Uvolněte se, prosím. Název pořadu České televize, který až do roku 2010 moderoval známý svéráz Jan Kraus. Ten svými všetečnými a trefně mířenými dotazy pozvané hosty většinou znejistil, a často více než mírně. Proto zřejmě více než výmluvný název Uvolněte se, prosím. Hostům se to ale v mnoha případech evidentně nedařilo. Proč? Odpověď je nasnadě. Každý z nás ji v sobě může nalézt. Chce to vědomé rozhodnutí pracovat sám se sebou, vytrvalost a čas. Cestu najdeme v józe.

Ticho a klid

Najděte tiché a klidné místo. Takové, kde se budete cítit dobře a bezpečně. Jako v matčině lůně. Praxi zahajte v sedu se založenýma nohama. Pokud jsou kolena výše než kyčle, podložte hýždě polštářkem, ručníkem, dekou nebo složeným kusem oblečení, aby se s nimi dostala do jedné roviny. Zavřete oči a uvolněte se. Dýchejte zhluboka, ale volně. Nechte dech plynout a pozorujte jej. Plyne volně? Jako řeka? Nebo si všímáte kamenů, přes které přeskakuje a láme se o ně? Jako voda v řece? Daří se vám se uvolnit? S každým výdechem poslat pryč vše, co vás tíží? Svírá? Možná dusí? Daří se to? Ne? Proč? Pátrejte. Pozorujte. Sledujte. Dech vás dovede k odpovědi.

Jako v matčině lůně

Jakmile se v poloze přestanete cítit komfortně, založte nohy na opačnou stranu. Hledejte pohodlí, klid, harmonii, polohu. Všímejte si, jak se poloha, kterou zaujímáte, odráží na vašem vnitřním rozpoložení. Cítíte se v ní dobře? Je polohou, nebo pozicí? Je domovem, ve kterém se cítíte přirozeně, svobodně a nenuceně? Nebo kanceláří, kde jste zavření a v domnění, že zde musíte z jakéhokoliv důvodu setrvat, zde zůstáváte přesto, že je vám to tak moc proti srsti? Že z toho máte až husí kůži? Cítíte se tak v pozici? Odejděte z ní. Zaujměte polohu. Polohu dítěte. Na začátku jsme řekli, ať najdete místo, kde se budete cítit bezpečně. Jako v matčině lůně. Takže se staňte malým dítětem. Hoďte všechno za hlavu. Sedněte si na paty, spusťte trup dolů a položte čelo na zem. Pokud nedosáhnete, podložte jej polštářkem. Pokud máte potíže s koleny a chcete zmírnit úhel uhnutí mezi nimi, vložte mezi lýtka a zadní stranu stehen polštářek, složenou deku nebo ručník.

Proud dechu dovnitř a ven

V poloze dítěte dýchejte do břicha. Vnímejte proud dechu dovnitř a ven. Dovnitř, do těla s nádechem. Ven, z těla, s výdechem. Vnímejte, jak se s každým nádechem břicho nafukuje, rozpíná. Rozpínavý dechový pohyb. A s výdechem, jak se smršťuje. Smršťující se dechový pohyb. Sledujte, jak se s proudem dechu dovnitř břicho rozpíná, a jak se s proudem dechu ven smršťuje. Nechte dech volně proudit. Nevkládejte sílu, úsilí. Jen pozorujte. A vnímejte, jak se při tom cítíte. Nic jiného teď není. Jen vy a váš dech. Proud dechu dovnitř a ven. Rozpínavý a smršťující se dechový pohyb. Rozpínání s nádechem, smršťování se s výdechem. Pořád dokola. Stejně. Monotónně. Klidně. Pohodlně. Cítíte se dobře? Daří se vám se uvolnit? Na začátku jsme neřekli, abyste se v poloze uvolnili. Možná se tak ale cítíte. Přirozeně, nenuceně. Proč? Pustili jste to, co vás svazuje. Zaměřili jste pozornost na dech. Otevřeli cestu k sobě samému. Cestu k vlastní podstatě. Holé a nepřikrášlené. Hledáte cestu k sobě domů. Což je samo o sobě uvolňující.

Blaženost v sobě samém

S nádechem se pomalu, obratel po obratli, kulatě, líně a opatrně, přesuňte do sedu na patách. Položte se na záda, pokrčte nohy a položte je vedle sebe na chodidla, co nejblíže hýždím. S nádechem nechte padat kolena od sebe a dolů, až se chodidla dole spojí. Dlaně položte na podbřišek a dýchejte do břicha. Proud dechu dovnitř a ven. Rozpínavý a smršťující se dechový pohyb. S nádechem se břicho zvedá a spolu s ním dlaně, které na něm máte položené. S výdechem klesá. S ním i dlaně. Jak jednoduché, samozřejmé, známé a jasné.

Dech odhaluje kouzlo každodennosti

Dech nám pomáhá vyznat se v nás samých. Pomáhá zklidnit se a zaměřit se na to, co je skutečně důležité. Buďme si ho vědomi v každodenních situacích, stejně, jako si jej uvědomujeme při praxi. Setrvejte s dechem v poloze blaženosti. Potom pomalu natáhněte nohy a ruce pošlete za hlavu. S nádechem se vytáhněte do dálky za rukama a nohama, napněte všechny svaly na těle, s výdechem povolte. Zopakujte. Vnímejte uvolnění, které se rozlévá po celém těle. Fyzickém i vnitřním. Přijměte toto rozpoložení za své. Staňte se jím. Klidem, mírem, pohodou. Dýchejte. A žijte. V poloze šavásany v sobě nechte doznít pocity z praxe. Staňte se tou praxí. Buďte praxí. Žijte v praxi.

• autor: Kateřina Lukášová
• foto: Shutterstock.com