Relaxace 23. 10. 2020 PDF Tisk

Relaxujte!

Čas, který máme jen sami pro sebe, čas vhodný na relaxaci nejen našeho těla, ale také mysli. Je to čas odpočinku, nových zážitků, které nás odvedou od všedních starostí a restartují nás, abychom nabrali nové síly a my byli schopni plnit dál své povinnosti, dál žít své všední dny….

Relaxujte!

Relaxace – pochází z latinského slova „Relaxare“, re – znovu, luxus – volný a jde o záměrné uvolňování jak v oblasti psychické, tak i fyzické. Dochází tedy k odstraňování svalového i duševního napětí. Organismu umožňuje regeneraci a zotavení, fyziologicky je charakterizovaná snížením množství impulsů, které přicházejí do mozku ze svalů, smyslových orgánů... a tím se vytvářejí podmínky pro regeneraci. Zlepšuje koncentraci, pozornost, je podmínkou efektivního protahování svalů. Pro účinnou relaxaci je nutné zastavit „tok myšlenek“ – je to snaha dostat se do stavu, kdy smyslové orgány přijímají signály (vjemy), ale nedochází k jejich vyhodnocení – nastává vnitřní klid. Během relaxace se nacházíme na protipólu stresu a napětí.

Relaxace a dech jsou jako dvě spojené nádoby
Relaxace bez klidného dýchání není tou správnou relaxací. Existují relaxační techniky, které pracují pouze s dechem, ale i u všech ostatních je klidný, relaxovaný dech důležitý. Při stresu či bolesti se váš dech mění, zrychluje se a zkracuje, a právě vědomé dýchání nám pomůže stres či pociťovanou bolest zmírnit.

Klidné, relaxované dýchání se děje především do dolní části plic. Bránice a dolní žebra se volně pohybují. Břišní svaly jsou při nádechu uvolněné a umožňují pohyb bránice směrem dolů. Výdech bývá delší než nádech, je pomalý a plynulý. Dechová frekvence je nižší, čímž se dýchání stává efektivnějším a potřeba kyslíku se zmenšuje.

Nic vás nesmí rušit
Během relaxace bychom měli vyloučit všechny smyslové vjemy – hluk, chlad, nepříjemný pach. Nesmí vás rušit nic, co by rozptylovalo vaši pozornost a nedovolilo by vám se plně soustředit jen na sebe. Pokud je místnost chladnější, přikryjeme se dekou, zaujmeme vhodnou polohu na příjemné, pevné podložce. Z mysli vyloučíme problémy, starosti vyvolávající pocity napětí a soustředíme svou pozornost na klidné plynutí dechu a hlas lektora. Celá atmosféra může být podmalována i příjemnou, nevtíravou relaxační hudbou.

Relaxační techniky
Základní jógová relaxační poloha – šavásana

Uložte se na tvrdší podložku, nohy dejte mírně od sebe, ruce podél těla s dlaněmi otočenými vzhůru. Prociťte místa, kterými se dotýkáte podložky. Nehýbejte se, vaše tělo je bezvládné. Cítíte tíhu svého těla na podložku i podložky na vás. Pravidelně dýcháte – s každým nádechem do vás proudí životodárná energie a s každým výdechem se stáváte stále více a více uvolněnějšími. Nadechujte se a vydechujte stále pouze nosem. Obraťte svou pozornost na chodidla – lýtka – stehna – hýždě… postupujte dále směrem k temenu hlavy (…bříško – bedra – svaly podél páteře – mezi lopatkami – svaly na obličeji…), zkontrolujte, že celé vaše tělo je uvolněné. Pokud někde ucítíte napětí, soustřeďte tam svůj dech a uvolněte se. Relaxaci zakončete hlubokým nádechem a výrazným protáhnutím.

Představivost, imaginace
Tato technika využívá naší představivosti, která nabízí široké spektrum možností, jak do relaxovaného stavu dospět. Uvolníme tělo, zavřeme oči a ve své představě můžeme navštívit jakéhokoli místo (reálné či vysněné krajiny) a co nejživěji si představit, co nás obklopuje, vnímat zvuky, barvy a vůně. Takovou typickou představou je procházka krajinou, ke které máte nějaký citový vztah. Touto krajinou se můžeme procházet, vnímat teplo slunečního svitu, poslouchat zurčení potoka, zpěv ptáků, můžeme přivonět ke své oblíbené květině... Čím živěji si dokážeme představit každý jednotlivý detail a čím více smyslů zapojíme, tím bude tato relaxace účinnější.

Meditace 
Meditace patří již mezi náročnější techniky. Je určena pro ty, kdo zvládají bez problémů uvolnit nejen své tělo, ale i svou mysl. Cílem je co možná největší rozvolnění myšlenek, pohroužení do vlastního nitra. Dosáhnout takového stavu můžeme soustředěním pozornosti na svůj dech nebo na nějaký monotónní tón (např. vydáváme slabiku ÓM). Snažíme se na nic jiného nemyslet, a když už nějaká ta myšlenka přijde, nezaobíráme se jí, jen ji pozorujeme jako nezávislý pozorovatel. Myšlenka přichází, a pokud jí nebudeme věnovat pozornost, zase odplouvá. Přeměna z běžného vědomí do meditačního stavu je obdobná přechodu mezi bdělostí a spánkem. Nemůžete tento „proces“ řídit vlastní vůlí. Meditaci, stejně jako spánek, si nedokážeme uvědomit, když ji přímo zažíváme, ale obvykle tento stav rozpoznáme až poté, co jsme ho opustili. Prožitá meditace se pro mnoho lidí stává začátkem jejich duševní cesty.

Objednat předplatné