V předchozích dílech jsme se utvrdili v tom, že se sanskrtem to není vždy úplně jednoduché a že se nedá jen tak věřit všemu, co se v souvislosti s tímto tajemným jazykem píše. Výběr z velkého množství informací může být výhodou i nevýhodou, a proto jsme se rozhodli nabídnout vám tento seriál a vnést trošku světla do vícero zažitých nesprávností, se kterými se v jógovém prostředí setkáváme.

Neplaš moje koně vrané

Pojďme si konečně říct, jak je to vlastně se slovem jóga. Je odvozeno ze slovesného kořene judž-, který má několik významů. Prvotním významem je zapřáhnout (koně do vozu), dále spojit, sjednotit nebo koncentrovat mysl (za účelem získat sjednocení s univerzálním vědomím). Jóga tedy znamená: 1. zapřáhnutí, 2. spojení, sjednocení nebo 3. koncentrace mysli. Zajímavostí je, že v sanskrtu je jóga v mužském rodě… takže vlastně ten jóg. Žádný kořen jug-, jak se často uvádí. Při takovém tvrzení i klidným zapřaženým koním vstává hříva. Možná je za tento zmatek zodpovědné slůvko juga, na které jste už určitě natrefili. Juga je věk světa, určité časové období, a pochází ze stejného slovesného kořene jako jóga. A aby to pořád nebylo jen slovesný kořen sem, slovesný kořen tam, přesuneme se teď k jednomu mimořádně oblíbenému bůžkovi. Jugy existují čtyři a ve druhé juze v pořadí (trétajuga) se bohu Šivovi a jeho choti Párvatí narodil Ganéša.

Ganéša, či Ganéš?

Malý zavalitý bůh se sloní hlavou, velký příznivec cukroví. Známý jako odstraňovatel překážek, Ganéša je jedním z nejoblíbenějších hinduistických bohů. A jak tedy zní správný tvar jeho jména? Písmo dévanágarí, které jsme si zmínili v 1. díle seriálu, je slabičné. To znamená, že v každé souhlásce je obsažena i krátká samohláska. Hindština, která je novoindickým jazykem, však častokrát koncovou souhlásku čte jen jako samotnou souhlásku. Takže Ganéš. Uveďme si ještě jeden příklad, který drží v jógovém názvosloví prvenství za nejvyšší míru používání. Ve druhém díle našeho seriálu jsme si rozebrali namasté, podívejme se nyní na zoubek (i když po odstavci o Ganéšovi mám chuť napsat kel) slovu namaskár. V sanskrtu by to bylo ve tvaru namaskára, v hindštině namaskár. My, pocházející ze sanskrtských končin, se rádi držíme „klasiky“, a proto upřednostňujeme „a“ na konci. Každopádně, pohybujíce se v celoindickém areálu, můžeme si vybrat a chybu neuděláme.

A co to je vlastně „kára“?

Připomeňme si, že slovo namas znamená poklona nebo úcta. Kára (vzhledem ke stáří sanskrtu to nejnovější model asi nebude) je odvozena ze slovesného kořene kr-, dělat. Doslovný překlad je tedy „dělání poklony“. Pokud jste náhodou někdy někde zaslechli „namaškár“ a přemýšleli jste, jaká že to maškaráda, tak vězte, že v Indii lze narazit i na takovou výslovnost. Konečně, v Indii je možné všechno.

Hlavně to prodýchat (a nespadnout do jámy)

Ano, opravdu všechno. Ale vše se dá zvládnout a prodýchat… nejlépe pomocí pránájámy. S nějakým typem pránájámy se většinou setkáme i na lekci jógy. Rozumíme však tomuto pojmu správně? Díky délkám vidíme, že pránájáma nemá nic společného se slovem jama, prvním stupněm z osmi stupňů jógy podle Pataňdžaliho. Někdy se totiž mylně uvádí, že prána plus jama. V žádném případě. Kompozitum se skládá ze slov prána a ájáma. Prána je životní dech, ájáma má několik významů, nejlépe by se sem hodil ten znamenající ovládnutí. Ovládnutí dechu. Jama znamená pravidlo nebo povinnost, a ačkoli „dechové pravidlo“ nezní špatně, musela by to být pránajama, a to není. Jasné jako facka, že?

• autorka: Helena Hadvigová
• IF: @bbhellena11
• foto: Shutterstock.com