Neubližovat, nelhat, nepřisvojovat si to, co nám nepatří, neulpívat a pěstovat přirozenou zdrženlivost a věrnost. Snažit se, aby naše myšlenky, slova a činy byly jednotné. Vážit si toho, co máme. Pracovat na sebekázni a sebekontrole, studovat a poznávat, respektovat přírodní zákony a vyšší princip, ať už je jakýkoliv. To nás učí jógové etické zásady formulované do jamy a nijamy, které jsou součástí Pataňdžaliho osmistupňové stezky jógy.

Buďme autory vlastního příběhu

Kdy jindy než na konci roku, když končí další kapitola příběhu, jejž píšeme sami o sobě, je čas na rekapitulaci dosud napsaných řádek? Něco starého končí, něco nového začíná. Daří se nám zásady jamy a nijamy aplikovat do každodenního života a pracovat na tom, abychom se posouvali blíže nejlepší verzi sebe sama? Daří se nám uplatňovat jamu a nijamu vůči sobě? Začali jsme ji chovat i vůči ostatním? Vůči celému světu? Zapalme svíčku, položme se na záda, přikryjme se dekou a obraťme pozornost dovnitř. Sledujme dechové pohyby. Hledejme odpovědi. Oslavme poslední den roku v jógovém stylu.

Jak na Nový rok, tak po celý rok

Silvestr se obvykle nese ve znamení bujarých oslav plných jídla, alkoholu a ohňostrojů. Množství zkonzumovaných pochutin se obvykle odrazí na stavu, který přichází den poté. Pokud by mělo platit známé přísloví „Jak na Nový rok, tak po celý rok“, zřejmě bychom nebyli moc šťastní. Kocovina nepotěší nikoho, nikdo ji nemá rád. Mnohem horší než kocovina fyzická, je ale kocovina morální. Kvůli ní ani nemusíme popíjet alkohol. Stačí jednat v rozporu se zásadami jamy a nijami, navzdory svému přesvědčení, a dostaví se nepříjemné svírání značící, že jsme porušili některou z vlastních zásad. Proč? Proč se někdy chováme tak, jak vlastně ani nechceme? Odpověď se objeví v praxi. Ležme, sledujme dech a vnímejme, co se v nás odehrává.

Štěstí najdeme uvnitř

A až to najdeme, přijměme to. Uvědomme si, že chybovat je lidské. A my jsme přeci lidé. Ne stroje naprogramované na každodenní dokonalé jednání. Žádný smrtelník takový není. Každý má své přednosti stejně jako chyby. Ty není jednoduché přijmout, vstřebat, srovnat se s nimi. Pokud před nimi ale budeme zavírat oči, nikdy nebudeme tak šťastní, jak bychom sami chtěli. Protože ono štěstí, které všichni tak vytrvale hledáme, pramení z našeho nitra. Klíčem k němu je přijmout se se svými nedostatky stejně jako s tím, co na sobě máme rádi.

Ne zavírat oči, ale přijímat

To neznamená zavírat oči před tím, co jsme pokazili, co se nám nepovedlo, co nedopadlo podle našich představ. Nepřiznáním existence něčeho, co nás trápí, jen posilujeme TOHO ničivou moc, kterou páchá nedopatření v našich rozháraných nitrech. Postavme se svým pokleskům tváří v tvář a řekněme (klidně nahlas): „Vím o tom, nejsem na to pyšný/a, ale poučím se z toho a budu pracovat na tom, abych se tak příště nezachoval/a.“ Ačkoliv Rocky Balboa se zřejmě nikdy nevěnoval józe, jeho životní filosofie se jí v mnohém podobá. To se odráží zejména ve slavné promluvě k synovi, kde říká, aby se nestyděl za to, jaký je, a nesnažil se ostatním zavděčit tím, že zapře sebe sama. „Svět je drsné místo. Srazí tě na kolena. Ale nezáleží na tom, kolikrát upadneš. Záleží na tom, kolikrát se dokážeš zvednout a jít dál.“ Chyby, jsou-li správně uchopeny a zpracovány, nás posilují a stávají se prostředky k vnitřnímu růstu. Jediné, co je potřeba udělat, je přiznat si je a přijmout je.

Jemná praxe jako oslava života

Oslavme tedy konec roku jemnou praxí, v níž zrekapitulujeme, co se nám v uplynulém roce povedlo, a co ne. Pochvalme se za to, na co jsme pyšní, přijměme to, na co ne, a poučme se z toho. Nedávejme si předsevzetí, jen si slibme, že se budeme nadále snažit, abychom vždy jednali podle svého nejlepšího přesvědčení a abychom nechali etické zásady jamy a nijamy vstoupit do každodenního života. Rozložme podložku, posaďme se do sedu se založenýma nohama, zavřeme oči a poslouchejme hlas vlastního nitra. Přijměme vše, co říká, bez rozdílu. Položme se na záda do polohy blaženosti, zařaďme jemné rotace, polohu kleští, zajíce a dítěte. Zakončeme polohou šavásany. Buďme vděční za to, co máme, a pracujme na vnitřní spokojenosti.

• autor: Kateřina Hájková
• foto: Shutterstock.com