Třetí neděli v říjnu se mění čas. Ráno můžeme spát déle, protože se „přidává“ jedna hodina. Alespoň tak jsem to vnímala jako malá a na zimní čas neboli „čas podle Pána Boha“, jak říkával tatínek, jsem se vždycky moc těšila: budu přeci moct spát o hodinu déle. Jenže večer se zase o hodinu dříve stmívá. Léto je definitivně pryč a ke slovu se začíná dostávat podzim s typickou sychravostí, větrem, deštěm, mlhou a chladem. Jako předzvěst blížící se zimy.

Keltové Nový rok slavili na konci října
Pro staré Kelty znamenala poslední říjnová noc významnou událost. Slavili svůj Nový rok, loučili se se světlejší a teplejší polovinou roku a vítali tu temnější, chmurnější a chladnější. Ze svátku Samhain pochází jak naše české Dušičky, tak i anglosaský Halloween, který se slaví 30. října jako předvečer Všech svatých. Typické jsou dýně, které se vydlabávají, vkládají se do nich svíčky a celé dílo se potom pokládá na zápraží jako lucerna, která má ochraňovat obydlí před zlými mocnostmi a také posvítit na cestu duším zemřelých, aby nezabloudily a trefily zpět.

Silná moc ohně
Právě v tomto prvku je znát silná inspirace Samhainem, kdy Keltové před svými domy zapalovali ohně ze stejného důvodu, proč později Irové a ještě později i Američané (svátek tam přivezli irští přistěhovalci) pokládali o Halloweenu na zápraží dýňové lucerničky (původně se podobným způsobem vydlabávaly řepy, kterých byl všude dostatek). Keltové věřili, že poslední říjnová noc představuje významný předěl: mezi životem a smrtí, světlem a tmou, teplem a chladem, hojností a pustotou. Podle jejich víry se v tento čas smývaly hranice mezi světem mrtvých a živých a duše zemřelých se vracely, aby mohly své pozůstalé pozdravit.

Říjen patřil veselicím
Skrze oheň se na drahé zesnulé vzpomínalo i v našich končinách, kdy říjen patřil bujarým slavnostem oslavujícím konec sklizně. Na tradiční obědy se místo pozvánek posílaly speciální koláče, kterým se trefně říkalo „zváče“. U stolu se potom scházeli příbuzní i přátelé zdaleka. Podávaly se pečené husy nebo kachny, jedly se další pokrmy připravené z nedávno sklizených plodů. Na znamení veselic se hospody zdobily věnci, kostely prapory s křížem a návsi májkou.

Po oslavách přišlo zklidnění a vzpomínání u svíčky
Večer se tancovalo na muziku a takové veselí se často protáhlo na celý týden. Tradice posvícení a vinobraní se nejvíce dochovala na jižní Moravě, kam se můžete v podzimním čase vypravit a zažít atmosféru skutečných dobových hodů: navštívit můžete Zaječí, Dolní Dunajovice, Mikulčice či Velké Bílovice. Po veselicích následovalo zklidnění a ztišení, vesničané navštěvovali hřbitovy a posléze trávili v hospodě čas při svitu svíček, kdy vzpomínali na ty, kteří je opustili.

• autor: Kateřina Hájková
• foto: Shutterstock.com