Až do věku dvou let ego pospává, aby se kolem druhého roku života s uvědoměním „to je moje“ s plnou parádou probudilo a vrhlo do života (batolátka kolem dvou let mohou posloužit jako modelové příklady). Malý človíček vstupuje do období, kdy začíná v jeho životě hrát důležitou roli ego. Postupem času, jak rosteme, vyvíjíme se, dospíváme, nás ego podporuje ve vzdělávání, budování kariéry, založení rodiny a obecně vzato ve vytváření a uspořádání našeho vlastního života.

Ego miluje, když může organizovat

Bohužel miluje zároveň také ovládání – nejen našeho života, ale i světa kolem nás. A je-li ponecháno svému osudu, tedy není-li řízeno a vedeno, začíná vést a do popředí se dostává jeho negativní stránka. Ta se projevuje jako arogance, pýcha, ješitnost, člověk takto vedený egem rád soudí druhé (i sebe) a vůči většině věcí, které jej obklopují, pěstuje předsudky. V ještě extrémnějších případech plodí nezvládnuté ego potřebu ovládat, touhu po moci, fanatismus nebo posedlost materialismem.

Kudy vede cesta domů

Materialismus je ve skutečnosti slepý a chudý. Člověk, který se vydá cestou jógy, to dříve či později prohlédne. Protože se naučí dívat dovnitř a vidět, co je očím skryto – skutečný svět, skutečné hodnoty, skutečnou lásku. Takový člověk nastoupí cestu, která jej vede zpět do jeho vnitřního domova. A právě v takové chvíli začíná ego bojovat o své místo na výsluní – jakmile cítí, že ztrácí moc a kontrolu, vytáhne do útoku. Protože hnací silou ega je strach, projeví se jeho pokusy o opětovné získání kontroly právě zasetím strachu a pochybností.

Většina pochybností a obav je dílem ega

Možná se vám stane, že nedlouho poté, co pocítíte, že jste na správné cestě; co ucítíte změkčení vnitřního kritika, otupení pocitů nesnášenlivosti a potřeby soudit a hodnotit; osvobození se od řešení věcí, které vyřešit nejdou, a zaznamenáte snížení potřeby spěchat, utíkat a hnát se za materiálními požitky, ucítíte zároveň nutnost ptát se: „Dělám to správně?“ „Jsem skutečně na správné cestě?“ „Ví můj učitel, o čem mluví?“

Možná se zaleknete a začnou vám přicházet myšlenky jako „Vlastně nemám moc času“ nebo „Kdy už meditace skončí?“. Mohou se projevit také pocity chamtivosti, chtíče, nesnášenlivosti nebo hněvu, vzteku – to vše je založeno na strachu. Kdo za tím stojí? Právě ego. Ego, které nás zná jako své boty. Ego, které zná naše slabosti, potlačované touhy, oblasti studu a popírání. Ego, které se neštítí to všechno použít, aby nás odvedlo od vnitřní cesty, která mu ubírá na síle a důležitosti.

Nikdy nepropadněme klamu, že všechno už víme

Neznamená to, že bychom měli přestat používat zdravý rozum. Když se objeví takové typy myšlenek nebo pochybností, ptejme se, kdo pochybuje. A pochybujme o pochybujícím. Tím bývá právě ego. A nám v józe nejde o to ego zničit, ale uznat jej, zvědomit ho a nenechat se jím ovládat. Přijmout ho jako něco, co k nám patří, ale co nemůže rozhodovat o tom, kým budeme nebo nebudeme. Cestou k tomu je zůstat vždy bdělý, ostražitý a disciplinovaný, pečovat o ochotu, chuť a píli učit se a vyvarovat se myšlenek našeptávajících, že už všechno známe, víme a umíme. Kdo toto hlásá, nedošel na konec své cesty, ale vrátil se zase na začátek – spadl do otěží ega.

Jak řídit ego

Védánta radí, abychom vyhledávali společnost těch, kteří osvícení hledají a utíkají před těmi, kteří tvrdí, že je už našli. Abychom dostali ego pod kontrolu, je důležité, abychom žili vědomě – abychom si byli vědomi svých rozhodnutí, toho, proč je děláme. Buďme si vědomi také důsledků, které mají naše volby na ostatní. Než něco vyslovíme, položme si vždy tři otázky: „Je to pravda?“ „Je to laskavé?“ „Je to nutné?“

• autorka: Kateřina Hájková
• foto: Shutterstock.com