pondělí 26. 10. 2026
Lehnout si, zavřít oči a nic nedělat. Co může být jednoduššího? Šavásana však odhaluje zvláštní rozpor dnešní doby. Dokážeme své tělo vystavit náročnému cvičení, ale dopřát mu několik minut skutečného klidu bývá mnohem těžší. Proč nás nečinnost zneklidňuje, co se při vědomém odpočinku odehrává v těle a proč B. K. S. Iyengar považoval šavásanu za jednu z nejnáročnějších jógových pozic?
„Položte se na záda do pozice šavásany.“ Co ve vás vyvolá tato věta, když ji uslyšíte na lekci jógy?
Snad neexistuje žádná jiná ásana, která by tolik rozdělovala milovníky jógy jako šavásana. Pro někoho je to oblíbená pozice a nemůže se dočkat, až lekce skončí, aby se mohl položit do pozice mrtvoly, odevzdat se gravitaci a na pár minut nic neřešit. Jiný naopak sroluje podložku, jakmile uslyší název ásany, kterou zpravidla končí každá lekce. Další se do ní sice položí, ale záhy se ocitne ve svém světě myšlenek, nebo se na podložce neklidně vrtí a čeká na chvíli, kdy lektor či lektorka oznámí konec lekce.
Šavásana je také ásana
Ačkoli o ní možná takto nepřemýšlíme, pozice mrtvoly je plnohodnotná ásana, nikoli „jen“ relaxace na závěr lekce. B. K. S. Iyengar považoval šavásanu za pozici, v níž se skrze symetrii a vyváženost těla může ztišit mysl a na chvíli povolit naše obvyklé ztotožnění s tělem, egem a časem:
„Uvolnit se znamená přetnout napětí. Přetnout napětí znamená přetnout vlákna, která nás poutají k identitě… Když ležíte na zemi v šavásaně a pozice je harmonická a vyvážená, necítíte se zároveň přítomní i bez formy? A když se cítíte přítomní, a přitom bez formy, nevnímáte nepřítomnost určité identity? Jste zde, ale kdo je zde? Nikdo. Je zde jen přítomné vědomí bez pohybu a času. Přítomné vědomí je mizením času v lidském vědomí.“
(B. K. S. Iyengar, Život v rovnováze)
V pozici mrtvoly symbolicky odkládáme své obvyklé role, výkon, kontrolu i představu, že musíme pořád někam směřovat. Na chvíli nemusíme nic dokazovat ani držet. Tělo leží, dech se zjemňuje a zůstává jen vědomí. Je to jednoduché… nebo není?
Snad každý, kdo šavásanu někdy zkusil, by souhlasil s Iyengarovým tvrzením, že „je mnohem těžší udržet v klidu mysl než tělo“. Právě proto považoval šavásanu za jednu z nejtěžších ásan. Její obtíž spočívá v tom, udržet bdělou pozornost, ztišit pohyby mysli a zároveň nesklouznout do denního snění nebo spánku.
Přínosy šavásany
Často se říká, že v šavásaně tělo integruje přínosy předchozí jógové praxe. Nemusíme si to představovat nijak složitě. Po pohybu, práci s dechem, protažení i posílení dostává tělo čas, aby vše doznělo. Dech se zklidňuje, svalové napětí povoluje, tep se postupně zpomaluje a začíná se aktivovat parasympatický nervový systém, tedy část autonomního nervového systému spojená s odpočinkem, trávením, regenerací a obnovou sil. Jinými slovy: tělo přestává být v režimu výkonu a může se vrátit k samoléčebným procesům.
Aby se tento účinek mohl skutečně rozvinout, potřebuje šavásana čas. Jedna nebo dvě minuty často stačí jen na to, abychom si lehli a začali vnímat, jak moc jsme ještě v pohybu. Delší setrvání, osm až deset minut nebo víc, dává tělu i mysli prostor přejít z aktivity do hlubšího odpočinku.
Provedení šavásany
Podle Iyengara má šavásana velmi přesné provedení. Není to „prostě si lehnout a uvolnit se“, ale uložit tělo tak, aby bylo rovné, souměrné a klidné, a aby se mysl mohla ztišit, aniž bychom usnuli.
Příště, až budete cvičit jógu, zkuste šavásanu podle Iyengarových instrukcí:
Iyengar tedy kladl důraz na to, aby praktikující obrátil pohled dovnitř, zůstal tichým pozorovatelem a nechal v těle i mysli postupně rozvinout klid. Pokud je ale pro vás výzvou udržet tak dlouho bdělou pozornost, můžete po správném nastavení pozice a usazení v ní postupně procházet vnitřním zrakem jednotlivé části těla a vědomě je uvolňovat. Nejdůležitější je přiměřená délka setrvání v pozici. Pokud je pro vás náročné zůstat ležet 10 minut nebo déle, začněte pěti minutami a postupně čas prodlužujte.
Jak jste se po šavásaně cítili? Bylo těžké zůstat v klidu a zároveň zůstat přítomní?