ŠARÍRA UPASÉVÁ: Božské tělo

28. 01. 2019


Jedním z nosníků mého dnešního přístupu k jógové terapii je zdánlivě jednoduchá teze, že lidské tělo funguje jako projekční plocha. Tedy plátno, na kterém se přehrává velké množství jemných scénářů na pozadí. Ne vždy ale za děním, které máme zrovna před očima, hledáme scenáristu, ne vždy dohlédneme k záměru režiséra, a někdy si ani neuvědomíme, že vzadu existuje něco jako promítačka.

IS YOGA THIS OR THAT? PS: TANTRA ALIVE, NOT DEAD!

„V tomto těle je páteř (Méru) obklopena sedmi ostrovy, jsou tu řeky, jezera, pohoří, pole a též páni těchto polí. Jsou v něm proroci a moudří duchové, a právě tak všechny stálice a planety, svatyně a božstva bdící nad svatyněmi. Slunce a měsíc, síly vzniku a zániku, pohybují se v něm taktéž. Právě tu jsou éter, vzduch, oheň, voda a země.“ (Šiva Samhita, III 1–3)

Jóga a tantra tvoří mocný proud s nepřehledným množstvím přítoků. Zahrnuje kalné vody, hluboké tůně i mělká brouzdaliště, do kterých si občasní pocestní namáčejí palce u nohy, zatímco se jiní topí a další horlivě noří hlouběji v naději, že je řeka spojí s oceánem.

Tantra i jóga se v mnoha ohledech, a někdy také cílené interpretaci některých vykladačů, mohou jevit jako opozitní cesty, vedoucí k totožnému cíli. Zatímco jiní (včetně autorky textu) nevěří v ultimátní potřebu narýsovat mezi oběma cestami varovným zvýrazňovačem tlustou čáru, která by definovala jasnou hranici.

Nedá se popřít, že mezi klasickou jógou a tantrismem existují zřetelné a dost zásadní rozdíly. A je vcelku zábavné, že to, co bývá poměrně často obhajováno jako jógový purismus, v sobě nese stopy tantry.

Tyto rozdíly se netýkají zdaleka jen detailních záležitostí, ale i takových věcí, jako je sociální nebo genderový původ nositelů praxe. Mnoho praktikujících jogínů dnešní doby má problém s rituálními aspekty praxe a slova jako čakra nebo kunda šakti (ve vší počestnosti) je děsí.

Kde by ale byla hathajóga a všechny její deriváty z ranku moderní a postmoderní fyzické praxe bez energetiky jemného těla? K čemu míří podivné peripetie typu nádí šódhan nebo múla bandha?

Troufám si tvrdit, že moderní a postmoderní podoba toho, co v dnešním středoproudu i jeho periferiích nazýváme jógou, má ve skutečnosti mnohem blíže k tantře (a teď nemyslím neotantrismus a různé formy sexuální gymnastiky).

Tento text ale nepojednává o rozdílech mezi tantrou a jógou. Můj záměr je ponouknout tě, čtenáři, k tomu, aby ses zamyslel nad tím, jak rádi a snadno podléháme vlastní domněnce a významové redukci, zvlášť, pokud je zde šance posvětit je vyšším cílem a zastřešit je dávnou tradicí.

„Mysl sestává ze všeho, co existuje.“ (Spanda Karika, 1–2)

VTĚLENÉ PRÁVO NA JÓGU?

Abychom se co nejlépe vyrovnali s možným zmatením, pojďme se jím zabývat hned na začátku. Sama tantrická tradice je velmi nepřehledná a zmatek se věru nabízí. Vždyť i první dojmy západních cestovatelů, kteří v Indii narazili na jogíny (nutno dodat, že valná část z nich nebyli skuteční mystikové, ale spíš fakíři a eskamotéři), obvykle viděli osoby podstupující tu či onu formu askeze nebo předvádějící prapodivné tělesné manipulace.

Nutno říci, že vertikální perspektiva cesty k ušlechtilosti, tedy od bohapustého a fyzicky primitivního k duchaplnému (a nefyzickému), je něco, co v euroamerické kultuře a dějinách jejího, zejména náboženského, myšlení známe velmi dobře. Ostatně, jak dlouho jsme na západě tabuizovali sexualitu, potlačovali pudové potřeby a snažili se před světem tutlat nelichotivé projevy těla? Sigmund Freud by mohl vyprávět, zrovna tak jako soudobý drogistický průmysl.

