Smysly lžou
Naše smysly nás klamou, ale je to jediný způsob, jak zůstat ve spojení s okolním děním, i když je to fikce. Naše oči, uši či hmat jsou prostředníkem mezi světem okolo nás a mozkem, kterému dodávají elektrické impulsy. A mozek trvale uzavřený v lebce, řídící centrum, které nikdy nebylo tam „venku“, nám promítá film, jenž považujeme za skutečný. Ale už buddhisté tušili, že takový obraz má k objektivní realitě daleko.

Můžete-li to spatřit, můžete-li se toho dotknout, můžete-li to ochutnat, můžete-li k tomu přičichnout, je-li to pevné, můžete-li o tom uvažovat, můžete-li to popsat, můžete-li si to představit, pak to není skutečné.
Buddha

Svým smyslům nemůžeme věřit. Například nám říkají, že jsme od sebe odděleni vzdáleností, časem nebo prostorem. To je iluze. Naše pevná těla nejsou ve skutečnosti pevná, ale jsou řekou proudící energie a informací. Ostatně energie a informace jsou základním stavebním kamenem všeho z pohledu kvantové fyziky. A názor, že látka je pevná, patří do hluboké a mylné historie. Atomy rozhodně nejsou pevnými kuličkami na cvrnkání, ale hierarchie energií. Lidské tělo se stále proměňuje. Vzduch, který vydechujeme, obsahuje atomy mající původ v našem těle a ty zase nadechuje někdo jiný. Každý náš atom patří ostatním a opačně. A za necelý rok se obmění 98 % atomů v těle a jsou nahrazeny atomy z globálního prostředí. Celý svět je energeticky provázaný a nic neexistuje odděleně, jak by se našim smyslům a raciu mohlo zdát.

Bytí je jedinou realitou
Realitu můžeme kromě smyslů vnímat i mentálním zrakem. Kdo chce pochopit kvantovou teorii, musí rozumět matematickým a fyzikálním principům. Třetí cesta pochopení skutečnosti je pomocí vědomí neboli ducha.

Snadno uvěřit lži,
díváme-li se očima,
místo abychom hleděli zrakem,
jež se zrodil za noci,
aby za noci zanikl,
když duše spala
v paprscích světla.

William Blake

Buddhismus říká, že naše tělo je pouhým místem, které naše vzpomínky a sny nazývají domovem. Naše tělo vnímáme jako realitu, ale je to jen subjektivní obraz a představa o nás samých. Jediné, co je skutečné a neměnné v čase a prostoru, je naše duše. Místo, odkud pocházíme a kam se vracíme. A vstup k našemu duchu je celkem snadný. Stačí se v klidu posadit někam do ústraní. Pomalu nadechovat a vydechovat, až se člověk dostane do klidu. Nebo jen pozorovat třpytící se hladinu, vnímat šumění lesa. V momentě, kdy ohňostroj myšlenek v naší hlavě utichne, hluk, který vytrvale překrývá, že je ještě něco pod ním. Ve stavu klidné uvolněnosti a přítomnosti se setkáváme s naší duší, s naším pravým Já. Není nutné být ezotericky naladěný, studovat tisíce knih, ten pocit blaha a příjemna při zklidnění je znamením kontaktu s naší duší. Je to prosté bytí, ve kterém občas vyvstanou myšlenky nebo emoce, ale ty vznikají a zase zanikají, bytí zůstává. Je vždy přítomné, jen často zaházené a překryté myšlenkovými řetězci. Jedinou skutečností je tedy bytí v klidné přítomnosti, kdy dáme prostor duchu. Ten tu vždy byl, je a bude, nezávisle na naší vůli a okolnostech.

• autor: Apolena Tůmová
• www.yogapoint.cz
• foto: Shutterstock.com