Na škále mezi stereotypem a rituálem je také zvyk a rutina. Můžeme si zvyknout provádět určité rituály, zvyk nám pomáhá se některým činnostem věnovat opakovaně, pravidelně a cíleně. Rutina je pak určitým sledem zvyků, které utvářejí naše běžné fungování, ale mohou se snadno změnit ve stereotypy. Obojí se může týkat dobrých a špatných návyků, upřednostňujeme pochopitelně ty prospěšné. 

Přírodní národy a starší tradice znají dvojí tok času – posvátný a profánní. Jedno neexistuje bez druhého, vykročení z běžného toku neexistuje právě bez běžného toku času. Věnujeme se ranní hygieně, pracujeme, vodíme děti do školy apod. Věnovat plnou pozornost každé činnosti v každé chvíli není možné a není to ani zdravé. Nejspíše si to uvědomíme při řízení auta, bez určité schopnosti reagovat automaticky by ani nebylo možné. 

Na ose mezi rituálem a stereotypem v józe (provádění jógových sestav) nesvědčí ani jeden z extrémů. Lidé, kteří lekci jógy vnímají jako rituál, ji mají tendenci přeceňovat, očekávat příliš od sebe i lektora. Mohou se upnout buďto na konkrétního lektora a vnímat jej nereálně, nebo třeba přeceňují fakt, že se se cvičení jógy věnují, nemají příliš pochopení pro jiný názor. Stereotyp v józe naopak odebírá sestavám a pozicím jejich smysl. Pokud nevnímáme své tělo na lekci, stejně na ní nejsme. Navíc stereotypy vedou často k nesprávnému provádění, proto se řada lektorů zaměřuje právě na bourání stereotypů a opakované návraty k jednoduchým počátkům praxe. Odpovědí naznačeného rébusu je rovnováha. Někde mezi rituálem a stereotypem se nachází člověk a má svobodu volby v každé chvíli. Cvičení jógy je dobrým zvykem a nedílnou součástí rutiny. Z rituálu čerpá výjimečnost a ze stereotypu opakované návraty. Poutníci mimo čas se proto nebojí počátku ani konců, nelpí na rituálech a nejsou stereotypem omezeni. Proto je jóga stále stejná a přesto pokaždé jiná, stará přes dva tisíce let a každý den znovu zrozená. 

• autor: Michaela Dombrovská
• www.protoze.cz
• zdroj fotky: Samphotostock.cz