Filosofie podsazené pánve, a de facto vyhrbené spodní části zad, zažila v několika uplynulých rocích nebývalý boom. Proč? Protože všem tak nějak nahrála do karet. Protože v jistém slova smyslu evokuje pocit bezpečí, který při cvičení vyhledáváme. Nikdo se přeci nechce zranit. To je jasné. A podsazení pánve ochrání bederní oblast před rizikem úrazu. Takové je všeobecné přesvědčení.

Pocit bezpečí

A ona poloha pocit bezpečí skutečně zdánlivě vyvolává. Připomíná totiž polohu embrya. Dítěte v matčině lůně. Polohu dítěte, které známe z jógy. Kde se schoulíme do sebe a k sobě a cítíme se chráněni před celým světem. Jenže v poloze dítěte je oblast bederní páteře uvolňována. V případě podsazování pánve je to přesně naopak. Bedra jsou v této chvíli přetěžována.

Špatné pohybové stereotypy

Přebíráním špatných pohybových stereotypů si nechtěně vytváříme tělesné dysfunkce. Ty mohou náš každodenní život pořádně znepříjemnit. Vezměme si jako příklad modelovou situaci, kdy uklouzneme na ledu a v domnění, že zapojujeme střed těla, podsadíme pánev. Nejen, že zapojíme pouze povrchovou vrstvu svalů, kromě toho při takovém počínání možná i skutečně spadneme. Proč? Protože ve skutečnosti nutíme své tělo, aby se chovalo nepřirozeně. Aby nepoužívalo mechanismy, které by jinak automaticky aktivovalo a před pádem nás pádu uchránilo.

Návrat ke kořenům

Takové a podobné situace nastávají ve chvíli, kdy přestáváme poslouchat své vlastní tělo a začínáme se řídit něčím, co nám diktuje někdo zvenčí. Což představuje právě pokyn „přitiskněte bedra k podložce“, „podsaďte pánev“. Jóga nás učí naslouchat impulsům, které přicházejí z fyzického těla. Zkuste se položit do polohy šavásany, potom pokrčit nohy a zapřít je o chodidla zhruba na šíři pánve. Přibližte hrudník k pupíku a dostaňte pánev do neutrální polohy. Cítíte bedra v podložce? Ano. Protože se jí dotýkají díky přirozenému fyziologickému zakřivení páteře. Ale netlačíte je do podložky, a nerušíte tak toto přirozené fyziologické zakřivení.

Zploštění bederní páteře

Ona poučka, nabádající nás k přitlačení beder do podložky, nás ve skutečnosti místo toho, aby chránila, ohrožuje. Protože narušuje něco, co je pro nás přirozené a nutí nás k vytváření nesprávných pohybových stereotypů. Postavte se do polohy hory, chodidla přibližte k sobě, ruce připažte k tělu a zavřete oči. Vnímejte tři body opory na chodidlech. Za temenem hlavy se vytahujte vzhůru. A teď pociťte, jak kostrč padá dolů mezi paty. Pánev je nyní v neutrální poloze. Není ani vyhrbená, ani prohnutá. Je přirozeně zakřivená.

Vyhrbení v poloze kočky

Vezměme si další polohu, kterou v józe hojně užíváme. Polohu kočky. Zde vnímáme jako body opory dlaně, holeně a nárty. Hlava je v prodloužení páteře, pánev opět v neutrální poloze. Záda jsou rovná. Ne prohnutá, ani vyhrbená. V poloze kočky nemá nikdo tendenci nabádat nás, abychom podsadili pánev. Jak to bývá v leže na zádech nebo ve stoji. Zkuste pánev nyní v kočce podsadit. Bederní oblast se zřetelně vyhrbí. Stejně je bederní oblast vyhrbená v leže na zádech i ve stoji. Zkuste si v této poloze ve stoji chodit celý den. Nejenže to bude nepohodlné, kromě toho to bude i nefyziologické a také nezdravé. Bedra budou v neustálém napětí a budou přímo volat po uvolnění.

S jógou za přirozeností

Jóga nedělá nic jiného, než že nás učí nacházet v sobě přirozenost. A to jak v oblasti duchovní, duševní a vnitřní, tak i v oblasti fyzické. Pánev v neutrální poloze v polohách v leže na zádech, ve stoji i v kočce je přirozená. Pánev podsazená ne. Vždy, když něco dlouhodobě narušuje naši přirozenost, se to dříve či později negativně projeví na naší psychice nebo jako neduh fyzického těla. Neubližujme si a vždy naslouchejme impulsům, jimiž k nám naše tělo promlouvá. Jednejme s ním v souladu s jeho fyziologickým uspořádáním a uvidíme, že všechna fyzická aktivita začne pomáhat, a ne škodit.

• autor: Kateřina Lukášová
• www.sadhak.cz
• zdroj fotky: Shutterstock.com