úterý 8. 10. 2024
Jóga je jakýmsi zrcadlem, které sami sobě nastavujeme každý den. Vnitřní jógová praxe nás nutí stanout tváří v tvář stránkám naší osobnosti, na které nejsme pyšní a o kterých mnohdy ani nechceme vědět. Nebudeme-li pěstovat pohled svědka, nebudeme schopni poodstoupit a podívat se na svůj život z ptačí perspektivy.
Leden. Vždy bývá prvním měsícem nového roku a jako takový s sebou nese lehkost i tíhu novoročních předsevzetí.
Tíha a lehkost novoročních předsevzetí
Lehkost proto, že vše, co se nám na nás samých nelíbí, zformulujeme do vlastností opačných a ty si pak přikážeme po zbytek roku pěstovat a dodržovat. Nebo zkrátka vše, s čím jsme nespokojení, sbalíme do jednoho velikého chumlu, obvážeme stužkou z nesplněných tužeb a přání a vložíme do tašky ušité z odhodlání.
Tíhu proto, že postupem času rok za rokem zjišťujeme, že se nám nedaří předsevzetí dodržovat. Ono vědomí nás tíží a stahuje dolů. Může se projevovat jako setrvalý pocit tlaku či nepohodlí na hrudi, nebo kdekoliv jinde. Cítíme se tak smutně, vyčerpaně, beznadějně, a vlastně ani nevíme proč.
Také se někdy ptáte sami sebe, proč je vám tak nějak zvláštně, když vlastně všechno kolem vás (práce, vztahy, rodina, přítomnost) stojí na svém místě a přesně tak, jak stát má?
Právě onen pocit nepohodlí, tíhy, tlaku, který nás drží při zemi a brání nám v rozletu, bývá často vedlejším jevem předsevzetí, která jsme si zadali, ale neučinili. A vůbec přitom nezáleží na tom, čeho se ona předsevzetí týkala. Záleží na tom, že jsme do nich vložili své naděje a sny a věřili jsme, že nás dovedou k našemu lepšímu, ba možná nejlepšímu já. Že zrovna v tomto roce se nám podaří vybudovat nejlepší verze nás samých. Ale ouha. Ono se to zase nepovedlo. A tak tvoříme nová předsevzetí. A pocit těžkosti s sebou rok co rok neseme znovu a znovu.
Sisyfos a jeho balvan
Vzpomeňme v této souvislosti na bájného antického krále Sisyfa, z jehož poselství přetrvává známý pojem sisyfovská práce. Stejně jako Sisyfos valí pořád dokola do kopce balvan, který mu těsně před vrcholem vyklouzne a skutálí se zase dolů, valíme s sebou rok co rok balvan tvořený našimi předsevzetími. Aby potom těsně po začátku nového roku opět vyklouzl, svalil se dolů a my ho mohli dalších 350 dní táhnout zase nahoru. 350 dní, protože prvních 15 dní nového roku vždy ještě věříme, že předsevzetí dodržet dokážeme.
Nestranný svědek
Onoho vnitřního stažení, jež způsobuje vědomí poklesku, se můžeme zbavit. Odpovědí a pomocnou rukou zároveň se může stát poctivě vykonávaná jógová praxe. Ta nejvnitřnější jógová praxe nás učí pěstovat si nestranný pohled, který je nad vším a který pouze pozoruje, ale nehodnotí. Konečným výsledkem onoho snažení není pozorovatel, který musí držet pozornost, ale svědek, který okolní dění sleduje zpovzdálí. Takový postoj přináší pocit vnitřního klidu a harmonie. Zároveň však s sebou nese i jisté riziko – poodstoupit od vlastního života a podívat se na něj jako na běžící film sice dává možnost všimnout si toho, co je na nás špatného, a pracovat s tím, zároveň však přináší i nebezpečí toho, že nás to všechno strhne.
Jóga jako zrcadlo
Jóga je jakýmsi zrcadlem, které sami sobě nastavujeme každý den. Vnitřní jógová praxe nás nutí stanout tváří v tvář stránkám naší osobnosti, na které nejsme pyšní a o kterých mnohdy ani nechceme vědět. Nebudeme-li pěstovat pohled svědka, nebudeme schopni poodstoupit a podívat se na svůj život z ptačí perspektivy. Ale nebudeme-li se starat o to, aby tento pohled byl nestranný, objektivní a nehodnoticí, můžeme se z toho všeho, řečeno s nadsázkou, zbláznit. Protože ve chvíli, kdy je naše představa o nás samých konfrontována s tím, jací skutečně jsme, musíme prokázat mimořádnou vnitřní sílu k tomu, abychom se tak přijali, srovnali a začali s tím pracovat.
Nepřiznaná prohra přináší vnitřní rozpor
Což je přesně případ novoročních předsevzetí. Máme velká očekávání, věříme si, že je dokážeme splnit, a proto je formulujeme do předsevzetí a snažíme se je dodržovat. Onen fakt, že se to nedaří, vnímáme jako prohru, kterou si však nechceme připustit a možná sami sebe ve skrytu duše přemlouváme, že se nám nedaří tak špatně, jak si myslíme. A právě onen vnitřní rozpor, tedy nepřijetí situace takové, jaká je, bývá často příčinou vnitřní nespokojenosti spojené s oním pocitem tlaku a tíhy, který si s sebou vlečeme jako sisyfovský kámen.
Ahimsá – neubližujme si
Vzpomeňme na ahimsá. Jednu z pěti jam. Praktikujme vůči sobě nenásilí a neubližujme si vědomě ani nevědomě. Hledejme neutrální jógovou praxi, která nám pomůže dostat se až do hlubin našeho vlastního já a která nás postupně připraví na to, co tam můžeme nalézt. A až to nalezneme, přijmeme to tak, jak to je. Přijměme to a potom to pusťme. Nelinčujme se za to, co jsme neudělali, udělali, co jsme udělali jinak, než jsme udělat měli. Uvědomme si, že takoví zkrátka jsme. Nezáleží na tom, co bylo, záleží na tom, co je a co bude. A pokud nepřijmeme minulost a nezbavíme se pout, kterými nás svazuje, nezbavíme se ani tíhy, která nás tlačí na hrudi nebo kdekoliv jindy tehdy, když si vzpomeneme, že jsme pochybili.
Hledejme jógovou praxi, která pro nás bude neutrální
Onou neutrální jógovou praxí se může stát téměř jakákoliv, při níž se budeme cítit bezpečně. Nepoutejme se k pocitu příjemnosti. Hledejme vědomí teplého a stabilního domova. Hledejme vnitřní příbytek. Zaujměme oblíbenou ásanu a sledujme dechové pohyby nebo podněty, které přicházejí z hrubého fyzického těla. Recitujme óm. Nebo jen seďme a pozorujme, co se v nás děje. Dělejme cokoliv, co nám dodá klid, jistotu a stabilitu. A především v tom vytrvejme.
Pokud se nám podaří nezanevřít sami na sebe, pak nezanevřeme ani na naše předsevzetí. Pokud budeme vůči sobě pěstovat laskavost, budeme shovívaví ke svým chybám a budeme je vnímat jako prostředky k růstu a sebeobnově, nebudeme mít důvod nedodržovat předsevzetí, která si stanovíme. Ona totiž budou vycházet přímo z nás samých.
A především: Pozorujme, nehodnoťme. Sami sebe ani ostatní. Samo oproštění se od hodnocení je velmi osvobozující.