Zmatek se zde ale neodvíjí zdaleka jen od způsobu vidění pozorovatelů, ale i chování pozorovaných. Na jednu stranu se v souvislosti s tantrou můžeme setkat s oslavou chrámu těla, coby mikrokosmického ztvárnění univerza nadaného vědomím, na druhou stranu můžeme potkat tantrické askety, provozující různé podivnosti typu popíjení alkoholu z nádob vytvořených z lidské lebky. Inu, taková je celá Indie a její tradice.

Nejvýraznější rozdíly v přístupu k tělu najdeme v období, kdy se tantrický proud začal silněji vymezovat vůči bráhmanské adopci jógy (někdo radikálnější by možná použil slovo uzurpace), která započala v první polovině našeho letopočtu, v době vzniku Pataňdžaliho Jógasútry a v následujících stoletích kulminovala. Jde o poměrně spletitý a v mnoha bodech kontroverzní příběh s množstvím rozdílných interpretací toho, co se stalo, proč tomu tak bylo a jaké byly následky.

Pokud bychom si věc pro snazší pochopení chtěli hodně zjednodušit a zobecnit (což úplně načisto nejde), mohli bychom říci, že se tehdy k intelektuálněji zaměřené filosofii sánkhji přidala praktická metoda jógy. Ta zároveň absorbovala různé aspekty a postupy (později vnímané jako tantrické). Od anatomie energetického těla přes nauku o rituálu vedla dále své adepty k seberealizaci, skrz meditaci a kontemplaci. Objevila se zde idea boha (Íšvary), kterou sánkhja postrádala.

Hlavními (ne však jedinými) vykladači a nositeli této fúzní jógy, o které se obvykle hovoří jako o klasické, se stala bráhmanská vrstva, což bylo příslovečným trnem v oku tantrické optice. Proč?

BOŽSTVÍ V TĚLE

Tantrismus vyrostl na přesvědčení, že božství prostupuje veškerou realitou, je všude a vším. Jeho pohled je tedy spíš horizontální než vertikální, ve smyslu alchymistického: „jak nahoře, tak dole“. Už jen z tohoto důvodu je problematické to, aby existovalo nějaké výhradní právo na posvátné učení.

Tantra tak představovala svým způsobem i sociální rebelii. Mnoho nositelek učení bylo ženského pohlaví, ostatně jedním z pilířů tantry je úcta k různým aspektům tvořivé síly šakti! Ani společenské zařazení zde nebylo bráno jako určující kritérium přístupnosti k nauce, nefungovala zde exkluzivita daná zrozením.

Perspektiva tantrické jógy je pozitivní ve vztahu k tělu, právě skrze premisu, že vše stvořené, je božské. A božství je všeprostupné. Jak by mohlo lidské tělo najednou tento aspekt postrádat?!

„Ti, kteří nechají tělo sejít, jdou proti duchu a nemohou dosáhnout k pravdě. Naučil jsem se vychovávat tělo a vychoval jsem je, vyživil jsem duši. Myslel jsem, že tělo je odpad, a pak jsem spatřil, že uvnitř těla je svrchovaná realita. Dokonalé (vědomí) prostoupilo chrám těla. Já ho chránil a spravoval.“ (Tirumantiram 704–5)

Cílem však zůstává mókša, nikoliv bezbřehé požitkářství, na které si mnoho lidí tantru ve svém svojském pochopení redukovalo. Stalo se tak hlavně díky kontroverzním rituálům, postaveným na specifickém zpřístupnění toho, co bylo v klasické józe chápáno jako tabu, kterých se dost osobitě chopilo hnutí new age.

I tantra míří k seberealizaci a nezávislosti v duchu jógy. Pravda, místy volí provokativní cestu, jak se vypořádat se závislostí všech myslitelných podob, například tím, že boří koncepty čistoty a posvátnosti klasické jógy, v otěžích bráhmanského purismu.

„Jak by mohlo být možné pochopit smysl lidského života bez lidského těla? Ten, kterému se dostalo takového daru, měl by (skrze něj) pěstovat záslužné činy.“ (Kularnava Tantra, 18)

Dá se říci, že tělo je v tantře nosníkem pozemské zkušenosti, portálem mezi makro a mikro úrovní téhož, jejichž vzájemná oddělenost je jen domnělá. Tělo má svoji přirozenost, jejíž správné pochopení a využití může osvobozovat, anebo v opačném případě svazovat v utrpení.

