a vědomě pozorovat ten tok? Mé začátky s jógou byly jen o fyzičnu. Nedokázala jsem z hlavy vyhnat neodbytné myšlenky, ale postupem času se stávala má hlava jinou. Méně přemýšlivou. Čím častější má praxe jógy byla, tím více jsem se stávala uvědomělejší. Jen nechtít určité věci hned. Krůček po krůčku se můžeme naučit všechno. I malé děti přece začínají stejným způsobem.

Sněte, ale zkuste snít vědomě. Naučte se vnímat, kdy myšlenky můžete popustit a kdy se stát pozorovatelem. Jóga naučí všemu potřebnému.

 

  • autor: Veronika Nadymáčková
  • zdroj fotky: Shutterstock.com

Jóga Dnes Konference
Energy Studio jd
JógaMarket