A dříve probíhají i další činnosti, které jsou s Vánocemi nedílně spjaty. Dopředu se peče cukroví, aby stihlo do Štědrého dne změknout. Dopředu se vyrábí adventní věnec, aby mohl již na první adventní neděli zdobit stůl a symbolizovat tak příchod nejočekávanějších svátků.

Nakažlivá radost

Vzduchem se line lahodná vůně sladkých cukrovinek a hřejivého svařeného vína. V poslední době je oblíbený i punč, řada rodin nedá dopustit na domácí recept na klasický a nefalšovaný vaječný likér (špatná není ani veganská varianta). Ten pak skvěle chutná nejen samotný, ale třeba i v kávě. To všechno a mnohé další jsou aspekty, které na Vánocích milujeme. Dotváří jejich jedinečnou atmosféru a pohodu, která je nakažlivá a dotkne se tak i toho největšího mrzouta a pesimisty.

Extrémní protiklady

Na druhé straně je pravda, že právě v adventním čase a v období mezi svátky trpí více lidí depresemi končícími často i sebevraždou. Jaké to zvláštní misky vah, jaké zajímavé a smutné extrémy. Na jedné straně nezměrné štěstí a radost, na druhé propastná nejistota, smutek a beznaděj. To všechno koncentrováno z pohledu celého života do pouhých několika dní. Co je na Vánocích tak silného, že to budí takové pozitivní či negativní reakce? Protože ať chceme, nebo ne, Vánoce se nás dotýkají někdy více, než bychom si přáli. Někoho v dobrém slova smyslu, někoho ve špatném, nikoho ale nenechávají zcela chladným a nikomu nejsou úplně lhostejné.

Krása nadějného souznění

Zamysleli jste se někdy nad tím? Proč k Vánocům tak tíhneme? Proč v nás vyvolávají nádherně smutnou melancholii, sentiment a spokojenost? Stromečkem, cukrovím, vánočkou a dárky to asi nebude, jak určitě správně tušíte. Tak proč v nás Vánoce vyvolávají tak silné emoce? Jejich očekávání a průběh štěstí, jejich konec smutek? Není to totiž o dárcích. Ale o sváteční atmosféře plné lásky a naděje. Ten, kdo ji má s kým sdílet, je šťastný a plný radosti. Tomu, kdo je sám, připomíná ty, které ztratil, nebo jen onen prostý fakt, že je sám a nemá se o své radosti i strasti s kým podělit. A to si člověk nechce připouštět nikdy. Proto na jedné straně taková radost a na druhé takový stesk.

Očekávání i obava v jednom

Také to někdy máte tak, že se na jedné straně na Vánoce tolik těšíte, ale zároveň cítíte smutek nad tím, že se tak rychle přehoupnou a všechno skončí? Dobrá zpráva je, že to tak být vůbec nemusí. Pojďme si místo klasického novoročního bilancování povědět jednu veselou novinu (podobnou té, o níž se zpívá v českých koledách, protože i zde jde o zrod něčeho nového). Vánoce máme především v srdci. A tam je nemusíme slavit jen jednou do roka. Můžeme si je zde uchovávat celý život, rok za rokem a celý rok se těšit z atmosféry štěstí a naděje, která nás bude posilovat při všech radostech i strastech všedních dní každodenního života.

Klid, mír a pohoda

Vánoce se nesou ve znamení klidu, míru a pohody. S tím se každý nerad loučí. Nenalezneme je ale nikde jinde než právě uvnitř sebe sama. Klíčem, který nám pomůže odemknout léčivou moc vlastní mysli, se může stát správně uchopená jógová praxe. Věnujme se józe proto, že ji máme rádi. Že se cítíme dobře, když ji praktikujeme. Nenuťme se do ní, pokud ji vnímáme pouze jako zaplétání do roztodivných nepohodlných pozic, které nás nebaví. Skrývá se za ní mnohem víc. Pochopení hloubky vlastního já, radostí pozemského života a velikosti nezměrné lásky, která se nachází všude kolem nás. Stačí otevřít oči a rozhlédnout se kolem. Vnitřním pohledem, který byl zastřen stresem, strachem z prohry či ponížení a obavami z neúspěchu. Zaujměme pohodlnou polohu, obraťme pozornost k dechu a nechme všechny tyto negace odplout pryč po vodách uplynulého roku. Uchovejme v sobě sváteční atmosféru Vánoc, přijměme ji za svou a nechme ji prostoupit celou naší bytostí, ať se stane naší součástí. S takovým přístupem už nikdy nebudete po Vánocích tesknit. Protože ten klid, mír a pohodu budete mít v sobě. A vyzařovat je kolem.

• autor: Kateřina Hájková
• foto: Shutterstock.com