Zdravá strava 06. 10. 2021 PDF Tisk

Síla kořenů bylin

Symbol spojení se zemí, sílu a vitalitu, to vše odedávna představují kořeny. Jejich využívání patří k nejstarším léčitelským metodám a my z jejich síly těžíme i dnes. Ideální čas ke sběru kořenů je právě teď, začátkem podzimu.

Síla kořenů bylin

Sbírají se po odkvětu bylin, kdy nať začíná usychat a „zatahovat“, nejlépe po dešti, když je půda vlhká a měkká. Chcete-li si rostlinku uchovat i na další roky, vyberte tu, která je nejméně tři a více let stará. Opatrně podrýpněte a odejměte jen menší kousek kořene. Poté rostlinku pečlivě zahrňte půdou. Uděláte-li to šetrně, přežije. U plevelů a jednoletých bylin rostlinku jednoduše vytáhněte a využijte celý kořen. Nejprve ho pečlivě očistěte kartáčkem, krátce opláchněte a ihned otřete do sucha. Nemáčejte dlouho ve vodě, zbytečně byste se připravili o jeho léčivé látky. Kořen buď usušíte v sušičce, v troubě, nebo použijete čerstvý.

Čerstvý kořen můžete nastrouhat a připravit z něj šťávu či obklad, případně tinkturu. Tinktura se vyrobí tak, že nakrájíte kořen na menší kousky, zalijete kvalitním alkoholem a necháte nejméně tři týdny louhovat, poté scedíte. Využít se dá vnitřně i zevně. Sušený kořen připravujete jako odvar – povaříte a slijete, případně jako výluh – zalijete vroucí vodou a necháte odstát.

Kořeny kterých bylinek obsahují tu léčivou sílu?

Jsou to: pampeliška, lopuch, kostival, lékořice, křen, čekanka, kozlík, třapatka nachová (neboli echinacea), rdesno, puškvorec, pýr, zázvor, kurkuma, ženšen, kozinec a řada dalších. Některé z nich rostou u nás v přírodě, jiné si můžete vypěstovat anebo koupit u prověřených bylinkářů.

Pampeliška – smetánka lékařská
Pomáhá zlepšit činnost jater, ledvin a žlučníku, stimuluje metabolismus, harmonizuje hladinu cukru v krvi, prospívá zažívání, působí protizánětlivě a hlavně roste úplně všude. Kořeny sbíráme v době, kdy pampeliška nekvete, tedy brzy na jaře nebo na podzim. Čaj z kořenů pampelišky prý dokáže působit i na rakovinné buňky, které se jeho vlivem oslabují.

Křen selský
Roste na leckteré české zahradě, nejčastěji ho používáme jako pochutinu, případně jako koření či přísadu v kuchyni. Nejlepší je v syrovém stavu, při vaření ztrácí svou vůni. V medicíně je kořen silným stimulantem krevního oběhu a má antibakteriální účinky. Obsahuje velké množství vitamínu C, vápníku, sodíku a hořčíku. Neměli bychom ho požívat při nedostatečné funkci štítné žlázy nebo během užívání thyroxinu. Vyvarovat by se ho měli také těhotné ženy a lidé s ledvinovým onemocněním.

Kostival lékařský
Už od starověku patřil kostival k rostlinám s téměř zázračnými účinky. Dříve se užíval i vnitřně, ale vzhledem k vysokému obsahu alkaloidů se laické veřejnosti doporučuje pouze k zevnímu užívání. Nejvhodnější je zpracovat kořen čerstvý, ale dá se skladovat ve sklepě jako mrkev nebo sušit. K léčení se hodí také listy, ale především kořen obsahuje látky, jež regenerují kosti a podporují tvorbu hojivé tkáně. Jako obklad se používá na řezné rány, oteklé klouby, modřiny, pohmožděniny, pomáhá při léčbě křečových žil, při revmatismu nebo bolestech zad.

Třapatka nachová (echinacea)
Využít lze téměř celou rostlinku – květy i listy. Kořeny se sklízí na podzim, a to oddenky čtyř až pětiletých rostlin. Echinacea je královnou imunitního systému, její účinky při předcházení chřipky a nachlazení jsou notoricky známé. V přírodě je však vzácná, proto by se měly prodávat pouze pěstované rostliny z ověřených zdrojů.

Kozlík lékařský
Roste na vlhkých a stinných místech, například u řek nebo v horách u potoků, často v blízkosti olší a vrb. Vůně bylin je lahodná, avšak čerstvě vykopané kořeny vydávají pronikavý zápach. Právě toto je léčivá část rostliny. Sklízíme kořeny dva nebo tři roky starých rostlin, které následně sušíme. Historicky se tato bylina používala jako sedativum. V dnešní době jsou kořeny zpracované ve formě tablet, kapslí nebo roztoku bezpečným nenávykovým uklidňujícím prostředkem, zmírňují úzkost a podporují spánek. Roztok můžete využít i jako postřikovač povrchu půdy, odlákáte tím žížaly. A pozor, „vůně“ kozlíku přitahuje kočky, pokud budete kořen sušit a máte doma kočičího mazlíčka, dělejte to v místě, kam se nedostane.

V léčitelství se kozlík užívá vnitřně jako odvar vhodný proti nespavosti, migréně, bušení srdce, revmatismu. Malé dávky mají povzbuzující účinek na nervovou soustavu i dýchání, ale větší dávky vyvolávají celkový útlum. Není vhodné ho užívat dlouhodobě, neboť by mohl způsobovat zažívací potíže a bolesti hlavy. Máte-li předepsané léky na srdeční činnost nebo krevní tlak, měli byste se o vhodnosti užívání kozlíku poradit s lékařem.

Lékořice
V Čechách najdete pouze zplaněný druh tzv. lékořice lysé, jinak tato rostlinka má asi 20 druhů a roste nejčastěji ve Středomoří, Rusku, Asii, ale také v Jižní Americe nebo v jihozápadní Austrálii. Před použitím se kořeny suší. Nejčastější využití mají v potravinářství, cukrářství (známé lékořicové tyčinky), ale i v medicíně. Ochucují např. sirupy a piva, jako je Guinness. V Číně je lékořice jednou z nejdoporučovanějších bylin. Používá se k léčbě sleziny, ledvin a zánětu jater. My o ní víme, že mírní bolesti v krku, usnadňuje vykašlávání a celkově pomáhá při zánětu průdušek. Všichni přeci známe hašlerky.

Zdroj: Jekka McVicarová: Velká kniha o bylinkách

Objednat předplatné