Psyché&Duše 14. 03. 2020 PDF Tisk

Rozpusťme spěch a rozviňme klid

Spěch je jedním z nejhorších nepřátel a zároveň nejvěrnějších společníků člověka dnešní doby. Zaměřováním se na „to, co bude“, ale ztrácíme kouzlo „toho, co bylo“, i „toho, co je“. Dochází nám, že takové jednání nelze vzít zpět?

Rozpusťme spěch a rozviňme klid

Roztěkaná mysl, neschopnost koncentrovat pozornost jedním směrem a spěch jdou většinou ruku v ruce. Protože spěch není ničím vnějším – naopak vychází zevnitř, kde plodí disharmonii a vnitřní neklid. Takové to nepříjemné lechtající puzení vycházející z pupíku do středu hrudníku a vybuchující v činnost a jednání – jelikož „není čas ztrácet čas“. Nicnedělání považujeme za prohřešek – když jen tak ležíme na dece s pohledem obráceným k nebesům a obdivujeme velikost toho, co nás přesahuje, aniž bychom doopravdy věděli, o co se jedná, máme pocit, že zahálíme, a trápí nás černé svědomí. Takže z nebeské velikosti se vracíme do malosti vlastního nitra unášeného řekou věčně proudících myšlenek, které nesnesou odklad, pozdržení a už vůbec ne zastavení. Přitom zastavení je to jediné, co dokáže opravdu pomoci. Už chápete, proč se říká, že v józe jde o „zastavení věčných změn a pohybů mysli“?

Pohyb jako plynutí

Život je pohyb. A pohyb je život. Pohyb nelze zastavit, život ano. Ten ale ustává, když ustane pohyb. Fyzických i vnitřních pochodů. Je ale ohromný rozdíl mezi klidným plynutím, které představuje jóga, a zběsilým pelášením, které prezentuje současný životní styl. Stihnout toho co nejvíce, ideálně být na několika místech zároveň, procestovat celý svět, ochutnat všechna zajímavá jídla, sbírat zážitky, překonávat vlastní limity a to všechno pořád dokola, protože život je moc krátký na to, aby se proseděl nebo proležel. Cestování je určitě zajímavé, stejně jako sdílení zážitků s blízkými. Onomu spěchu, který nám nedovolí vychutnat si jednu cestu, protože na ní už přemýšlíme, kam podnikneme tu další, ale neutečeme, ani kdybychom se vydali až na konec světa. Neutečeme mu, protože není venku – není v moři, na Mount Everestu, v Číně ani na Havaji. Je uvnitř. Dokud se tedy nenaučíme vyznat se sami v sobě, uklidnit se a zastavit věčné proudění myšlenek, budeme vždycky spěchat, což nám v konečném důsledku bude zabraňovat v nastolení hluboké vnitřní spokojenosti nezávislé na čemkoliv vnějším. Té, které také říkáváme štěstí.

Štěstí a klid ze sebe vycházejí

Představte si řeku, která klidně plyne. Na její hladině nelze zaznamenat téměř žádný pohyb – až když přistoupíte blíže, zjistíte, že voda plyne dál. Klidně, nenuceně, přirozeně. Ačkoliv se zdá, že stojí a že se v ní nic neděje, opak je pravdou. To ale zjistíte, až když si dáte tu práci, přiblížíte se k ní a zastavíte se, abyste to poznali. A teď si vzpomeňte na rozbouřenou řeku, která divoce skáče přes kameny a vysokou rychlostí se nezadržitelně žene vpřed. Ta neplyne, ta utíká. Divoce spěchá, aby dotekla tam, kam dotéci má. Ona tam stejně doteče. Podobně jako první, klidná plynoucí řeka. Stejně jako my dojdeme konce své životní cesty tak jako tak. Proč si ji ale zbytečně zkracovat spěchem, který plodí jen vnitřní sevřenost, úzkost, tíseň a stres?

Umění zastavit se, i když vše kolem běží

Jak se zbavit nutkavé tendence spěchání? Na počátku musí stát vědomé vnitřní rozhodnutí. Řekněte si klidně nahlas: Já už spěchat nechci. Potom zavřete oči, uvolněte se a sledujte dech. Uvolnění, které nastane, je svobodné, hladivé a uklidňující. Pátrejte, odkud vychází zdroj onoho klidu, a přijměte toto pátrání i tento zdroj za vlastní. Uchylte se sem vždy, když cítíte, že potřeba spěchat zase začíná svírat vaše útroby. Co nejdříve to bude možné, v takovém případě zastavte, řekněte si, že spěchat nechcete, zavřete oči, uvolněte se a zaměřte pozornost na dech. Vnímejte rozpoložení, které se rozlévá vaším nitrem a vlévá úsměv na váš obličej, nastolte jej v sobě a pracujte na tom, aby neodcházelo. Tuto drobnou praxi můžete praktikovat vždy, když budete mít pocit, že se vás snaží ovládnout spěch. A potom si jednoho dne uvědomíte, že už nemáte potřebu spěchat. Neupínejte se však k tomuto cíli. Jako cíl berte celou praxi – celou cestu.

 

  • autor: Kateřina Hájková
  • foto: Shutterstock.com

Objednat předplatné