Psyché&Duše 02. 07. 2016 PDF Tisk

Slunce v nás

Jakou má slunce sílu, když nás všechny napájí.....a usazuje své paprsky do našeho solárního centra.

Slunce v nás

Napadlo mě proto zamyslet se nad tím, co znamená, když někdo září jako slunce. Ačkoliv slunce – naše nejbližší hvězda –vlastně září pořád, máme jeho paprsky spjaty především s létem, kdy je nejvýše na obloze, a kdy si ho tudíž (v našich končinách) užíváme nejvíce. Je to nejradostnější a nesvětlejší období roku, čas sklízení plodů. V paralelách k cyklu života je obdobím dospělosti, plné síly a nejvyšší produktivity. 

Tarotová karta slunce je plná zlaté barvy a hovoří o spojení a radosti. Na léto není potřeba se nijak zvlášť ladit, po dlouhé zimě a náročném jaru nás slunce probere samo. Pokud ne, může pomoci brzy po ránu prováděný pozdrav slunci. Dny se prodlouží a plocha odhalené kůže roste. Více času trávíme venku. Někomu se rostoucí teploty mohou zdát únavné, ale většině z nás dělají přece jen radost. 

Radost je vlastní také člověku, o kterém se říká, že jako slunce září. Něco životadárného vyzařuje. Sami to znáte; věnujeme-li se činnosti, která nás skutečně baví, nebo si užíváme přítomnost někoho, koho opravdu milujeme, naše tvář vyzařuje spokojenost do daleka. Dokonce ji můžeme přenášet na ostatní. Nejspíš ne náhodou je čakra solar plexu spojená s emocemi, city a pocity. Souvisí s naplňováním potřeb duše, s projevy tvořivosti. Vyvážená čakra se projevuje vědomím vlastní hodnoty a respektováním hodnoty jiných. Charakterizuje ji zlatá barva, oheň a je zhruba ve středu těla – tak jako slunce ve sluneční soustavě. 

Přitahujeme hlavně to, co sami vyzařujeme. Jsou však období, kdy zářit se zdá příliš náročné, až skoro nemožné. Nedaří se v práci, vztahy se hroutí, děti zlobí, scházejí peníze, dostavila se únava. Přesto jsou lidé, kteří září neustále. Jak to dělají? Myslím, že našli zdroj nejvyšší spokojenosti sami v sobě. 

Když si o tom někdy čtu nebo se pokusím zeptat, tajemství (nejspíš) spočívá v přijetí vlastních možností a mezí, a jejich realizace v dobrém životě. Nikoho ještě neučinilo skutečně šťastným hromadění majetku, ubližování jiným nebo záliba ve lži. Nikdo také nevíme, kolik vlastně máme času; každý okamžik může být ten poslední. 

Co to je dobrý život, se pokouší řešit téměř všechny duchovní nauky a také praktická filosofie. Společné mají to, že smysl dává životu jeho účel a cíl – ať už je skutečným individuálním koncem, začátkem nového cyklu, nebo možností splynout s universem. Do rozboru duchovních nauk se raději nebudu pouštět, ale například podle Aristotela má být cílem ta nejlepší možná aktivita, jaké jsme schopni. Podle Kanta (kterého ovlivnilo křesťanství) se máme chovat tak, aby naše jednání mohlo být normou pro všechny ostatní. Smysl života však zůstává neznámý a vypozorovala jsem, že spokojené lidi to netrápí. Pokud totiž nelze úplně vyloučit, že nějaký existuje, měli bychom se pořád snažit – v rámci svých možností a v přítomném okamžiku. 


Sama se snažím meze dané mou přirozeností a okolnostmi přijímat co nejlépe. Pořád se však učím a snad mám ještě i nějaký ten čas. Své možnosti se pokouším realizovat a rozšiřovat. Raději lituji toho, co se mi nepovedlo, než toho, co jsem se ani neodvážila zkusit. Snažím se žít tak, abych se vždy dokázala obhájit před svými dětmi. Nevím, jestli zářím. Někdy určitě, často snad. Někdy jen poblikávám a někdy úplně zhasnu. Přesto stále doufám a po každém pádu se škrábu zpět na nohy. Slunce září, ať je léto, či zima, září bez ohledu na počasí a denní dobu. Je to jeho solární podstata, důležitá i pro naše životy. Podobně jako to, co dobrého vyzařují lidé okolo nás. Děkuji světu za každého jednoho či jednu z nich/vás. Zářit jako slunce totiž znamená nenechat v sobě nikdy vyhasnout naději. 

 

  • autorka: Michaela Dombrovská
  • www.protoze.cz
  • zdroj fotky: Samphotostock.cz

 

Objednat předplatné