„Pro omezeného jedince je toto tělo zdrojem nekonečného utrpení, jako pro moudrého zdrojem bezmezného potěšení.“ (Jógavášistha, 4.23, 18)

JÓGA A BHÓGA ANEB ZA HRANICE BODY BUILDINGU S MÁLOU V RUCE

Nu a tento poznatek nám v dnešní době přináší největší komplikace. Rozumíme tomu, že cesta k metafyzickému aspektu jógy, který je jejím původním cílem, nemusí vést přes bizarní umrtvování těla, po vzoru jógínských asketů. Anebo skrze kulturní upgrade, cestou potlačování jeho potřeb, mentální disociací. To je myslím velká úleva pro nás všechny!

Na druhou stranu si tak trochu umíme plést pojmy s dojmy a do široce rozpažené a shovívavé tantricko-jógové náruče schovat kdeco.

Jóga učí sebekultivaci – na úrovni tělesné, mentální i duchovní. Jejím cílem je celistvost, a to jak na osobní, tak i jí přesahující úrovni.

Osobně se domnívám, že jóga zůstává jógou, navzdory všem možným, a vlastně přirozeným proměnám v čase a prostoru, pokud zůstává zachována alespoň stopa původního významu a účelu. Hokej bez ledu ještě může být hokejem, ale pokud zmizí i hokejky, brusle a dva týmy, začíná věc být tak nějak diskutabilní.

Jóga jako cesta přináší výzvu k pochopení mnoha úrovní reality a rovinu tělesnou si jako bytosti vybavené masem, kostmi a pudy odmyslet prostě nemůžeme. Tělo (déha/šaríra) je dar, a ne nutně danajský!

Jóga vede skrze planinu sebezkušenosti, která se poutníka či náhodného procházejícího snaží zocelit v pochopení a nadhledu. Opačný přístup zastřešuje termín bhóga, který nalezneme třeba v Bhagavadgítě a který definuje výhradní připoutanost ke smyslovým lákadlům vnějšího světa, coby ultimátnímu cíli osobního směřování.

Tělo by nám v ideálním případě mohlo být zdrojem učení a pochopení. Je v pořádku jej šlechtit a mít z jeho kultivace radost.

„A jako nádoba z nepálené hlíny, tak i tělo podléhá zkáze. A tak má být zpevněno ohněm jógy a očištěno. Čištění, síla, stálost, klid, světlo, uskutečnění a nevztahovačnost tvoří sedmero prostředků tělesného zdokonalení. Je zde šest technik očisty, ásana přináší tělu sílu, mudry stálost a pratjahára klid.“ (Ghéranda samhita, I 8–10)

Možná bychom ale neměli úplně zapomenout na to, že „yoga body“, znamená v původním kontextu něco docela jiného než dobře stavěného kostlivce, symetricky obaleného vyrýsovanou muskulaturou. Stejně jako to, že „body-mind wellness”“ v kontextu jógy znamená spíše to, že tělo nepodléhá diktatuře ego komplexu, ale cílem je zde spíš přátelský a vzájemně tolerantní vztah.

PER ASPERA AD ASTRA: PŘES PŘEKÁŽKY KE HVĚZDÁM

Déha/šaríra (tělo) je zkrátka velmi inteligentní vůz na cestu životem. Je dobré o něj s respektem pečovat a učit se jeho co možná nejlepší a vědomé správě i užívání. Však na něj tantrou vyživená hatha jóga skutečně nazírá jako na mikrokosmos, postavený na předivu božské esence!

Mnoho jógových technik má proto v původním významu i rituální aspekt, kdy skrze pozornost vstupujeme do vnitřního templu, abychom zde vzdali hold tomu posvátnému uvnitř.

Je naprosto v pořádku cvičit jógové ásany a provozovat očistné krije, aby se nám v tomto chrámu pobývalo co nejlépe a abychom z něho, či lépe skrze něj, dohlédli ke hvězdám.

Nebojme se vlastní tělesnosti, ctěme ji a učme se tělo číst. Třeba skrze něj opravdu nalezneme záchvěv něčeho, co nás svým významem protíná i přesahuje. Podobně, jako když matka malého Krišny, Jašódá, spatřila v jeho otevřených dětských ústech, širý vesmír (Bhágavata Purána 32–45).

 


Jóga Dnes Konference
Energy Studio jd
JógaMarket