Psyché&Duše 28. 03. 2020 PDF Tisk

Přítomné dny plné neustálé změny, kdy chaos střídá stání

Jako kdyby se lidstvo zastavilo a planeta poskočila. Stromy a ptáci udávají nové tóny, obloha se usmívá a sluneční svit vše smývá. Láska tvoří prostor pro nové, zářivé, všudypřítomné.

Přítomné dny plné neustálé změny, kdy chaos střídá stání

Čtvrteční den minulého týdne zastavil se svět, na který jsme byli doposud zvyklí. Přišla panika a přišel strach. Kolektivní tok této energie šel velmi nízko. Vibrace této energie zaplavila prostor. Strach zahalí vše, co zářivé mohlo býti.

Co je strach?
Strach neexistuje. Je to „něco“, co pojmenovává neznámou situaci. Situace, která je nová, přímá a nekontrolovatelná. Vzniká obava, vzniká strach. Paradoxní je, že když lidstvo přestává kontrolovat a ovládat, planeta se usmívá. Zastavil se lidský „dotek“ v koloběhu planety Země a slyšíme, že delfíni se vrátili do Benátek. Snímky z vesmíru ukazují, že na planetě je mnohem méně škodlivých plynů, slunce září jako by se nechumelilo a jaro nám ťuká s celou svou rozkvetlou krásou na dveře. Tak o co tady běží?

Zkusme se na tento proces podívat hlouběji s jeho podstatou. Co když je tento čas pro nás jako pro lidstvo klíčovým? Co když tento moment není obdobím temna, ale naopak příležitostí k obrovské transformaci nás samotných?

V posledních dnech vnímám věci jinak, hlouběji, všímavěji. Mnohem více poslouchám informace, které skrze mne procházejí, poslouchám svou intuici a vnímám spojení se zemí víc než kdy jindy. Stačí se projít po ulici. To, co vidím, jsou častější pohledy do očí zespod roušek, laskavost prochází vzduchem. Lidé jsou SPOLU. Tady a teď.

Přichází laskavost, spojení, cítění, vnímání. Základní projevy existence.

Co jsme do čtvrtka minulého týdne dělali, když jsme běželi ten nesmyslný maraton? Z práce do práce, tisíce aktivit, přátel, přemisťování se z místa na místo. Čím dál tím více sociálních kontaktů. Víc, víc, víc. Až nemáme nic.

Doba, která přichází nyní, je velmi milostivá a požehnaná. Ukazuje nám, že jsme „v tom“ společně. Nezáleží na tom, kdo z nás má více či méně. Jsme všichni na tomto bodě. Dalo by se to nazvat bodem nula. Není na nás, abychom to hodnotili, kontrolovali a ovládali. Jediné, co můžeme udělat, je přijmout situaci takovou, jaká je, a najít sílu a střed v sobě a sdílet je se svým okolím. Je zásadní budovat vnitřní sílu a být v sobě. Vibrovat lásku, vibrovat naději, vibrovat radost a chuť žít. Perspektiva, která se ukazuje prostřednictvím médií a sociálních sítí, je obrovským tlakem a jeví se jako jedna velká bezvýchodná SITUACE.

Když pouštíme rozum a ego, zavíráme oči a cítíme své srdce, vnímáme, co nám naše Matka (planeta Země) říká. „Potřebuji regeneraci, potřebuji pauzu,“ volá zpátky po čistotě a pravdě. Touží po úlevě. Ukazuje nám v celé své kráse, že jsme její děti, její součást. Volá nás k sobě. Potřebujeme cítit, dýchat a být spojení s naší přirozenou podstatou, přírodou, láskou a vzájemností. Tento moment nám kolektivně ukazuje, že jsme Jedno. Je čas odložit zbytečnosti a plně se probudit do nové reality. Když v sobě zažehneme lásku, spojení, začneme vysílat světlo zevnitř ven, nemůže nás nic ohrozit. „Nás“ jako lidský druh. Zde odchází zájem jednotlivce, jednotlivec začíná v zájmu kolektivu, probouzí se, mění a transformuje, aby celé kolektivy posunul. Učením, sdílením, léčením. Neexistují prominence, specifické talenty, existují pouze dary. Každý z nás má specifické dary, které této společnosti přináší. Pojďme si uvědomit své dary a sdílejme je s okolím (s vděkem za on-line svět). Roznášejme naději a víru.

Podívejme se na celé „dění“ jako na požehnání, na milostivou vyšší vůli, která nás probouzí.

V dřívějších dobách naši dědové bojovali ve válkách, přicházela chudoba a totální chaos. Pro lidstvo to znamenalo zásadní změnu. Veškeré formy války přicházely, aby lidé viděli, vnímali a cítili. Žijeme v časech, kdy válka probíhá na jiných úrovních, a je jen na nás, jak k tomu přistoupíme. Kterou část v nás si zvolíme. Zdali zůstaneme se strachem, a nebo zvolíme lásku. Pokud zůstáváme s láskou, nadýchneme veškerenstvo, které přichází říct všemu, co nás oslabuje, omezuje a vychyluje, jedno velké NE. Říci NE starým a nezdravým vzorcům, které v našich formách nemají co dělat. Přichází čas změny na veškerých úrovních, a pokud to jako lidstvo přijmeme, můžeme se osvobodit tak jako nikdy.

S láskou vesmírnou.

Pokud chápeme tento proces jako léčivý, můžeme se léčit vzájemně. Léčíme tím, že poskytujeme bezpečný prostor, oporu, sdílíme své pocity, emoce, otevíráme naše srdce vzájemnosti. Pokud zažehneme oheň síly v sobě, lásku a pramen čistoty, můžeme rozsvítit ostatní bytosti a semínko se nese dál. Usmívejme se na ulicích, radujme se za to, že jsme, tancujme svůj příběh od rána do večera. To je náš úkol, žít a být vděčni za to, že můžeme žít. Složité, komplikované, náročné a zbytečné odložme. S nádechem přijímejme tento čas přeměny. Jako jedinou jistotu, kterou je změna. A pomáhejme, kde můžeme.

Tip pro ranní praxi
Pokud začínáš na podložce pohybem, skákej, třes se, tancuj, bubnuj do svého těla a „vyhazuj“ stres, bolest, tlak, pocity, emoce z těla ven. Doporučuji křičet, mávat rukama, nohama, házet vlasy.

Zařaď dechové techniky, medituj, zpívej, otevírej své srdce. Medituj o samotě, medituj s ostatními (on-line), vysílej lásku, podporuj kolektivní vibrace. Choď na procházky, namaluj obraz, piš články, sázej stromky. Starejme se o sebe a o ostatní. S láskou.

 

  • autor: Kateřina Kostková
  • foto: Shutterstock.com